Ve dnech 4.–6. 5. 2012 se v opravdu nádherném prostředí jihočeského Spáleniště konal další ročník tradičního Intercupu Humanity. Pátek patřil mezinárodním zkouškám dle RH-FL A a RH-T A, vlastní závod se odehrával v sobotu a v neděli.
Začnu tím nejhezčím, slovy Jolany: „Děkuji za příjemnou společnost a atmosféru, ve které jsme tento prodloužený víkend strávili.“ Pamětník Fred jen dodává: „Příjemné prostředí bylo vždy, ale po více než 10 letech od mé poslední návštěvy Spáleniště mne překvapilo, jaký super areál zde zbudovali.“ Příjemná a pohodová atmosféra prostupovala celý závod, organizátoři byli vždy milí a ochotní, závodníci bez ohledu na organizaci přející a podporující, rozhodčí korektní a spravedliví. Závod do puntíku splnil jihočeské heslo „buď vítán každý, kdo s dobrým úmyslem přichází…“ a za to Svazu a především Jihočeské záchranné brigádě kynologů moc děkujeme a těšíme se na další ročník. Za sebe musím ještě do nebe vychválit skvělou kantýnu, především dokonalá smažená vajíčka na snídani, kafe přesně dle přání každého a navíc i slovní podporu před každým startem. Moc děkuji!
A teď už k průběhu akce. KZJ měla ve všech kategoriích svá želízka v ohni. Na zkoušky dle stupně A nastoupili do sutin Petra s Exinkou, Alena s Chrisem, Jana s Edou a já s Dantíkem. V ploše nás výborně reprezentoval Pavel Š. s Coudym, který složil zkoušku s nejvyšším počtem bodů v kategorii.
A jak to vypadalo na sutinách už Jana: „Já jsem se původně víc obávala poslušnosti, hlavně její délky a přechodů, ale po první zkušenosti musím říct, že možnost pochválit a namotivovat psa mezi cviky poslušnost výrazně ulehčila. Mnohem větší důraz je ale kladen na přizpůsobivost psa v zátěžových situacích. Co dělalo některým psům problémy, bylo třeba „hloupé“ čtení čipu po nahlášení nebo délka dlouhodobého odložení. Obávaný se stal i tunel, který měl pevnou část z plechu do tvaru S nebo kužel na distancích v podobě malého ležícího barelu. Pro psovody bylo častým zádrhelem schéma průchodu skupinkou osob.
Na sutinách jsme se vydatně zapotili. Pro nás, kterým není shůry dán snadný pohyb po sutinách a slušné chování vůči jiným psům, to bylo 20 minut plných nástrah. Terén byl opravdu náročný a speciál probíhal vedle cesty, kde chodili závodníci se psy, po kterém se přesouvalo během hledání se psem bez obojku, speciálně pro nás i jeden kojenec v náruči jako divák, který si odnesl letmý Edův polibek. Potom moje chyba v nahlášení osoby, nevěřila jsem psovi, který značil výšku (min. 2 metry), protože na Áčku přece výšky nebývají. Teď už vím, že nejen výšky, ale nutno očekávat osoby opravdu ukryté, více než 1 m pod povrchem/místem, kde se pes k osobě může nejvíc přiblížit. Na to nás bohužel naše skříňky na Zbrojovce nepřipraví, proto je třeba trénovat mnohem náročnější terény a úkryty.“
Zkoušku RH-T A nakonec z našich členů úspěšně složil jen Dantík, který mi tím udělal obrovskou radost. Podařilo se mu navíc i přes neslavnou poslušnost (70 bodů) získat nejvíce bodů v kategorii! Úspěšná byla i naše bývalá členka Pavla Foltynová s Brandy, které tímto gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v nové organizaci.
Na vlastní závod Intercup Humanity nastoupila Irena s Timem a Šárka s Chipinkou do kategorie RH-T B, Fred s Iriskou a já s Jackem do RH-FL B, Jolana s Barčetou a Pavel J. s Baty do RH-F B.
Velmi povzbuzující je, že novými poslušnostmi jsme prošli všichni!
Co se týče ploch, byl vybrán složitější terén se spadlými stromy, přesto však běhavý. Pan rozhodčí Hoffmann z nás vytáhl taktiku, což nebylo jednoduché především proto, že vítr se měnil a jinak foukalo venku a jinak pak uvnitř terénu. Oba naši psi však nezaváhali a všechny tři ztracené našli. Fred doplatil bodově pouze na přílišnou poslušnost své fenky, kterou se mu nechtě podařilo odvolat od osoby, takže bohužel 140 bodů za speciál ho posunulo až páté místo. Jack se panu rozhodčímu líbil, takže chyby psovoda nás stály jen devět bodů a celkový součet nás vynesl až na první místo! Z osmi startujících nakonec limit zkoušky splnilo pět.
K sutinám velmi stručně od Šárky: „Co se týká terénu, tak sutinový trenažer byl velmi poctivý, nikoliv však nějak záludný.“ A trošku více od Irči: „Co napsat o závodě? Krásné prostředí, příjemní lidé, fajn atmosféra. Obavy velké, nadšení z výsledku o to větší.
Poslušnost byla překvapením i pro mě, protože jak již bylo napsáno, obrovskou pomocí je možnost „zvednutí si psa“ mezi cviky. Rozhodčí mě upozornil, že se ani mezi cviky nesmí sahat na psa, ale bohatě stačila i slovní podpora.
Sutina byla každopádně zajímavá a byly zde úkryty a terén s obtížností, se kterou se Tim ještě pravděpodobně nesetkal, možná proto u jedné osoby místo štěkání hrabal a ve finále si tam lehnul a zůstal. Obrovský dojem ve mně zanechalo hodnocení japonského rozhodčího a jeho citlivý přístup a v neposlední řadě i to, že za mnou byla velká podpora z našich řad, není nic hezčího, než se po vyhodnocení mít s kým podělit o dojmy a radost, takže ještě jednou všem obrovský dík! Tato akce byla pro mě zážitkem, na který se nezapomíná…“
O zkoušku RH-T B se pokusilo jedenáct psovodů, ale úspěšně dokončili pouze čtyři. Pan rozhodčí Murase postavil opravdu Béčkový speciál a já jsem ráda, že jsem mohla sledovat práci obou našich úspěšných psů. Chipinka našla všechny tři osoby v rekordním čase cca 15 minut, bodově doplatila na to, že ji Šárka nemohla najít a tak Chipy od osoby na chvíli odběhla. Umístila se tak na krásném třetím místě. Timeček od Irči předvedl výbornou práci, nejvíce mu dala zabrat osoba v tunelu, kterou dohledával opravdu dlouho a poctivě. Pan rozhodčí Murase jeho práci ocenil 160 body (v sobotu splnili limit na speciálu pouze dva psi a tím druhým byl rakouský Flint con Todos Los Santos, který bohužel nesplnil poslušnost) a spolu s povedenou poslušností tak Irena s Timem v této kategorii zvítězili!
Bohužel ve stopách nám štěstí nepřálo. Jak to vypadalo slovy Pavla J.: „Nádherné louky, les, stopy různých tvarů – prostě žádné předem dané schéma a stopa přizpůsobená prostoru – tohle všechno udělalo stopy dle nového zkušebáku zajímavé. Stopy došli opravdu jen Mistři. Ostatní nedokončili nikoliv díky novému zkušebáku, ale prostě „neměli načucháno“.
Na některé novinky je však třeba dát v tréninku pozor. Vyhledání předmětu za 3 minuty ve čtverci 30×30 a na volno je náročné. Psy to táhlo přímo do stopy nebo naopak na volno běhali a nevyhledávali předmět (přece se čuchá na stopovačce a na volno se venčí, ne?). Další změnou je požadavek na štěkání na konci stopy u osoby. Vlastní bodové ohodnocení za štěkání je tak vysoké, že i přes vyčerpání psa po dlouhé stopě je nutné, aby „aspoň hafl“. Oba pánové se svými psy (M. Čeněk a J. Pokorný) si zaslouží opravdu obdiv a my ostatní máme co dohánět.“
A ještě krátké doplnění od Jolany: „Barčetce se příborová vidlička opravdu nelíbila a já jsem identifikační předměty tohoto typu podcenila. Takže moje zkušenost – je nutné nejen v průběhu stopy, ale i jako identifikační předmět využívat a trénovat předměty relativně malé a hlavně z různých materiálů – kov, dřevo, plast atd.“
A co říct závěrem? Už můžu jen znovu pogratulovat všem úspěšným a poděkovat organizátorům za vydařený víkend, zážitky z Intercupu Humanity 2012 zůstanou v mé paměti na dlouho. Poděkování patří také Soni za její výcvikové vedení a samozřejmě všem členům KZJ, protože bez podporujících kolegů a skvělých figurantů bychom byli ztracení.
Lenka