Mezinárodní zkoušky IRO – Brno 27.–28. 4. 2013

rozhodčí: Ch. Geritzer, J. Ternovec, A. Russegger

FOTO 27. 4., FOTO 28. 4.

Z pohledu přípravného výboru:

Přípravy na mezinárodní zkoušky začaly už několik měsíců předem. Byl vytvořen přípravný výbor a rozdělena organizace na několik sekcí. Cílem bylo vytvořit tým lidí samostatně pracujících, kteří se navzájem informují o celé přípravě. I když je stále co zlepšovat, musím říct, že celý tým odvedl výbornou práci. Samotné zkoušky pak byly ohroženy rozhodnutím, zda sutiny ve Zbrojovce vůbec mohou být posouzeny. Na váhy osudu v tu chvíli bylo přiloženo více pro i proti. Za to, že všechno nakonec dobře dopadlo, vděčíme především velmi korektnímu přístupu paní rozhodčí J. Ternovec, ale také naší práci, kterou jsme všichni na Zbrojovce odvedli. Dále zkoušky běžely bez větších zaváhání, spíše s časovým předstihem, za což patří dík všem pomocníkům. Velké poděkování patří také rodinným příslušníkům, kamarádům a Soniným kurzistům, kteří všichni velmi obětavě pomáhali. Co říci na závěr? V mých očích tyto zkoušky ukázaly, že v naší KZJ je spousta velmi schopných lidí, že si všichni dokážeme pomáhat a spolupracovat na cestě za společným cílem.

(Jana Zavadilová)

Očima závodníka:

Mezinárodní zkoušky pod taktovkou KZJ pro mě byly první akcí letošní sezony a jsem moc ráda, že se tak vyvedly. Samochvála smrdí, ale snad nebude vadit, když vyzdvihnu práci našeho organizačního týmu – holky, děkuju. Vše parádně klapalo, vše se hned vyřešilo, prostě pohoda. Rozhodčí byli velice příjemní a pozitivně naladění, figuranti a pomocníci skvělí. To vše přispělo k fajn atmosféře zkoušek a navíc se nám s Kikínkem zadařilo, takže za mě akce na jedničku :)

(Lenka Navrátilová)

Očima výcvikáře

Pořádat mezinárodní zkoušky IRO je pro každou organizaci pocta, ale také velký objem práce, starostí a rozhodnutí, zda se zhostíme úkolu jen pořadatelsky nebo umožníme našim psovodům start. Domácí prostředí bývá výhodou ve spoustě věcí, najdou se samozřejmě i nevýhody, ale nakonec padlo rozhodnutí zvládnout organizaci i s tím, že každý náš člen bude moci nastoupit na jednu zkoušku. Druhý den zkoušek potom pomáhat. Z tohoto důvodu bylo moudré dát všechny disciplíny psovodů do jednoho dne. Zjednodušila se tím celkově organizace zkoušek pro všechny a samozřejmě i zkouškaře z ostatních organizací a zemí.

Vzala jsem si na starost sutiny a každé zkoušky pohledem pomocníka, který vidí výkony psů a psovodů a posuzování rozhodčího přinesou nové podněty a zkušenosti.

Nejdůležitějším nedostatkem u všech nastupujících bylo si rozmyslet taktiku hledání. S tím souvisí i chování psa, který by při hlášení a následně při komunikaci psovod-rozhodčí, která trvá i několik minut, měl být v klidu, nerušit a zároveň nespadnout do útlumu. Na taktiku jsou cenné body u zkoušek typu A a B a rozhodně je rozhodčí nehodlají dávat zadarmo. Níže najdete návod pod textem, na co se ptát v ploše a sutině a jak zvládnout taktiku se ctí. Samozřejmostí při pohybu sutinou bylo povinné vybavení, helma, pevná obuv, dlouhý rukáv a rukavice. Toto vybavení paní rozhodčí ze Slovinska Jerneja Ternovec vyžadovala i od pomocníků, neboli naprosto od všech, co se na sutině pohybovali. Náročnost zkoušky A a B kromě počtu schovaných osob a velikosti terénu je v samostatnosti pohybu psa (psovod chodí jen po vyznačené trase). Dále jsou to různé zvuky a hluky dle možností pořádající organizace a pohyb nejméně dvou osob na sutině, které ruší práci psa svojí přítomností. Může to být také oheň nebo kouř. Nový zkušební řád hovoří o typech úkrytu jasně a paní rozhodčí Ternovec se snažila udělat úkryty opravdu odpovídající stupni zkoušky – RH-E úkryt s následným očním kontaktem. T-A úkryt bez očního kontaktu již plně zavřený. T-B výška nejméně dva metry a zrakem nezjistitelná, spodní úkryty a úkryty ve tmě nejméně dva metry pod vrstvou. Co jsem ocenila a vyvolalo ve mně respekt bylo její ověření vlastním psem, zda jsou úkryty pro psovody a psy reálné a udělatelné. Použila speciální rozlišovač pachu, aby zjistila, jak se přímo z úkrytu pach line ven a kam dopadá a ještě nechala svého labradora úkryty vypracovat. Teprve potom nastupoval první zkouškař. K vidění na sutině byla řada opravdu hezkých prací jak ze strany psů tak psovodů. Opět tolik diskutované napájení psa během práce – bylo vidět, že je řada psů na to zvyklých a neberou to jako ukončení hledání, někde naopak psovod jen navlhčil nos a zkonstatoval, že po napití by již pes nepracoval. Dá se to určitě vhodně zařadit do tréninku. Paní rozhodčí nechala na psovodech, kdy udělali pauzu, nechali psa odpočinout, jak s ním komunikovali během práce. Samozřejmě čím méně povelů a nátlaku – tím více bodů. I když musel psovod sledovat psa při práci z dálky, musela jsem zkonstatovat, že jednou z nejdůležitějších věcí byla vzájemná spolupráce pes – psovod a umění číst svého psa.

Na plochách stejně jako na sutině nejvíce brala body neschopnost psovodů říct taktiku tak, jak si pan rozhodčí představoval a orientace v terénu u zkoušky B.

Na poslušnosti probíhalo vše hladce, ale i tak přinesly tyto zkoušky další poučení, je třeba natrénovat čtečku u prezence. Když na to není pes zvyklý, může se bát nebo být následně vyplašený. Takže nejen dlouhé losování cviků, ale také přečtení mikročipu musíme zařadit do běžného tréninku poslušnosti.

Na závěr něco k taktice na sutině a ploše, nejprve obecně:

1. vždycky je vítr, i když to vypadá, že není, a je třeba si jej zjistit na začátku práce a ideálně i během práce provádět kontrolu. Na zkoušce B plochy je možné měnit taktiku prohledávání i během práce právě se zřetelem na vítr, jen je třeba změnu nahlásit rozhodčímu. Na sutině může psovod u obou kategorií A i B chodit po nějaké určené trase a i tady může tím pádem posílat psa proti větru-pachu, pokud to jde. Vítr na cestě u plochy je jiný než přímo v terénu, na to pozor.

2. u taktiky v sutině lze kalkulovat i s tím, jak na tom je pes fyzicky a pohyblivostí, a nejprve ho rozpohybovat na terénu, který mu nevadí a následně poslat do míst, která jsou pro něj náročná – poučení od paní rozhodčí J. Ternovec.

3. toto patří do taktiky všeobecně, ani po nalezení všech osob práce nekončí, psovod má snahu hledat dál a je na rozhodčím, zda řekne, že mu to stačí nebo nechá ještě tým pracovat.

(Soňa Šabacká)

Požádat o pomoc