Z pera výcvikářky IV. – prosinec 2011

Poslušnost nového ZŘ IRO

Nový ZŘ platí od 1. 1. 2012 a někteří z nás si mohli na závodě dvojic vyzkoušet již na podzim novou poslušnost za 100 bodů. I když nepředcházel žádný trénink, většina psů to zvládlo v limitu a bez problémů. Podstata téměř všech cviků zůstala stejná, hodně bodů je za dlouhodobé odložení, které bude jednak časově delší a hlavně s více rušivými vlivy, protože pes provádějící ovladatelnost na vzdálenost (distance) může křížit dráhu odloženému psu . Ráda bych se dotkla dvou cviků, z nichž jeden se změnil zásadně a druhý byl jen upraven, přesto dělá vrásky na čele mnoha psovodů.

1 . Ovladatelnost bez vodítka se skupinou osob

Samotná ovladatelnost kromě úpravy počtu kroků se nezměnila, ale zásadní změnu přineslo provádění skupiny osob. Trend, aby záchranařinu dělala nervavá (vyrovnaná a dostatečně sebevědomá zvířata, což přináší i tuto formu chování) , nebo zvířata, která má psovod opravdu pevně v ruce, se stále zpřísňuje a nová skupina osob je toho důkazem. Nově budou ve skupině ne jeden, ale dva psi a to přímo určené pohlaví – jeden pes a jedna fena. Proč tomu tak je nemusím vysvětlovat. Zajímavou otázkou zůstávají nastupující háravé feny, ale to je samozřejmě věc pořadatele, aby pes ve skupině byl ovladatelný i v případě háravé feny a dále také kastráti. V případě, že budou ve skupině osob, můžou být pro procházející psa vrcholně zajímaví spíše opačně než v rámci nějaké agresivity . Ale tyto zkušenosti přinese až čas.

Žádné problémy kromě ukázněnosti nebudou řešit majitelé normálních a hodných psů, kteří nemají žádné sklony k dominanci. Ti se budou spíše bát, aby každý pořadatel byl natolik uvědomělý, aby ve skupině osob naopak nebyl pes, který napadá, vrčí nebo se jinak nepatřičně projevuje a místo agresivity abychom neřešili potom bázlivost a špatnou zkušenost u nervově slabších zvířat.

Strašákem ale nová skupina osob je pro ty psovody, kteří se už ve starém zkušebním řádu snažili v rámci možností vyhnout psu ve skupině, zjišťovali si předem, jakého je pes ve skupině pohlaví nebo se vyhýbali konfrontaci s některými plemeny, které ten jejich pejsek nemá rád. V nové skupině míjí totiž oba psy opravdu tělo na tělo a ještě závěrem prochází pomyslnou osmičku , takže prověrka je skutečně dokonalá.

Jak na to
– Tisíckrát nic umořilo vola – staré a pravdivé přísloví – máte-li obavu a řešíte chování Vašeho psa, není dobré se situaci vyhýbat, ale naopak ji řešit. Je tedy třeba se opravdu zaměřit na trénink takového skupinky a podmínky neustále ztěžovat. Psovi to musí časem připadat natolik přirozené jako nošení nebo dlouhodobé odložení. U psů, kde by mohlo dojít ke konfliktu bude zpočátku dobré vybírat do skupiny pohodové psy a feny a tohoto psa mít pro jistotu zpočátku s košem. Nedojde tak ke špatné zkušenosti na obou stranách. Cvik je možné udělat jako tzv. kruhový trénink. V kruhu chodí např. 6 zvířat a jeden po druhém absolvují cestu v kruhu a následně po jednom proti kruhu, kdy se psi setkávají s ostatními tělo na tělo Vzdálenost lze snadno korigovat dle povahy zvířat a takovýto trénink trvá pár minut, ale efekt je mnohonásobně vyšší než při jednom tréninku jen skupiny osob.

– Motivace – zakleté a kouzelné slovo – téměř všude platí, že násilí plodí jen násilí a pokud máte vyjasněno ve smečce pozici pán-pes, tak bití psa a řvaní ho spíše rozrušuje a vyhazuje ze vzorce normálního chování. Ideální je založit tento cvik jako i všechny ostatní na co nejvyšší motivaci a tady platí dvojnásob – odměňovat často, kdykoliv ve skupině a jen hlídat v případě míčku či peška, aby při odměnění byli psi-figuranti dostatečně zajištěni a pes v tréninku si tak mohl svoji kořist užít. Prokrmování z počátku a neustálé vázání na sebe jako psovoda je samozřejmostí.

– Není to ve svalech – je to v hlavě  Poslední a nejdůležitější věc – jakmile vy psovi nevěříte, máte pochybnost a s tou jdete na plac, pes to okamžitě vycítí a zneužije. Je to těžké, zejména když už jste např. nějaký problém řešili, ale je to věc přímo zásadní. Vy vůbec nesmíte uvažovat, že to nezvládnete nebo že se něco stane. Jedině Vaše víra v to, že je vše v pořádku a Vaše sebevědomí jako vůdce smečky zabrání psovi v nežádoucím chování a tento cvik zvládnete.

Takže suma sumárum  je potřeba k tomu přistoupit, že je to cvik jako každý jiný, že je potřeba jej trénovat a ne se ho bát. Pravda je, že se na záchranařinu neoddiskutovatelně hodí psi vyrovnaní a neagresivní, takže pokud má člověk psa dominantního nebo bázlivého, čeká ho víc práce a důslednosti.

2. Polohy psa na vzdálenost s přivoláním

Tento nový cvik, který běžně znají psovodi věnující se obedience, má několik samostatných cviků. Je na psovodovi, zda v okamžiku, kdy pes zná podstatu jednotlivých cviků, trénuje tyto části samostatně a pak je poskládá jako mozaiku, nebo naopak, pojme to jako jeden cvik a důsledně psovi vysvětluje, co a v jakém okamžiku se očekává. Myslím, že ani jedno není chybou a stejně je dobré před samotnou akcí vyzkoušet na ostro, jak to pes zvládá.

– Odložení v sedě
– Zaujetí polohy lehni na povel a vzdálenost
– Zaujetí polohy vstaň na povel a vzdálenost
– Přivolání
– Ovladatelnost u nohy jako naprostý základ jakéhokoliv provádění všech cviků

– Odložení v sedě se dotknu jen letmo, ale všestranný zkušební řád ČR dává toto odložení jako nejtěžší do zkoušky ZVV3. Na ZVV1 je v leže, na ZVV2 ve stoje a u trojky to bylo odložení v sedě. Zkušební řád IPO od počátku stejně jako zkušební řád IRO kombinuje všechna tři odložení již na nejnižším stupni. Pravdou je, že je to odložení , ve kterém na akcích a zkouškách chybuje největší počet psů. V novém ZŘ jej pes provádí za chůze jako první v pořadí a už proto, aby zbytek cviku probíhal jako v tréninku je dobré, když se podaří. U citlivých psů nesplnění povelu může vézt k znejistění, u sebevědomých to může být signál pozor, udělal jsem to špatně a nepřišla oprava, takže hurá , budu si to dělat dál po svém  Takže krok číslo jedna je dobře naučit odložení za pochodu v sedě. V novém ZŘ je povolen nejen zvukový, ale i posunkový povel, a není detailně popsán. Předpokládám, že by mohl pokyn rukou spolu s povelem být pro psa čitelnější a lepší signál k zaujetí polohy.

– Pohyb psa směrem k psovodovi na zaujetí další polohy (lehni). Tady je možné použít standardně povel „ke mně“ a opět se může stát, že u citlivých psů, kteří následně již vytuší, že přijde položení během přivolání, mohou zpomalovat a čekat na povel lehni. I když budeme jednotlivé fáze trénovat samostatně, psi nás velice brzy přečtou a mnohdy stačí jedna akce, aby věděli, co bude následovat – např. zkušenosti z revíru při odvolání od figuranta – v tréninku vždy zákus, jen na akci povel k noze. Přesto se na zkouškách řada psů řadí k noze již při příchodu psovoda na čáru před zástěnu. Prostě jinak „smrdíme“ , jinak mluvíme atd. Tady doporučuji použít na fázi volání psa z odložení v sedě jiný povel než ke mně, kde chceme sprint přímo ke psovodovi. Např. pojď, jméno psa a podobně. To může být pro psa signál, že má jít směrem k nám, ale nemusí vyvinout rychlost a dynamiku. A pokud potom bude následovat rychlé zaujetí polohy lehni, spoléhám na citlivost a zdravý úsudek rozhodčích jako psovodů., kterými by měli být, když posuzují. Zároveň vůbec nevylučuji, že může nastoupit pes, který z odložení v sedě poběží v „trysku“ na ke mně, rychle zalehne, rychle vstane a opět v trysku doběhne k psovodovi. Ale právě proto máme každý jiné plemeno, jiné možnosti a schopnosti a zpravidla je jedno první, jedno druhé místo atd. atd.

– Nyní k tzv. „zadaunování“. První důležitý krok jsem se dozvěděla ze zkušeností obedience a ipaři ho umí – pes by měl umět zalehnout do polohy lehni za poklusu u nohy. Je to vyšší škola zalehnutí za chůze a psi to zvládají bez problémů. Připravíme si tím lepší pozici pro zalehnutí z dálky a ještě za pohybu psa. Kdo má možnosti časové a vytrvalost, další dobrá věc je pokládat psa na povel tzv mimo cvičení. Trénink může probíhat doma, na vycházkách, kdekoliv. Z počátku krátká vzdálenost a rychlá odměna za povel lehni v nestandardní situaci, potom podmínky ztěžujeme. Pro většinu psů, kteří mají motivaci, se z toho stane oblíbené zpestření procházky. Dalším zajímavým prvkem může být trénink v bedýnce, která stojí psovi v cestě a když ho psovod (nejprve stojí psovod samozřejmě krok za bedýnkou) volá k sobě, pes vletí do bedýnky a dostane povel lehni. Výhodou je, že ho bedýnka nutí provézt lehnutí jednak na místě a vlastně směrem dozadu (musí podsadit zadní nohy) a velmi rychle. Pokud bedýnku nemáme, můžeme v půlce cesty psovi připravit misku s odměnou, u které rád zabrzdí, nebo ho zavolat s tím, že nejprve pokládáme téměř před sebou a pak o krok a krok dále. Odměna v podobě jídla nebo míčku by měla být pod nohy psa ideálně tak, aby si pro ni chodil tzv. dozadu nebo si couvl. U psů pracujících pouze s odměnou mám dobrou zkušenost s tenisákem, který nařízneme a naplníme pamlsky. Pes za ním rád běhá, a můžeme tak podpořit např. i rychlost přivolání. I tady je povolen jak zvukový, tak posunkový povel.

– Další fází tohoto cviku je postavení z pozice lehni na dálku cca 25 kroků. Tady je opět zřejmě, když budeme postupovat metodicky, že by měl pes znát povel vstaň a to před psovodem. Opět je výhodou, když pes umí vstávat dozadu podsunutím zadních nohou. Protože následně čeká na povel k přivolání, není na škodu, když bude znát i odložení za pochodu ve stoje – tedy pozici stání jako takového. Pokud máme k dispozici bedýnku, je trénink velmi jednoduchý. Bedýnka psovi zamezuje pohyb vpřed, takže se učí vstávat i zůstávát v této pozici na místě. Pokud nemáme, můžeme použít na nácvik nějakou zábranu, nebo dělat tuto polohu na vyvýšeném místě, aby psovi hrozil pád v případě, že se bude posunovat dopředu. Opět můžeme použít jak zvukový tak posunkový povel a odměna by měla posunout psa vždy dozadu, neměl by si pro ni chodit dopředu. Stejně jako u tréninku klasického odložení za pochodu nevytváříme stereotyp (pokud to není náš úmysl a záměrně stereotyp psovi uděláme proto, aby čekal vždy jen na náš povel) a někdy psa odměníme ihned, jindy ho necháme chvíli stát a pak odměníme, někdy zavoláme a jindy můžeme ukončit cvik uvolněním z pozice a následnou pochvalou.

– Poslední fází tohoto cviku je samotné přivolání, které by mělo být rychlé, dynamické a přesné i na těch 25 kroků. Každý pes je jiný, takže největší zřetel by měl být na radostné provedení a stejné tempo až do konce, které nepovede k ataku psovoda a nárazu. Pokud je pes pomalejší, dá se zrychlit prohazováním předmětu (míček, tenisák s masem) a je také třeba trénovat i přivolání tak jako bude v reále. V tréninku se psovod posunuje dozadu, hýbe, dává posunky rukama a pak najednou stojí v základní pozici a pro psa je to nová situace. Takže při tréninku by největší motivace od psovoda měla proběhnout cestou od psa (např. psa drží pomocník, vy voláte, lákáte, upozorňujete), ale jakmile se zastavíte, měli byste se uklidnit, postavit do základního postavení a zavolat. Když pes předsedne křivě, je dobré ho bez kárání pomoci rukou posadit rovně, dát mu najevo např. povelem dobře, že to je to, co jste chtěli, nechat psa sedět , odstoupit od něj a znovu dát povel ke mně. To až do doby, než to pes provede správně. Pak velká pochvala a uvolnění. Paradoxně nejtěžší je pro psa přijít do pozice ke mně na pár kroků a bez zbytečné klaky okolo, pohybu tělem dozadu a rukou.

Takže opět malé shrnutí, vypadá to velmi složitě, ale nebojte  důležité je naučit psa odložení v sedě, naučit ho odložení v leže za poklusu a pak v situaci při přivolání k vám, postavit psa postupně na krátkou a posléze větší vzdálenost a hlavně nespěchat
Rok 2012 nám už doslova klepe na dveře a máme pár měsíců na to, abychom se nové poslušnosti věnovali a vyjeli na první jarní akce. Soňa

Výňatek ze ZŘ:

2. Polohy psa na vzdálenost s přivoláním 10 bodů

Prováděcí pokyny:
Povolené povely:
Jeden krátký zvukový povel pro chůzi u nohy, který smí být udělen při vykročení a při zaujmutí základního postoje.
Jeden zvukový a posuňkový povel pro každé přivolání;
Jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v sedě;
Jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v leže;
Jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení ve stoje.

Provedení cviku:
Ze základního postoje vykročí psovod se svým neupoutaným psem u nohy v přímém směru. Po cca 10 – 15 krocích si pes na jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v sedě ihned sedne, aniž by psovod přerušil chůzi nebo se ohlédl. Po dalších cca 40 krocích v přímém směru se psovod zastaví a otočí se ke svému klidně sedícímu psovi. Na pokyn rozhodčího psovod psa přivolá jedním zvukovým a posuňkovým povelem. Jakmile pes rychle a radostně dosáhne zhruba poloviny vzdálenosti, dá psovod jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v leže. Na opětovný pokyn rozhodčího se pes na jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení ve stoje postaví. Na další pokyn rozhodčího psovod svého psa jedním zvukovým povelem přivolá. Pes musí radostně a rychlým krokem přiběhnout a předsednout těsně před psovoda. Na další zvukový nebo posuňkový povel zaujme pes základní postoj.

Hodnocení:
Chyby v provedení, pomalé, neklidné a opožděné usednutí, ulehnutí a postavení, stejně jako pomalé přiběhnutí a předsednutí, snižují odpovídajícím způsobem bodové hodnocení.
Pokud pes zaujme jinou než požadovanou polohu, budou mu sraženy 2 body.
Celý zkušební řád IRO najdete zde. Jsou zde zvýrazněny pasáže, které jsou podstatné nebo jsou výrazně odlišné od minulého zkušebního řádu.

Požádat o pomoc