V pátek 13.5. jsme už podruhé vyrazili směr Slovinsko na Mezinárodní cvičení týmů IRO. Tentokrát ve složení – Kristína Somerlíková a Jerry, Radim Janča s Barčou a já se Siou. V pátek nás čekala schůze vedoucích týmů a tím seznámení s programem. Vylosovali jsme si číslo tábora (byly dva) , kde budeme bydlet a číslo týmu a tím i časy odjezdů. Kam nás odvezou a co nás čeká, to jsme netušili. Dále nás seznámili s požadavky na slaňování – každý musel mít své vybavení, sám se nachystat a slanit, za každého takto slaněného psovoda se psem bylo 33 bodů a kdy nás slaňování čeká, bylo překvápko, takže jsme museli veškeré vybavení stále nosit sebou. Náš tábor představovalo stanování na cvičáku přímo vedle dálnice u Ljubljaně.
Druhý den jsme začali 8,30 nasednutím do hasičského auta, která nás rozvážela a přivážela celý den. Skončili jsme ve 2 v noci. Mezitím nás čekala plocha -120x500m a velice milá paní rozhodčí ze Slovinska.Podařilo se nám najít dvě osoby, kdy u jedné byla i zdravověda (jako paní doktorku jsme si zvolili Kristínku). Za nějaké dvě hodiny jsme znovu nasedli do auta, které nás vyklopilo kdesi u cesty, tam jsme dostali mapu a sami jsme museli najít cestu (4 km na přímém a hřejícím sluníčku) na další, naštěstí menší plochu. Zde nás čekal pan rozhodčí Pavlík a další dvě nalezené osoby. Po dvou hodinách vzhůru na sutinu k panu rozhodčímu Thannerovi, kde jsme opět našli dvě osoby. Poté v tom největším teple další sutina- no spíše hory větví a dřeva a pan rozhodčí Štibora. Tahle sutina-nesutina nám dala zabrat. Na horu větví se nedokázal vyšplhat ani jeden z našich psů, ale nakonec jsme našli jednu osobu vysoko ve větvích. Psi ale byli hodně unavení a střídavě se odcházeli odložit do stínu. Představa dalších dvou sutin pro nás byla docela odstrašující. Na třetí sutinu jsme ale nastupovali naštěstí už kolem půl 9. Jednalo se o budovu a sklepy. Zde byl pan rozhodčí Kuchta. Tady jsme s pomocí spolupráce všech tří psů, nás a našich vysílaček a s vypětím všech sil a nervů dohledali dvě osoby a později zjistili, že právě tam jsme jednu osobu nechali. Poslední výjezd byl o půlnoci. Odvezli nás zpátky do hasičského centra a tady jsme se všichni i se psy slaňovali z druhého patra, ale body jsme bohužel dostali jen za jednoho. Chybělo nám nějaké vybavení (přitom jsme si plno věcí půjčili od velice hodných a vstřícných kolegů z Maďarska) a jistota při výkonu taktéž. A pak rovnou do poslední sutiny-pěkného trenažéru s pro nás neznámým panem rozhodčím. Tady jsme našli jednu osobu a jednu nenašli. Ale myslím, že i tak se naši psi drželi celý den výborně. Nakonec hurá do tábora, kde na nás čekali kolegové ze Slovenska, abychom mohli probrat zážitky, počet osob atd. Stejně nám nakonec nezbylo než jít spát a na výsledek si počkat do vyhlášení, protože jsme stále nevěděli, kolik máme mít celkem nalezených osob.
V neděli na hasičské stanici jsme se dočkali a patřili jsme k týmům, kterým se limit podařilo splnit!! Z 12 osob jsme našli 10 a z ostatního bodování jsme splnili na 76%. Celkem se zúčastnilo 20 týmů ze Slovinska, Rakouska, Itálie, Chorvatska, Německa, Maďarska, Polska, Slovenska a my jediní zástupci ČR.
Organizace byla neuvěřitelně perfektní a museli jsme obdivovat spolupráci kynologů zřejmě se všemi hasiči z celé Ljubljaně a s horskou službou, která nám tedy dala zabrat. Celá akce byla povedená, zážitky k nezaplacení a ještě se nám zadařilo. Co víc si přát.
(Regina Samlíková)
Fotogalerie: pj-photodesign.photoshelter.com/gallery/IRO-International-Team-Competition-Ljubljana-2011/G00004nGW5hFqcp8