Vše začalo už na podzim v roce 2014, když jsme byli poprvé na IRO teamu na zkušenou a kde jsme se dohodli, že pokud to půjde, zkusíme IRO teamy za rok OPĚT… rok utekl jako voda a byl čas podat přihlášku.
Po počátečních problémech, kdy byla naše přihláška ztracena v síti emailů, webů a internetu a museli jsme ji posílat znovu a urgovat jsme nakonec v pátek 16.10. v jednu hodinu ráno vyrazili. Do Craiovy jsme dojeli asi ve 14:30, kdy jsme se těšili na hotel a odpočinek.
Vůbec jsme nepočítali s časovým posunem (+1 hod) a tak se odpočinek odkládá na neurčito a byť nevyspaní a unaveni zadáváme souřadnice do GPS a jedeme na prezenci, kontrolu vybavení a veterinární přejímku na Hipodromě v Craiově.
Cestou zpět do hotelu musíme v rychlosti vyvenčit, vynosit zbytek věcí a opět cestování na další hotel na losování a přivítaní od pořadatelů a sponzorů.
Po příjezdu na hotel jsme si udělali malý briefing, ujasnili čas odjezdu na první stanoviště a koukli na mapu, kde se které stanoviště nachází.
Dle harmonogramu zjišťujeme, že ráno začínáme v 9:00 na sutině, už zde bylo malé zpoždění, takže jsme nastupovali cca o půl hodiny později. Převzali jsme informace, rozdělili si terén, sdělili postup prohledávání rozhodčímu a jdeme na to. Hned v první minutě nacházíme s Demi jednu osobu v dodávce. Po překrytí a důkladném prohledání terénu končí naše práce a začínají trochu obavy, zda jsme na něco nezapomněli a nějaká osoba tam nezůstala. Provedeme motivační štěkání s odměnou, kde se ukazuje, že akce je pro Rumunskou Craiovu akcí velkého formátu. Všude jsou přítomná média, TV a tisk všude se natáčí a fotí.
Cestou na druhý speciál nás zklamala technika a všechny GPS nás vedou na špatné místo, ale nakonec po telefonátu organizátorům nacházíme cestu a nastupujeme na plošné hledání. Jednalo se o park v okolí fotbalového stadionu, kde se procházeli po hranici terénu rodiny s dětmi. Po vyložení situace od rozhodčího co a jak se stalo, volíme taktiku a jdeme na druhé hledání. Cca po 4 min. slyším Alenu, že hlásí do vysílačky první osobu. Předá jí rozhodčímu a po dalších pár minutách druhou, která se odmítá vzdálit z místa, na konci terénu nacházíme s Demi třetí a zároveň poslední osobu, pro jistotu zkontrolujeme i odporně zapáchající latrínu a tím naše práce končí. Jen náš team leader Peťa neměla ještě štěstí a Exinka si neštěkla, ale její chvíle má určitě svůj čas.
Další disciplína byla v centru města ve staré nedostavěné budově. Přijíždíme na souřadnice, kde nám policista ukazuje, kde zaparkovat. Bereme psy, batohy a jdeme slaňovat. Slaňuje se ze třetího patra bývalé nemocnice, po oblečení postrojů uděláme navzájem potřebnou bezpečnostní kontrolu, oblečeme Demi do postroje a hurá dolů. Než vyběhneme nahoru je nachystána Alena s Charliem a než vyběhne nahoru je nachystána i Peťa s Exinkou. Dole honem uklidit vybavení a za asistence policie, která zastaví dopravu, abychom měli volný výjezd, odjíždíme na první pomoc a test z metodiky INSARAG.
Zde musím podotknout, že Petra a Alena se vyznamenaly. Měli po zkušenostech z loňské akce perfektně nastudováno a nejen to. Test první pomoci, Insarag test a praktická první pomoc psovi je komplet v angličtině, ale i na to byly holky po zkušenostech připraveny :-D
Vše jsme zvládli k naší spokojenosti.
Od pořadatelů se dovídáme, že máme zajištěné jídlo na celou dobu pobytu, což bylo velice příjemné a komfortní. Teplé obědy i večeře přišli vhod stejně jako krátký odpočinek před nočním desetikilometrovým pochodem s kompletním vybavením na zádech.
Opět nastaly menší problémy s GPS, které nám způsobily zdržení cca 15 min., ale i tak jsme pochod s plnou polní stihli za 1 hodinu a 58 minut. Trasa měla cca 10 km, kde v půlce bylo nachystáno malé občerstvení pro nás v podobě kávy, vody, Coca-coly či Fanty a pro psy miska s vodou. Celou cestu nás opět monitorovalo několik policejních hlídek. V průběhu pochodu jsme stihli i prodiskutovat počty osob, zda ta či ona taktika byla ta správná a jestli někde byla možnost, že jsme nenašli osobu.
Po návratu jsme se přesunuli na souřadnice dalšího hledání, byla to místní betonárna, kde vyráběli různé roury, skruže, panely a jímky. Po rozdělení terénu se vrháme na práci. Téměř ihned Ex značí osobu a Petra hlásí rozhodčímu. Vzápětí hlásí ve stejném rohu terénu osobu Charlie a zde se ukázala důležitost vysílaček, kdy si holky sdělily, že našly jednu a tu samou osobu s čímž souhlasily do momentu, než bylo jasné, že Ex našla muže a Charlie ženu. Rázem jsme měli nalezené osoby dvě J. Taktéž se zde ukazuje výhoda týmové práce a to hned na dvou osobách. Petra nás požádala o překrytí dvou míst, jedno byly vysoké skruže, kde byla osobě vidět přilba a pach se šířil horem, Exince se nedařila vyhodnotit, ve které skruži přímo je a nechtěla zaštěkat, Charlie zachytil pach, kousek poodešel, rozhlídl se a začal přesně značit. Čtvrtá osoba byla v betonové nádrži, stály 4 těsně vedle sebe, Ex štěkala u první směrem, kde cítila pach, ale dle rozhodčího byla dál než by chtěl. Po dlouhém vysílání všech psů do tohoto místa nakonec osobu označila v poslední minutě Demi, štěkala z boku a David mohl nahlédnout do obou nádrží J. Takže noční sutinu jsme zdárně vybojovali.
Po tomto speciálu jsme měli 8 osob a šli spát značně unaveni, ale spokojeni.
Budík byl ráno terčem prokletí :-D, v 7:45 jsme musely být nachystaní na plochu.
Terén tentokrát z části špatně prostupný s potrhaným plotem přímo v terénu, s opuštěnými budovami na hranici (ty se prý nemusí prohledávat, ale věřte někomu). Demi nachází osobu hned na třetí vyslání. Rozhodčí nikde, tak jsem po domluvě dovedl osobu přes celý terén k rozhodčímu a pokračoval v práci. Žádná další osoba se už najít nepodařila. Nakonec jsme se dověděli, že tohle byl terén, kde jsme jednu osobu nechali. Byla někde pod obrovskou hromadou větví, na které stál rozhodčí a kterou jsme prohledali ze třech stran i z vrchu, ale musela být z té poslední strany, kam jsme nešli.
Následoval rychlý přejezd na poslední plošný speciál. A zde byla ta třešnička na dortu. Speciál o rozměrech 120×250 metrů obdélníkového tvaru. Taktika zněla: jeden tým středem, a další po krajích. Rozhodčí se zeptal: „Really?“ a usmál se. Na terén máte 25 minut a před koncem limitu musí být celý tým zde na startu. A hurá na to. V první minutě, kdy jsme zjistili, že se do terénu jinak než prostřední cestou nedostaneme, náš team leader mění taktiku a od rozhodčího se dovídá vtipnou poznámku: ,,věřte starému muži´´ :-D Terén byl absolutně neprostupný (zlatá stráň u Ergonu :-D ). Nakonec si Alena i Petra našly osobu, které byli až na samé hranici terénu v neprostupném, pichlavém křovisku, kam se holky horko těžko prodraly. Po označení v mapě se pan rozhodčí telefonicky ujišťuje, že osoba byla opravdu nalezena. Jelikož jsme si nikdo nezapamatovali jméno osoby a pozice se rozhodčímu také úplně nepozdávala. Z čehož nám vzešlo, že si v budoucnu nalezenou osobu vyfotíme telefonem a zaznamenáme GPS souřadnice, pokud nebude v dohledu rozhodčí, nebo nějaký pomocník.
Naše práce tímto na IRO teamech končí. S výslednými 1980 body a 4 místem jsme spokojeni.
Na závěr patří vystřihnout obrovskou poklonu pořádající organizaci, všem organizátorům a pomocníkům za precizně a perfektně připravenou akci, kde vše běželo jak na drátkách, ať už za připravené speciály, či neméně důležitý proviant, všude nás střežila policie, která na základě vystavených Free pass zajišťovala příjezd a odjezd na a z pracovního stanoviště. Všichni byli vstřícní, příjemní a ochotní pomoci.
David, Alča, Petra