Mezinárodní závody družstev IRO, Žatec, 20.–22. 4. 2012

tým Irena+Tim, Regina+Sia, Lenka+Jack (Kikín)

den: pátek
čas: 20:00
disciplína: ubytování
počet nalezených ubytoven: 1

Záchranář nikdy nebloudí, ale když vám GPS tvrdí, že spíte uprostřed mostu (nebo snad pod ním?), tak se prostě musíte najít. Nakonec nás moc milá paní vrátná navedla k ubytovně TJ, příjemně komunistické budovy s přátelským personálem. Ubytovaly jsme se, zkontrolovaly časy v plánu, nachystaly batohy a hajdy do hajan.

den: sobota
čas: 9:30
disciplína: stopa
počet nalezených osob: 1 (nepočítala se do celkového součtu)

Na stopu jsme nastupovali jako asi čtvrtý tým a hned na začátku nás značně zaskočila zpráva, že pan rozhodčí Kühn chce vidět pracovat ve stopě všechny tři psy (naštěstí jsme Tima nenechali odpočívat v autě). Irča nám kapku zbledla, ale Regina pohotově rozhodla, že Tima, který naposled stopoval před čtyři pěti roky, necháme vyjít z nášlapu a on si vzpomene. A vzpomněl! Předvedl pěkných 20 kroků přesně ve stopě, Irča odložila, odměnila, nasadili jsme Kikšu a mazali dál. První předmět pohoda, lom ověřil, druhý předmět, druhý lom, a u třetího předmětu jsme opět vyměnili psy a do finále pustili Siu, která předpisově vyštěkala osobu na konci stopy. A pan rozhodčí byl nadšen! Jak se ukázalo, byli jsme od rána první tým, který měl psy – stopaře, takže „excelent, excelent work“ a plných 100 bodů!

den: sobota
čas: 14:00
disciplína: plocha
počet nalezených osob: 2/2

Plocha byla malá, poměrně přehledná, takže 20 minut a paní rozhodčí Ternovec zajímala především taktika. Rozdělili jsme se klasicky do rojnice a vyrazili. Za malou chviličku první nález, Tim, pár minut po něm druhý, Sia. Terén prohledán a nejtěžší rozhodnutí, zda práci ukončit, zůstalo na teamleaderovi Regině. Po krátkém váhání nahlásila konec a nález dvou osob. Paní rozhodčí nám vyčetla právě ono váhání (psi skvělí, ale ti psovodi!) a také to, že jsme se opomněly osob zeptat, zda jsou v pořádku.

den: sobota
čas: 14:30
disciplína: první pomoc
počet přeživších osob: 1

Dokonale namaskovaná otevřená zlomenina a zranění hlavy! Pohled na takřka reálnou krev a rozšklebenou ránu nás na chvíli zaskočil, ale nějak jsme se s tím srovnaly. Irena dřepla k rozbité noze, já zaplácla sterilním obvazem ránu na hlavě a Regina zavolala 112 a mile překvapila „operátora“ sdělením přesných souřadnic místa, kde se zraněná osoba nalézá. Pak zkolaboval kamarád zraněné a vypadal na infarkt, ale nakonec to rozdýchal a zvládl nám pomoci zraněnou umístit na deku. Naše dlaha nebyla úplně ok, váhání, zmatky a další nedostatky nám vynesly „jen“ 75 bodů (ale nakonec jsme zjistili, že na tom byli týmy i hůř).

den: sobota
čas: 17:00
disciplína: sutina Chbany
počet nalezených osob: 2/3

Na sutinovém trenažeru čekalo první nepříjemné překvapení. Sia a Tim neměli svůj den a v sutině nepředvedli výkony, na které jsme u nich zvyklí. Tady se vyplatila všestrannost našich psů a Kik (patrně naštvaný, že v ploše pro něj ti dva nenechali žádnou tetu) poměrně rychle vyštěkal první osobu ukrytou ve skruži. Druhá osoba se skrývala v budově, ale Kik a potažmo i Sia ji nasáli přes okýnko cca 1,5 m nad zemí, tedy jako výšku. Kik dokonce vyběhl po dřevěné lávce nahoru na budovu, aby osobu dohledal, a pak jsme ho museli odnavigovat zase dolů, protože se tvářil, že skočí (to se tvářil vyděšeně i pan rozhodčí Corpataux). Nakonec ale oba psi trvali na tom, že osoba je prostě v tom okýnku a měli pravdu! V této sutině jsme však jednu osobu ukrytou pod zemí v tunelu nechali.

den: neděle
čas: 0:30
disciplína: sutina Prefa
počet nalezených osob: 1/2

Noční práce se odehrávaly v žatecké Prefě. Sutina byla obrovská a my samozřejmě nemohly dovnitř, jen po části obvodu, takže tady hodně záleželo na psech, zda si sami dojdou až k osobě. První osobu objevil opět tandem Sia-Kik a Sia, jakožto správný belgičák, dokonce skočila až do úkrytu a štěkala překvapené figurance pěkně zblízka do obličeje. Tuto osobu nám pan rohodčí Katrev ohodnotil jako výbornou. Druhou jsme bohužel nenašli, psi nedošli až k ní a tak po této práci již -2 osoby.

den: neděle
čas: 10:30
disciplína: sutina Chbany
počet nalezených osob: 2/2

A opět zpátky na trenažer ve Chbanech. Ztratili se tři osoby, matka s dítětem a muž. Taktika prohledání zůstala stejná, opět víceméně rojnice. První osobu našel Kik celkem rychle, ovšem při pohledu do naprosto nerozlišitelné suti a bordelu, který vypadal, jako že je tam věky, mi nebylo úplně nejlíp. Hnala jsem tedy Kika dál a prohledávali jsme spolu zbytek terénu. V posledních minutách, stále bez nálezu, jsem plyšáka víceméně nechala, aby se vrátil k první osobě a znovu si ji vyštěkal, ale jaké bylo moje překvapení, když spodek minul, několikrát obešel skruž, která byla sotva dva metry od prvního nálezu, a rozštěkal se! Sia se k němu přidala a tak jsme nahlásili osobu číslo dvě. V posledních minutách!

den: neděle
čas: 11:20
disciplína: slaňování
počet přeživších osob: 3

Regina i Irča profesionálně slanily z plošiny, jakoby to doma trénovaly obden. Mě se nějak špatně podařilo zmáčknout brzdu a tak to chvíli vypadalo, že tam zůstanu. Navíc shora to vypadalo mnohem výš než ze spodu! Ale naštěstí nakonec neelegantně, s oběma rukama svírajícíma brzdu a očima zavřenýma, ale dostala jsem se dolů.

den: neděle
čas: 15:00
disciplína: plocha
počet nalezených osob: 2/2

A v ploše opět zazářil Tim se Siou, zatímco Kikínek si vždy doběhl jen zaštěkat. Terén byl hustě zarostlý, plný keřů a silně svažitý. Opět jsme se rozdělili do rojnice, Irena vlevo, Regina vpravo a já nejlínější pěkně po cestičce uprostřed. Tady všichni psi předvedli skvělou práci, první osobu našla Sia v hustém roští přibližně v polovině terénu, druhou Tim na konci.

den: neděle
čas: 16:00
disciplína: vyhlášení
celkový počet nalezených osob: 9/11
celkový počet bodů: 1517/1900
úspěšnost: 79,8%

V tomto závodě jsme opravdu bojovali sami se sebou, nevyhlašovalo se pořadí, ale jen úspěšné týmy. A nikdo až do úplného konce netušil, zda bude mezi nimi! Rozhodoval jak počet nalezených osob, tak počet přidělených bodů. Nakonec náš tým skončil s 79,8% a tedy jako úspěšný!

(Lenka Navrátilová)

A teď pár postřehů od Irči:

Na akci tohoto typu jsem byla poprvé. V čem je to jiné? Předně člověk (na rozdíl od zkoušky) v podstatě neví, co bude. Když jsme nastoupili na stopu a rozhodčí nám sdělil, že chce vidět pracovat všichny tři psy, byla to horká chvilka, protože Tim několik let stopu nedělal. Bylo nutno se rychle rozhodnout a nalézt řešení.

Další, co je třeba procvičovat, je i komunikace přes vysílačky, abychom přesně věděli, jak se vyjadřovat a co máme dělat. Když po plošném vyhledání vedoucí týmu ohlásila konec práce a rozhodla se „vrátit“, pochopila jsem, že na začátek terénu, ale vyhodnocení práce probíhalo na konci. Kdyby mě ostatní nezahlédli a nezavolali na mě, stálo by nás to patrně několik dalších bodů za špatnou komunikaci, případně bychom se hledaly.

U první pomoci nám chyběla rychlost a rozhodnost při řešení navozené situace, asi by bylo dobré si něco takového vyzkoušet dopředu, navodit modelovou situaci a týmově se o zraněného postarat bez zbytečných prostojů.

Zaujalo mě i popsání situace na konkrétním stanovišti, které v podstatě i „napovídá“ psovodům, jak a kde mají hledat. Například když se pohřešuje matka s dítětem, dá se předpokládat, že budou blízko sebe atd.

S menším odstupem času musím říct, že jsem z akce nadšená, hodně mi dala a osvědčil se zde systém týmové práce, protože opravdu „každý něčím přispěl“. Když se někomu něco zrovna nedařilo, zvládl to druhý. A to je myslím i cíl záchranářské práce. Myslím, že není až tak důležité, kdo konkrétně co našel, ale to, že v případě problému jsme dokázaly spolupracovat, najít vhodné řešení problému a společnými silami vše zvládnout.

Splněný limit byl pro nás všechny velkou odměnou, zjištěné nedostatky nás třeba posunou zase dál, protože je zase nad čím přemýšlet a co zlepšovat.

(Irena Málková)

Požádat o pomoc