Po dvou letech jsem se vydali opět na Mezinárodní zkoušky do Jászberény v poměrně hojném počtu. Dva plochaři, pět sutinářů a jeden stopař. Původně nás mělo jet víc, ale nakonec byly tyto zkoušky zároveň jako Mistrovství Maďarska a tudíž se startovalo jen v kategorii B. Na prezenci a trénink většina dorazila ve čtvrtek odpoledne, někteří to nestihli a zdrželi se průjezdem krásné noční Budapešti. Ti si pak museli přivstat v pátek ráno. Harmonogram byl daný předem a mohlo se začít. Sutinový trenažer byl oproti naší minulé návštěvě bohatší na úkryty a záludnosti, ale nedá se říci, že by byl těžký. Navíc stejně jako na MS bylo psovodovi umožněno chodit do terénu za psem dle vlastního uvážení. Plochy byly cca 10 minut autem a byly velmi příjemné a prostupné, na orientaci také v pořádku. Stopy se odehrávaly na blízkých pastvinách a polích a všechny stopy nastupovaly až v neděli.
Díky možnému tréninku jsme zdolali i překážky, z nichž některé naše psy překvapily. Vodorovný žebřík měl velmi vysoké náběhové prkno, takže pes až po vyběhnutí nahoru zjistil, že to není kladina. Pohyblivá lávka se opravdu hýbala a nejvíc nás potrápily distance, stolky měly totiž velmi malou plochu a pro větší psy to byl oříšek se na ně vejít. Ale byla to jen otázka tréninku a chtění.
Sportovně se nám tentokrát nedařilo, limit se povedlo splnit jen Petře Bučkové na ploše a Ireně Málkové na sutině. Ostatním chyběla ta pověstná dávka štěstí, případně přebývaly hormony v případě háravky. Organizačně mistrovství hodně pokulhávalo, nezačínalo se podle harmonogramu, navíc se neustále měnil a psovodi to zjistili až v okamžiku, kdy byli nachystání a bylo jim řečeno, že jdou např. až za dvě hodiny nebo dokonce další den. Další slabinou byla málo zásobená kantýna, to se nám stalo poprvé v Maďarsku. Na druhou stranu musím vyzdvihnout práci obou rozhodčích, výborný přístup a naprosto korektní a citlivé posuzování. Díky hezkému prostředí a dobré partě i dalších kolegů záchranářů se budeme těšit na příště.