Pořadatelstvím letošního mistrovství byla pověřena ZBK JmK ČR. Navzdory tomu, že vedoucí organizace kolega záchranář Miroslav Švestka leží v nemocnici po autonehodě, zhostila se brigáda svého úkolu výborně a pokud byly nějaké opravdu „mušky“, nijak neohrozily ani nepokazily výsledný dojem této vrcholové soutěže. Opravdu setkání psovodů záchranářů na úrovni, kde šlo v prvé řadě o spolupráci a nalezení všech pohřešovaných osob, a potom teprve o body a umístění.
Od pátečního odpoledne do sobotního večera bojovalo celkem 11 týmů – 10 českých a 1 zahraniční (hosté z Německa) o titul Mistra IZS záchranných psů pro rok 2013 v kategorii družstev a jednotlivců.
Rozhodčí této soutěže byli jmenování z OKK , hlavní rozhodčí pan Gustav Hotový, rozhodčí pro plochy František Schejbal a Soňa Šabacká, sutiny Jiří Šlechta.
Z pohledu rozhodčí:
Hlavní rozhodčí Gustav Hotový navštívil Plumlov, tedy místo konání Mistrovství IZS již během týdne a udělal si představu o terénu a možnostech. V pátek odpoledne jsme potom na místě terén vyznačili a našli možné úkryty. Ve 20.00 nám přijelo první družstvo a s malou pauzou pro figuranty, aby se mohli občerstvit a zahřát, jsme jeli do 4.30 ráno. Terén na sutinu a plochu byl v jednom prostoru (bývalá cihelna) a oba psovodi z jednoho družstva byli zároveň nasazeni. Čas na vyhledání 30 minut, počet nálezů 4 živé osoby a počet byl znám dopředu a neměnil se na denní ani noční práci. Celkem mohlo tedy družstvo najít 8 ukrytých figurantů. Při nočním nasazení jsem jako rozhodčí „běhala“ za psovodem v ploše, abych si udělala obrázek o práci jednotlivých psovodů, jejich taktice a načerpala zase nové zkušenosti. Při denní práci jsem mohla sledovat zároveň práci psa na ploše i sutině. V ploše byl v noci terén hodně náročný a osoby rozmístěny tak, aby musel psovod se psem prohledat většinu terénu. Bylo vidět živé a přesvědčivé výkony, ale také psy, kteří sice neběhali, ale pokud ucítili pach nebo pachovou cestu, dali psovodovi jasně najevo, že mají nález a bylo to už jen na tom, aby to tým (psovod a pes) vyhodnotil a nález dohledal. Na ploše byl největší počet nálezů dohromady za denní i noční práci 6 nalezených figurantů. Už po noční práci bylo patrné, že mistrovskou disciplínou začínají být opravdu plochy, kde hraje roli práce psa, fyzička psa i psovoda, orientační smysl psovoda a ještě kousek štěstí. Výsledky ze sutin byly mnohem lepší a bylo spíše chybou psovoda a špatné taktiky, když nebyly všechny osoby nalezeny. Nedá se říct, zda byly sutiny lehké a plochy těžké. Na sutinách byly dvě výšky, spodek a v denní práci i volná osoba ve tmě. U některých úkrytů nebylo na psa při práci vidět. Ani v ploše ani v sutině se nemohlo během práce odměnit jinak než pochvalou, tedy žádné jídlo ani míček. Bylo to mistrovství a nechat znehodnotit terén kousky spadlé potravy nebo ztraceným míčkem není myslitelné. A vzhledem k tomu, že nerozhodovaly body, ale NAŠEL/NENAŠEL, a mohl najít i psovod, bylo to jedno z měřítek, které pomohly rozhodnout o konečném výsledku. Bez odměn musí mít pes opravdu motivaci a chuť, aby našel 4 osoby. Další z věcí, kterou je třeba zařadit do tréninku, je odložení za ztížených podmínek, kdy si vedoucí družstva a psovodi jdou někam pro instrukce a je třeba psy nechat venku, a v případě této akce venku na poměrně slušném dešti. Neukázněnost psa zdržovala práci týmu a také psovod nebyl v psychické pohodě, když se musel vracet a psa zkázňovat, místo aby poslouchal zadání úkolu a přidělený terén. U denní práce v ploše byla malá vychytávka na přemýšlení, součástí terénu byla budova, na oko prázdná. Většina psovodů ji neprohledala a na střeše budovy byl figurant. Mohl ho najít i psovod, stačilo se na střechu podívat nebo tam pejska vysadit z boku a nechat ho střechu prohledat. Nakonec tuto osobu našel jen Garp od Jitky Dědinové jako výšku a moc pěkně ji označil.
Jako rozhodčí jsem byla velmi příjemně překvapená úrovní psů a psovodů jak na ploše, tak na sutině. Práce našeho domácího týmu ve mně zanechala opravdu velmi pozitivní pocit. O Demince Davida Volného nemám pochybnosti, je to plochař jak vyšitý a jen jsem doufala, že to oba zvládnou a bude jim přát tak troška pověstného štěstí. Noční práce byla moc povedená, ze strany feny velmi chtivá a samostatná a jen nevykrytí jedné části terénu vedlo k nenajití poslední 4té osoby. Při denní práci se oba docela hodně naběhali, ale nakonec se podařilo najít opět 3 osoby ze 4 a v kombinaci s časem nálezů a 6ti osobami to vyneslo 2. místo v jednotlivcích a nejlepšího českého účastníka na Mistrovství IZS 2013. Na sutině měla po noci Jitka Hermanová s Kájou pozici přímo královskou, nejen nález všech 4 osob, ale také druhý nejlepší čas a určitě dobrý pocit z práce feny. Ve dne se kondice feny rozhodně potvrdila a hledala jak drak. Bohužel Jitka v malém prostoru vyhodnotila druhé štěkání Káji jako nový nález a tím pádem po 4tém nálezu ukončila svoji práci. Zbyla jim nejméně třetina terénu, kde nehledali, a 4tá osoba ve výšce. Druhý nález bylo tzv. falešné značení, kdy fena znovu označila zbytkový pach z prvního nálezu v úzké chodbě blízko prvního úkrytu. Nedalo se nic dělat, práce feny byla moc pěkná a chybami se člověk prostě učí. Je lepší poslat psa po nálezu do jiné části terénu, aby se mu vyčistil nos a hlavně si pohlídat, zda je terén komplet vykrytý před ukončením speciálu. Nakonec bylo pro Jitku a Káju krásné 6. místo z 11ti a dohromady s Davidem skončilo tím pádem naše družstvo na bramborovém 4. místě. A nesmím zapomenout na vedoucí družstva Reginu Samlíkovou, zkušenou psovodku , která oba psovody vedla a motivovala a byla jim oporou.
Na závěr snad jen, že mi bylo ctí posuzovat právě mistrovství IZS a těším se na další ročník, ať už jako psovod, rozhodčí nebo divák.
(Soňa Šabacká)