Organizací letošního jubilejního 10. Mistrovství záchranných psů ČR IZS byla pověřena jedna ze složek IZS a to Svaz záchranných brigád kynologů ČR, konkrétně Ústecká brigáda. Svaz má velmi dobré zkušenosti s organizováním velkých akcí a tak jsem nepochybovala, že bude akce probíhat bez komplikací. Jednou z diskutujících skutečností byly vhodné terény na sutinové práce, které bývá zvykem zajistit nové a bez možnosti tréninku všech nastupujících psovodů. Výhodu mívá zpravidla jen startující pořadatelská organizace. Na druhou stranu přímo v dějišti konání závodu je jeden z trenažerů, které má ČR k dispozici a tak bylo na nás rozhodčích, jak budou sutinové práce vypadat a čím je ztížíme pro úroveň mistrovství.
Hlavním rozhodčím byl Gustav Hotový, plochy posuzovali pánové Vladimír Makeš a František Schejbal, sutiny pan Josef Žalud a já.
Startovní pole bylo plné, 11 družstev z ČR- organizace zastoupené v IZS, a jeden host, německá organizace THM. Tato organizace startovala již loni a tak jsem byla zvědavá na případný posun v jejich nasazení. Rozhodčí jsme měli sraz v 15.00 ve Chbanech a vydali jsme se na prohlídku a přípravu denních a nočních terénů. Protože na trenažeru nejméně dvě třetiny účastníků již trénovali, zvolili jsme na tomto terénu noční práci. Pro denní nám pak pořadatel nachystal bývalý „prasečák“, na kterém se netrénovalo, a byl to tedy nový terén opravdu pro všechny účastníky. Noční plošný terén byl hned vedle trenažeru, a protože to byl velmi řídký a dobře ohraničený les, rozhodli se pánové rozhodčí dosáhnout úrovně mistrovství takto: uvnitř terénu byl na mapě ohraničený terén k prohledání, kromě mapky, kterou dostal psovod do ruky, nebyl nijak označen (světla, pásky). Jedním z úkrytů byla výška cca 4m v koruně stromu. Kromě samotné práce psa tedy rozhodovala dobrá orientace psovoda, jeho sluch (centrála v zázemí na hranici terénu) a pak kvalita osvětlení týmu.
Pro sutinové noční práce jsme vybrali vhodné úkryty, které nebyly nijak těžké – výška cca 2 m, středně vysoká skruž, klasický spodní úkryt a volná osoba v rouře ve větší díře, kdy musel pes překonat skok dolů cca 0,5 m a mohl dojít až k osobě. Sbor rozhodčích se rozhodl, že v obou pracích, jak denní tak noční, budou psovodi hledat 4 figuranty a počet bude předem znám a bude stejný pro všechny. Trenažer ve Chbanech byl v poslední době obohacen o novou navážku a tak na kraji sutiny jsou vysoké valy cihel, které brání výhledu na samotný trenažer níže. Rozhodčí pro sutinu se rozhodli, že práce bude zaměřena na samostatnost a taktiku psovoda a nebylo tedy nutné vymýšlet žádné těžké úkryty. Tato dvě kritéria se objevila na minulých atestech a bylo vidět, že s tím řada psovodů bojuje a je třeba to trénovat. V praxi se navíc může stát často, že jsou části terénu, které musí prohledat kvůli bezpečnosti jen pes a navíc musí být z případného místa nálezu odvolán. Z hlediska metodiky jsme se dohodli, že se psi odvolávat od úkrytů nebudou a byla povolena i odměna, ale mimo terén, aby nebyl terén znečištěn pro ostatní psy. V ploše potom bylo možné odměnit psa cca 20 m od figuranta.
Po zhlédnutí terénů a schůzce rozhodčích následovalo slavnostní zahájení a losování. A aby šance všech účastníků byly vyrovnané, mohli se následně všichni psovodi podívat a projít si trenažer ve Chbanech po dobu 10 minut. Závodníci odjeli na ubytování do kempu Vikletice a rozhodčí se občerstvili a vyrazili do terénů.
Jednotlivá družstva-týmy obsahovali dva psovody /sutiny, plochy/ a vedoucího družstva. Vedoucí byl komunikační kanál pro psovoda a rozhodčího, hlídal čas a hlásil do vysílačky nálezy jednotlivých psovodů. U ploch bylo třeba předat vysílačku do ruky nalezené osobě a ta potvrdila svoji identifikaci. U sutiny na celou práci dohlížel rozhodčí a teprve na jeho pokyn mohl být nález pomocí vysílačky předán vedoucímu družstva.
Na tomto typu soutěže se nebalancuje na hranici bodů, existuje jen jedno číslo – nalezená osoba 100 bodů, nenalezená nula. V ploše se může stát, že osobu nalezne i psovod, pohyb psovoda a psa je naprosto neomezen a jediná snaha a cíl je zachránit. V sutině musí pes pracovat samostatně a musí dát najevo předem nahlášeným způsobem značení, že nalezl osobu. Vzhledem k tomu, že na psa není vždy vidět, nejčastější způsob značení je štěkání. Na sutině rozhodčí rozhoduje o tom, zda je značení dostatečné, a pokud pes nesetrvá u úkrytu, je práce přerušena a psovod se musí vrátit na začátek a poslat psa znovu. Nález je mu uznán v případě, že pes značí a setrvá do dvou metrů místa nálezu do příchodu psovoda. Rozhodčí také může řídit pohyb psovoda po sutině.
První tým nastupoval ve 21.30, poslední kolem 5.00 ráno. Sutina byla velmi kvalitně osvětlena, aby nedošlo ke zranění psa ani psovoda. Na celou práci v sutině i ploše měli psovodi 25 minut i s navrácením se ke stolečku rozhodčím. Pokud se tým opozdil, za další čas navíc se mu odpočítal jeden nález, tedy 100 bodů. Úkolem vedoucího týmu bylo tehdy opravdu dobře hlídat čas zejména na ploše a přimět psovoda plošňáka k včasnému návratu. Na sutině bylo největším ztížením to, že psovod musel svůj pohyb omezit jen na kraj sutiny podél celého prohledávaného prostoru a pes musel samostatně překonat první hromady suti a hledat bez podpory a kontaktu se psovodem. Samotné úkryty byly cca jen 30 – 40 m od kraje terénu a navíc byly rozmístěny jako žebřík, pokud by pes pracoval, značil a psovod dobře takticky posílal, jen by si pes každým vysláním do terénu šel postupně po ose pro další a další nález. Tato informace navíc byla psovodům na sutině již na úvodním meetingu sdělena hlavním rozhodčích Gustavem Hotovým.
Tréma ale udělala své a opět se ukázalo, že největším nedostatkem se jeví při práci v sutině samostatnost psa a výdrž při značení, na ploše potom orientace psovoda, zejména ve tmě.
Práce všech týmů byla velmi vyrovnaná a každé družstvo si odneslo z nočních prací mezi 2 – 3 nálezy na ploše i v sutině. Náš tým Petra Gabrišová a Kristina Somerlíková udrželi průměr a obě měly po dvou nálezech. Vedoucí týmu Regina Samlíková dobře hlásila čas oběma psovodkám a tak ve stanovených 25ti minutách doběhli ke stolečku rozhodčích a získali celkem 400 bodů. Musím pochválit Kristinu, že se v noční ploše neztratila a dobře zorientovala a Petru za velmi hezkou práci v sutině, kdy Extra byla jeden z nejsamostatnějších psů v noci vůbec.
Kolem půl šesté jsme se rozhodčí dostali na hotel do Žatce, abychom v 9.30 přivítali na denní práci první tým. Denní práce byla velmi zajímavá zejména v ploše. Celý areál bývalého prasečáku lemuje plot s porostem a na plochu byl vytyčen terén do tvaru U, který lemoval celý areál po délce cca 1 km a psovod dostal za úkol prohledat na každé straně od plotu terén cca 25 m. Na kraji terénu do plochy patřil ještě kraj jedné budovy. Jednou z možných taktik bylo do U obejít nejprve jednu a potom druhou stranu plotu, řídit se alespoň na první průchod prouděním větru a nebo si terén rozdělit na dva menší úseky do U a pokaždé skončil u stolečku rozhodčích, který byl cca v půlce terénu. To se jevilo výhodné zejména kvůli požadavku vrátit se ve 25té minutě. Na sutinu jsme připravili opět variantu prověřující samostatnou práci psa a jen lehce obtížné úkryty (jeden spodní, dvě osoby velmi lehce dostupné pro psa, ale mohl je značit i bez kontaktu a ještě jeden spodní těžší. Na prohledání musel psovod poslat psa nejprve průchodem zepředu a po prvním nálezu se mohl přesunout na pravou stranu sutiny a vysílat ze zpevněné komunikace nebo posílat stále zepředu či střídavě. Z levé strany ale ne a ani tam nesměl nechat zaběhnout psa cíleně. Na levou stranu sutiny přes zídku se mohl dostat pes překonáním zídky, výška cca do ¾ m a právě za zídkou byly dva úkryty. Další úkryt byl hned na kraji dveří sutiny, takže pokud si psovod stoupl psovi do terénu a neposílal takticky před terénem, stál psovi v pachu na úkrytu. Poslední úkryt se nacházel na konci terénu v rohu. Opět systém žebříku, kdy postupným vysíláním mohl pes najít v řadě vedle sebe 4 osoby. Nejobtížnějším momentem na sutině bylo značení psa na zídce a následně pohyb psovoda, který měl za úkoly se ke psovi dostat okolo sutiny, aby měli všichni stejné podmínky a na tak malém prostoru nevznikly pro další a další psy pachové tunely, kterými si psovodi chodili k úkrytům. Jakmile pes zahlédl, že se psovod vydává do jiného směru než přímo ke psovi, ihned opustil místo nálezu a jeho práce byla zastavena.
Toto je rozhodně jeden z největších námětů k tréninku. Dalším velkým námětem je potom zvykání psa na ovládání v terénu, kdy je třeba mít samostatnost, chuť do hledání ale také dobrou reakci na povely a vysílání do stran či zastavení psa v terénu s následným vysláním. Jen takto zvládnutí psi dokázali najít v sutině všechny 4 nálezy a uspět.
V ploše bylo největším úskalím si dobře rozvrhnout terén, nevynechat rohy J a dát do hledání takové tempo, aby bylo možné v časovém limitu prohledat celou plochu a vrátit se zpět ke stolečku. Náš tým nastupoval kolem poledne. Petře se podařilo opět uspět a Extra označila celkem 3 nálezy. Samostatná a velmi chuťová práce s výborným značením. Chyběla cílená ovladatelnost, která je stála jednu nenajitou osobu. V ploše se Kristina špatně zorientovala a nepochopila správně hranice terénu, a tak se vrátili s Jerrym jen s jednou nalezenou osobou. Tyto chyby, které si udělá psovod sám, mrzí nejvíce, ale je to ponaučení pro příště. Celkově tedy náš tým 800 bodů (8 nálezů) a 8. Místo v družstvech. V jednotlivcích se podařilo Petře dosáhnout na bramborovou medaili, 4. Místo J a rozhodně patřila její práce k těm nejlepším. Vedoucí družstva Regina odvedla výbornou práci, svůj tým správně motivovala, podporovala a radila. První příčky patřily profi záchranářům – hasiči, policie ČR, městská policie a horská služba. Tentokrát nebyly ve startovním poli tak velké rozdíly jako jiné roky, bylo vidět, že úroveň byla opravdu mistrovská a žádné družstvo nemělo plný počet nálezů.
Výsledkovou listinu přiložím, nyní ještě moje osobní postřehy jako výcvikáře a člověka.
1. Velký rozdíl v práci profi týmů a týmů dobrovolníků – a to teď nemyslím kvalitu předvedených výkonů. Dobrovolní záchranáři si přišli „na plac“ svoji práci užít, netlačili na psy, nekřičeli na ně, až do konce limitu z nich vyzařovala pohoda a pokud neuspěli, přesto svoje psy pochválili a odcházeli v normálním rozpoložení.
2. Bohužel totéž se nedá napsat o práci profi týmů – velký tlak na psa, hodně nucení, povelování, místy křičení a např. v rámci soutěží jiných ZŘ nepovolená povelová technika. Občas zazněla i sprostá slova a některé druhy chování nebyly z mého pohledu korektní. Bylo cítit velkou rivalitu a napětí. A snahu uspět.
Nehodnotím, jen píšu svoje postřehy z práce jednotlivých týmů.
3. Všichni psovodi měli slabinu v samostatnosti psů ve chvíli, kdy pes nevidí na psovoda a má samostatně pracovat a značit
4. Velký problém je odchod psovoda kamkoliv při značení kromě přímé cesty ke psovi, toto je velký námět na trénink
5. Ovladatelnost v terénu, která není na úkor samostatnosti – skloubení dvou velmi těžkých prvků, ale nezbytných pro úspěch v těžších podmínkách hledání
6. V ploše opravdu trénovat přesun a orientaci podle mapy, plocha je dnes svým způsobem těžší pro psovoda než psa, a GPS zatím není v rámci hledání na těchto typech akcí dovolena
7. Trénovat vytrvalost značení resp. Zůstání na místě nálezu, velmi důležité zejména v případě, kdy se musí psovod dostat ke psovi z velké dálky nebo komplikovaně vzhledem k povaze sutiny.
Organizace akce:
1. Zázemí na jedničku
2. Občerstvení a komfort pro rozhodčí super
3. Terény odpovídající
4. Velmi hodnotné ceny
5. Harmonogram v rámci možností byl v pořádku
Za rok nás čeká další již 11. ročník Mistrovství IZS a pokusíme se na něj náš tým co nejlépe připravit.