Mistrovství záchranných psů, psovodů složek IZS, 24.–25. 9. 2011

V termínu 23.–25. září 2011 jsme byly naší KZJ vyslané na Mistrovství IZS do Mostu. Já, jako vedoucí družstva a moje svěřenkyně Šárka a Regina.

Na místo jsme dojely v pátek odpoledne, kde následovalo ubytování v hezkých chatkách, přejímka psů a prezentace a schůzka účastníků, kde jsme se všichni dozvěděli, co nás čeká a co nás nemine. Dále pak byla schůzka vedoucích družstev, kde jsme nafasovali mapu, kam se máme dostavit na noční práci a zároveň proběhlo losování. Vylosovala jsem nám 5, což z deseti družstev byl ideální los.

No a hurá na noční vyhledání. Přejely jsme po vlastní ose, všechny tři na místo určení, kde probíhaly obě speciální práce najednou. Všechny jsme nafasovaly vysílačky s tím, že každý nález musely hlásit mně. Pak já nález hlásila vedoucímu terénu a až v tom okamžiku byl nález platný. Samozřejmě vše bylo na čas, takže šlo o vteřiny.

Šárka s Chipynkou coby sutinářky měly 4 osoby ukryté v polorozpadlé přízemní budově i se suterénem a muselo se prohledávat i okolí, kde byly sutiny – hromady cihel, panelů apod. Práce byla dost ztížená tím, že byla místa, kam vůbec nesměl ani pes. Bylo to dost těžké a zvlášť s vědomím, že pes z družstva před námi byl kvůli tomu diskvalifikovaný – takže jsme měly se Šárkou nervy na pochodu…Taky se zde jeden pes zle poranil a musel být odvezen k veterináři.

Jak jsem již psala, zároveň ve stejném čase probíhalo vyhledání v plochách Reginy se Siou, kde taktéž měly 4 osoby a 30 minut na vyhledání. Když mi vedoucí stanoviště předával terén a já ho pak předávala Regině, bylo mě jí líto. Definovat tento terén nelze jinak než „vražedný“.

No, nicméně jsme jak v sutinách, tak i v plochách našly 2+2 osoby, což v té chvíli byl nadprůměrný výkon.

Zpět k autu, kde se šlo ještě kus cesty po poli (a v té tmě – nic moc), jsme se vrátily šťastné, že máme Reginu, protože ta nám cestou zmizela z povrchu zemského a když jsme posvítily kde je, našly jsme jí jak zahučela, naštěstí jen jednou nohou (zato však celou), do příšerné díry.

Trocha spánku a hurá na denní vyhledání. Tentokrát to nebylo po vlastní ose, ale po ose Jamese Bonda 007 – téměř před chatkou pro nás (pro každé družstvo zvlášť) přiletěl vrtulník, který nás přemístil k obrovskému jezeru, kde jsme přesedly na člun a na závěr na čtyřkolku, která nás dovezla na místo činu.

Terén na plošné vyhledání jsem tentokrát vůbec neviděla, protože mi byl popsán z dálky a zrovna tak na dálku jsem ho popisovala Regině, ale podle ní byl lehčí než v noci (on by totiž KAŽDÝ terén byl lehčí).

Sutiny byly 3 polorozbourané baráky se suterénem a do patra. Psovod zůstával stát 3 m před vchodem do baráku a bylo to ztížené tentokrát tím, že nesměl jít prohledávat další domy, když nenašli v tom prvním 2 osoby. To se sice Chipynce podařilo, ale v druhé budově v momentě, kdy našla Chipy třetí osobu, už bohužel došel čas.

Takže Sia našla 3 osoby a Chipy 2 osoby.

Celkově naše družstvo skončilo na 8. místě s tím, že před námi už byly jenom družstva z profesionálních složek: Policie ČR, Městská policie Praha, Hasiči, Horská služba apod.

Po slavnostním nástupu následoval společenský večer s rautem, bowlingem a nechyběl ani taneček, u kterého se každý, kdo chtěl, příjemně pobavil s dobrými přáteli a zapomněl na špatné pocity z momentálního neúspěchu.

A co říct závěrem? Každý z nás, kdo závodíme a tady takových a podobných akcí se účastníme již několik let ví, že slovo „ostuda“ tady není rozhodně na místě. Kdo cvičí záchranařinu ví, že každý speciál je originál a že všechno je záležitost štěstí, losu a momentální situace. Jsem přesvědčená, bez ohledu na výsledek, že jako jediné ženské družstvo jsme reprezentovaly dobře, na úrovni a nebojím se říct profesionálně.

(Jitka Hermanová)

Další foto: http://extrah.rajce.idnes.cz/IZS_2011

Poznámka: Jeden důležitý poznatek pro následující závodníky a vedoucí družstva – vždycky jeďte na jakoukoliv akci plně vybaveni!!! Přilba i pro plochaře a vedoucího družstva apod., rukavice, GPS se taky hodí a prostě všechno co se dá – auto to uveze .