Plošné atesty MV, Brno-Medlánky, 22.–23. 5. 2009

Pozvánku dostali všichni Moraváci, a tak jsme se v celkem slušném počtu 18ti psovodů sešli v hipologickém středisku policie v Medlánkách, z naší jednotky já, Pavel, Petra, Šárka a Milan. Milan na druhý pokus s Aťou a Šárka s Jezzem obhajovat. My ostatní poprvé. Byli tam také psovodi ze Svazu, ZBK JMK, od Hasičů, Městské policie, policie ČR. A plemena? Ovčáci, maliňáci, erdel, výmar, boxer, kříženci, retrívři, borderka a určitě jsem na někoho zapomněla. Přivítání, losování a pak nekonečné hodiny čekání na svoji práci, které jsou samozřejmě součástí prověrky. Buď čeká člověk před (to se svými věcmi u auta) nebo po práci na určeném místě, tam si musí vystačit s tím, co si donesl na zádech. Skoro všichni naši jsme se vylosovali ve druhé půlce, takže jsme první čekání (cca 7 hodin) strávili u aut a střídavě venčili, odpočívali a na základě plánku terénu vymýšleli taktiku prohledávání. První denní práce se dělá ve dvojici, každý z psovodů je zodpovědný za svůj terén a musí zajistit, aby jeho pes při prohledávání nerušil práci druhého psovoda. Terény se navzájem dotýkají. Je to neuvěřitelné, ale z 18ti losujících jsme si Pavel a já vytáhli čísla 11 a 12 a šli tedy spolu Vyráželi jsme někdy kolem 16:00 na zavolání vysílačky a čekal nás v dusném teplém počasí pochod asi 2 km k terénu. Na stanovišti krátká pauza na vydýchání (psů i nás) a ještě poslední instrukce a také vysílačka do ruky. 30 minut, počet osob 0 – 4 a jde se na to. Zatím Citu šetřím a pouštím ji jen na volno, protože první část terénu je kus pole a cesta, tam není třeba hledat. V lese ji beru k noze a vysílám. V tom dusnu kluše, nelítá a míříme k plotu, za kterým je dům. Hledám díru, posílám fenu a pak už hlásíme prvního figuranta, Cita ho náležitě olízala, na štěkání už jí síla nezbyla. Pochvala, odpočinek a pokračujem, vracíme se obloukem k místu, které jsme neprohledali a u plotu se Cita zastavuje, ohlíží, vrtí a označuje. Hlásím vysílačkou druhý nález, terén považuji za čistý a končím práci. Další hodiny čekání a vyhodnocení – kromě jednoho prošli denní prací všichni psovodi. Čekáme na tmu, povečeříme, psi odpočívají. Ve 22:00 je zahájení nočních prací, my přicházíme na řadu s Citou kolem jedné ráno. Kromě čelovky si půjčuji od Milana baterku, bez ní bych se asi nevrátila. Prvních 5 minut bojuji s Citinou nechutí hledat, a snažím se potmě zorientovat, pak naštěstí Cita začíná běhat a hledat, ovšem můj orientační smysl je zřejmě nulový. Terén je 180 m široký a já tuším, že se točíme v kruhu, vylézám na cestu, orientuju se a znovu pracujeme, v 25té minutě Cita štěká jak kulomet a já hlásím vysílačkou nález. A tady je ta osudná chyba. Místo, abych fenu chytla za obojek a popošla nejméně 50 m dál do prostoru, vysílám ji ze stejného místa, za chvíli Cita znovu štěká, ovšem u stejného figuranta a pak ještě jednou do třetice. Končí časový limit a 1 figurant tam zůstává. Později zjišťuju, že jsme u něj nebyli a terén nahoře neprohledali. Stejně dopadl také Petr Linda. Vracím se, a nespokojená můžu být jen sama se sebou.

Konečná bilance: Milan, Pavel a Petra atesty udělali, já a Šárka si to zopakujem na podzim. Úspěšnost byla tentokrát velká, z 18ti psovodů neuspělo jen 5.

Původně jsem nepočítala s tím, že bych s Citou po úraze a jejím 3 měsíčním ležení doma vůbec prošla denní prací, ale o to víc mě ta noc mrzela. Tady je vidět, jak je důležité, aby psovod a pes byli tým. No, mám závazek. Do podzimu mi Pavel přichystá několik nočních speciálů, bez feny a figurantů, a budu chodit a chodit

Moc blahopřeji všem našim, kteří to zvládli!

(Soňa Šabacká)