Plošné atesty MV, Dobrotice, 9.–11. 11. 2012

Je pátek 9. 11. 2012 5:00, zvoní budík, rychle se obléknout, vyvenčit kluky a jedeme do Dobrotic u Holešova, do areálu výcvikového střediska Policie ČR. Jsme pozvaní na kynologické atestační zkoušky Ministerstva vnitra, specializace plošné vyhledávání. Máme druhý pokus, první jsem Jerrymu totálně pokazila. Ztratila jsem se a než jsem se našla, bylo po časovém limitu. Snad nám nevezmou GPS. Nejlepší vynález současné doby pro lidi, jako jsem já, záruka, že se neztratím J. Přijíždíme do areálu přesně na čas, protože se nám do cesty postavila objížďka. Nahlásíme se, a zjišťujeme, že je nás 18 pozvaných psovodů se svými psími parťáky. Kynologové z dobrovolných organizací, městské policie, hasiči. Losujeme si pořadí, čím vyšší číslo, tím déle na základně a kratší dobu venku v terénu, protože do areálu se můžeme vrátit, až všichni projdou prvním kolem. Atesty se skládají ze dvou částí, nejdříve je denní speciál, úspěšní pokračují speciálem nočním. Při každé práci se hledají max. 4 osoby. Přesný počet není znám. Při losování štěstí nemám, číslo 3. Brzo na speciál, dlouho venku v zimě. Vzhledem k velkému počtu účastníků jsou dva speciály vedle sebe. V přesně stanovený čas vyzvedávám mapu a instrukce, v autě Jerryho a vyrážíme s GPS v ruce na místo určení. Na přesun máme 15 minut, na zádech nesu vše potřebné na 7 hodinový pobyt venku. Funím do kopce, Jerry si vesele poskakuje, přicházíme akorát, od vedoucího speciálu přebíráme vysílačku a poslední informace a vyrážíme společně do terénu. Všude jsou čerstvé stopy zvěře a rozrytá místa od divočáků, vysílám Jerryho a on mizí v houští. Ujdeme asi 70 m a Jerry štěká, super, mám první osobu. Utíkám za hlasem, chválím Jerryho, dostává vařené maso, hlásím do vysílačky nález, souřadnice a předávám vysílačku figurantovi, který se hlásí na základnu. A vyrážíme dále. Míjíme se s Davidem s velkou kníračkou Demi, kteří jsou na vedlejším speciálu, Jerry mizí v lese, odvolávám ho, aby nezaběhl do cizího terénu, a posílám na druhou stranu. Jdu dále, hlídám si terén na mapě i v GPS, Jerry nikde, tak sem tam vykřiknu „Hledej!“, bojím se ho zavolat, abych ho neodradila, kdyby dohledával osobu. Konečně se objevuje zezadu, tak ho zase vysílám dovnitř terénu. Zabíhá do křoví a za chvíli opět štěká, hurá, druhá osoba. Vše se opakuje a vyrážíme dále. Třetí osoba leží pod stromkem jen kousek od druhé. Nahlásíme souřadnice, zkontroluji mapu a jdeme dále. Jerry opět mizí, nos u země, běží po stopě divočáka? Za chvíli opět štěká, no to snad ne, máme čtvrtou osobu, tzn. s jistotou splněn denní speciál. Odměním si psa u osoby, nahlásím nález, z vysílačky se ozve, že jestli správně počítají, je to čtvrtá osoba, tím pádem hotovo, můžeme se vrátit na začátek speciálu, odevzdat vysílačku a trávit cca 6 hodin v prostoru střelnice. Spokojeni opouštíme speciál, Jerry si nese hrdě balonek jako odměnu. Dva týmy jsou již ve střelnici, David má dvě osoby, to nevypadá moc nadějně, další psovod tři, neví, mohlo by být. Chvíli je nám teplo, jsme rozehřátí běháním v terénu, za půl hodiny vychládáme, Jerry dostává dečku, já oblíkám další vrstvu. Bude to kruté čekání, naštěstí neprší. Postupně přicházejí další psovodi s různým počtem nálezů. Mezi prvními spokojená Regina se Siou, taky 4 nálezy, později i Pavel Š. se dvěma nálezy. Kolega z MP dostává nápad, rozděláme si oheň, našli jsme oficiální ohniště, dostali povolení, chybí základní věc – zápalky nebo zapalovač, nikdo nekouří. Konečně se našel kuřák, poprvé mám z toho radost. Příjemné teplo, dokonce vysvitne sluníčko, vykládáme si, čas pomalu ubíhá. Konečně dorazil poslední psovod a my se hromadně odebíráme dolů na základnu.

V 16,30 máme sraz v učebně, abychom se dověděli, kdo postupuje do druhého, nočního, kola. Nakonec nás je pouze 7. Venku se pomalu stmívá, nálada houstne, tréma nastupuje, teď jde do tuhého. Prošli jsme denním sítem a čeká nás noční práce. Z KZJ je to už jen dámská jízda. Nachystat vše potřebné, několik baterek, svítící obojek, zkontrolovat GPS. V pauze jsme se ještě něco dověděli o správném čtení metrických jednotek, odečítání metrů přímo z mapy. Dostáváme čas 35 min i s přesunem. Vyrážíme ve dvojicích, opět vybaveni mapou, do které si zaznamenáváme přidělený terén. Dohromady máme 4 osoby, musíme nalézt všechny v nám přiděleném prostoru. Náš terén je dále, šlapeme tmou po cestě, a z vedlejšího speciálu už štěká pes a kolega hlásí polohu osoby. Utíkáme, u posedu se pouštíme kolem vyschlého potoka do ostružiní, Jerry kouká, kam to lezu, a váhavě vchází za mnou. V lese už běhá, zvedá hlavu a větří osobu, ale z vedlejšího speciálu, posílám ho na druhou stranu, mizí v lese. Ticho, funím kolem hranice našeho terénu, hlídám mapu i GPS, svítím Jerrymu do terénu. Vybíhá na pole, chvíli se tam motá a pak vbíhá zpět do lesa a vrtí ocasem, za chvíli už stojí u osoby a štěká. Pašák. Hlásíme nález v nových souřadnicích, třikrát musíme opakovat, v budově není signál. Konečně se nahlásil i figurant a můžu poslat Jerryho dále. Vzhledem k větru a tvaru terénu ho zase ženu na pole, odkud za chvíli navětří i druhou osobu. Hlásím ji do vysílačky a v tom slyším štěkat psa i z druhého terénu. Super, mám dohromady 4 osoby. Radujeme se, odměňuju Jerryho, vykládám s figurantem a pomalu vycházím na cestu, abychom se v klidu vrátili na základnu. V tom se z vysílačky ozve, že mám 5 minut do konce, tedy čas na návrat. Vyděšeně se rozbíhám a upalujeme k baráku. Naštěstí dobíháme na čas, ještě máme 2 minuty k dobru. Už chápu, proč Regina, která měla stejný terén a úspěšně dorazila uřícená před námi, prohlásila, že je to Olympiáda J. Máme splněno, máme ATESTY MV, vrchol výcviku záchranářského psa, můžeme oficiálně vyrazit zachraňovat ztracené!!!!

Nakonec nás úspěšně prošlo oběma terény 5 týmů, tedy dvojic psovod a jeho parťák pes.

(Kristina Somerlíková)