Poprvé jsem Květoše zaznamenala na Mistrovství Rakouska, rok si nepamatuju, pro mě to byl první start s boxerkou ve velkém světě. Koukala jsem na jeho poslušnost, fenka německého ovčáka udělala všechno, ale tak nějak bez šťávy. Rozhodčí ohodnotil výkon ve známce velmi dobrá, vysvětlil, že všechny cviky byly provedeny korektně, ale chybí tomu více radosti. A Květoš se mu uklonil a řekl, souhlasím pane kolego. To bylo naše první setkání, a potom jsme se potkávali několikrát do měsíce na různých akcích. Další setkání, které se mi zapsalo do života, bylo setkání na zásahu při povodních v Troubkách. Nejen že sám zasahoval, ale řídil nás jako psovody po dobu práce. Jako rozhodčí SZBK jsem měla také tu čest s Květošem posuzovat a učit se od něj. Nikdy neodmítl přijet na zkoušky a těch lavin a vod, které nám připravil, posoudil, poseděl s námi a dal zpětnou vazbu bylo hrozně moc. Poslední roky jsme využívali trenažer ve Vlkoši, který už nyní není a těšili se, že ho uvidíme a pozdravíme. V té době už neposuzoval a věnoval se velebení cvičáku a právě trenažeru. Právě dnes je poslední rozloučení s tímto významným člověkem, který se zapsal do historie záchranařiny jako psovod, rozhodčí, mezinárodní rozhodčí, a hlavně výborný kamarád.
Upřímnou soustrast rodině