Z pera výcvikářky I.

MOTIVACE

Existuje celá řada faktorů, které ovlivňují práci psa na poslušnosti, stopě, speciálu i obraně. Kromě fyzické stránky (pes je zdravý, v dobré kondici a odpočatý)a psychické pohody (jeho místo v životě je jasně dané a se psovodem tvoří vzájemně tým) je to především motivace. O motivaci toho bylo již napsáno a řečeno mnoho a já bych se ráda zaměřila na motivaci na speciálu ať už plošném nebo sutinovém.
Nejdůležitější rozhodnutí je na psovodovi – motivace na základě kořistnického pudu, potravního pudu nebo vhodná kombinace obojího???
Rozeberme si nyní tyto druhy motivace a odměny:

1. Motivace na základě kořistnického pudu
Je v zásadě jedno, zda používáme peška, míček, pískací hračku, uzlík – pro psa je důležité chtít se o předmět tahat, chtít se o něj tahat s cizím figurantem a následně tuto kořist získat a odnést si ji jako trofej do bezpečí. To je moment, na který často zapomínáme. Ve vyšším stupni výcviku je běžné, že pes dostane odměnu, potěší se s ní pár sekund a musí ji následně odevzdat a pracovat dál. Neměli bychom ale na konci práce zapomenout, že u posledního figuranta a vůbec po skončení práce by měla být hra delší a pes by měl mít možnost si odměnu užít. Z tohoto důvodu vůbec není od věci si i se starším psem udělat občas speciál jen o jedné osobě a nechat ho vychutnat ten pocit vítězství a odnesení si kořisti. Výhodou tohoto druhu motivace je zejména utužování vztahu mezi psem a figurantem pomocí hry. Dále je snažší psa po odměnění přivést terénem psovodovi na pešku či míčku se šňůrkou a podpořit tak jeho samostatnost a význam figuranta. Odpadá upuštění potravy na zem při odměňování, a tím ztížení práce dalším psům v místech, kde zůstaly zbytky pamlsků.

2. Motivace potravní
Používáme u psů extrémně žravých, ale také tam, kde u psa ještě není rozvinut kořistnický pud nebo je natolik slabý, že jako motivace neobstojí. Jako odměnu bychom měli použít zásadně něco, co pes nedostává běžně, např. maso, buřtík, konzervu, rozhodně ne granule, kterými zpravidla krmíme a psům jsou všední. Jde nám o to, udělat z práce zábavu a zážitek, ne rutinní záležitost. Je nevhodné mít pamlsky jen na volno v ruce, jednak je jimi figurant velmi cítit a u psa to vede k obtěžování – např. ožírání ruky, strkání nosem a špatnému štěkání. Ideální je malá miska uzavíratelná, která slouží také k vybudování podnětu na hledání – figurant odnáší míček, pešek, misku nebo obojí. Můj osobní poznatek – velmi vhodná je kvalitní masová konzerva, její konzistence umožní psovi se odměnou dlouho zaobírat, je tam tím pádem delší kontakt s figurantem a psovod si v klidu dojde ke psovi v terénu. I zde se dá improvizovat a je-li pes opatřen kratičkým vodítkem, může jej figurant s miskou za pochodu dovést k psovodovi. A díky konzervě, která je polotekutá většinou s rosolem ji pes cestou ještě vylizuje a fixuje se na figuranta. Díky misce se také málokdy stane, aby se pamlsky rozsypaly na zem. Pokud k tomu dojde, je dobré na to upozornit ostatní, abychom jim nenarušili práci v terénu.

Pokud je pes motivačně všestranný, dá se motivace měnit či kombinovat, pes může dostat jak misku, tak následně míček a jeho zájem a chuť do práce to ještě zlepší.

Na závěr ještě jedna připomínka – i na speciálu se dá motivace rozlišit na průběžnou – figurant 1 až třeba 5, a konečnou – tedy poslední figurant a konec práce. Pes by neměl samozřejmě dostávat u posledního jinou nebo větší odměnu, i když při různorodosti speciálů a počtu osob si to těžko spočítá :), ale určitě může pes vědět, že jeho práce skončila a i Vy jste s ním spokojeni. Takže cestou zpět k uvazišti si na závěr můžete i Vy se psem výrazně pohrát, pochválit ho, dát mu najevo spokojenost s jeho výkonem, zatímco při práci v terénu leží největší aktivita chválení jen a jen na figurantech.

A na závěr ještě jedno doporučení a to platí ve všech disciplínách:
– pokud se necitíte dobře nebo nejste v psychické pohodě – NETRÉNUJTE!!! Běžte raději jen na procházku, pohažte míček, pohrajte si….
– myslete na to, že vždy je dobré skončit v nejlepším – měli byste odejít se psem ještě v plné síle a chuti, aby se těšil na příště….

Toto platí zejména o mladých psech v počátečním výcviku, těm starším a zkušenějším je občas potřeba dát větší zátěž, ale stále platí – na jeden těžký trénink 9 lehkých.