Závod dvoučlenných družstev kynologů, NASAZENÍ 2011

O víkendu 19.-20.11.2011 se konal první ročník unikátního závodu NASAZENÍ 2011, který perfektně připravili naši kolegové záchranáři ze ZBK Pardubického kraje. KZJ reprezentoval tým Lenka Navrátilová s Kikinem a Regina Samlíková se Siou.

Závod měl omezený počet startujících a to 8 družstev. Sjeli se záchranáři z celé republiky, z Prahy, Liberce, Ostravy a dalších krajů. Většina družstev se skládala z atestovaných, zkušených a výborných psů i psovodů, takže nás čekalo poměření schopností ve skvělé konkurenci.

Ráno jsme byli seznámeni s harmonogramem a následně vyrážely první týmy do terénu. Nás jako první čekal odjezd na plochu, která měla 160 000 m²!

Lenka: Na určených souřadnicích čekal velitel zásahu (pan Makeš, kterého známe z tábora), který mi ukázal mapu terénu a seznámil mě se situací včetně podrobného popisu osob (věk, váha, oblečení, barva vlasů). Musela jsem se zorientovat ve své (půjčené) GPS a vyrazit na cestu. K terénu to trvalo cca čtvrt hodiny. Naštěstí mi byl přidělen také „duch“, organizátor, který by nás když tak po čtvrt hodině bloudění zarazil. Terén byl krásně ohraničený cestami, takže rychle zadat body do GPS a vyrazit hledat. Na celou práci jsme měli dvě a půl hodiny.

Prostor byl členitý, vítr ze začátku veškerý žádný, ale nakonec jsme našli dvě osoby, pokryli celý prostor a práci ukončili včas. A opět dle souřadnic jsme se přesunuli na místo vyzvednutí. Kolik osob jsme skutečně v terénu měli, to jsme se měli dozvědět až večer.

Regina: Poté, co jsem Lenku vyložila na stanovišti, jsem musela sama dorazit na své stanoviště opět podle zadaných souřadnic. Zde nás čekala sutina v podobě dvora s přilehlými budovami a jedním opuštěným domem. Na začátku práce jsem byla upozorněna, že se nejenom nedozvím, jestli jsme našly všechny osoby, ale ani to, zda na místě, které pes označuje, je opravdu osoba! Takže jsem znervózněla, ale snažila se Siu moc neovlivňovat a spolehnout se na ni. To se vyplatilo! První nález byl spodní úkryt a druhý byl na půdě, kam musel pes samostatně dojít. Terén se mi zdál prohledaný, takže jsem práci taktéž ukončila dřív.

Po příjezdu na základnu, což byl příjemný cvičák a klubovna u Pardubic, jsme byly obě příšerně napnuté, protože nikdo nevěděl, jak na tom vlastně je.

A to nás čekala ještě jedna denní práce.

Lenka: Druhá denní práce byla velmi rychlá. Měli jsme prověřit relativně malý prostor, ve kterém patrně zabloudilo několik nemocných lidí. Terén byl běhavý, takže si to Kik opravdu užil. Rychle našel jednu osobu, některá místa jsem ho nechala prověřit dvakrát, ale i tak jsme skončili před limitem.

Regina: Já musela opět jet sama na sutinu. Tentokrát to byl opravdu pobořený rozsáhlý dům, kde mě čekal velitel zásahu a skupina hasičů.

Hasiči v sutině pracovali a já byla pochválená, že jako jedna z mála jsem požádala ještě před hledáním o stažení hasičů ze sutiny. Pak Sia mohla začít hledat. Na první vyslání označila osobu pod hromadou sutin. Poté jsem mohla Siu vyslat dál, čehož jsem využila a koukala, jak se Sia po dvou metrech zarazila a se zájmem očuchávala další hromadu sutin. To mě ale velitel zásahu upozornil, ať se okamžitě vrátím ven, protože dovnitř jsme mohli až za štěkajícím psem. Sia od té hromádky nakonec odešla a hledaly jsme dál. Ale když se do toho místa vracela, nechala jsem ji a neodvolávala v domnění, že je zase u již označeného úkrytu. Což spousta dalších psovodů dělala a bohužel tím znemožnila svým psům označit druhou osobu, která byla opravdu schovaná 2 m od té první. Sia se sem několikrát vrátila a nakonec spolehlivě označila! Ale kdybych neviděla její první reakci, tak nevím, jestli bych taky neudělala chybu. K hledání jsme využily celých 20 minut, ale další osobu jsme nenašly. Tentokrát jsem se dozvěděla, že žádný falešňák nebyl a že tam Sia nechala jednu osobu na výšce. Také bylo v sutině schované jídlo a figurína s čerstvě napachovaným oblečením a jídlem.

Byla jsem moc ráda, že Sia ani jednou nezaváhala a opravdu označila jen živé figuranty. Výšku nakonec vypracoval jen jediný z 8 psů a to fletka Edy Němce.

Ten ovšem pro změnu fenu nepustil zpátky do prostor, kde byly ukryté dvě osoby. Takže v této sutině nenašel všechny nikdo.

Odpoledne jsme se sešli v klubovně a napjatě si vyposlechli zhodnocení.

Co se týče ploch, tak zhodnocení bylo mimořádné! Terény pro vyhledávání byly 4, takže zde byl jeden psovod dopoledne a druhý odpoledne. Tím se zamezilo naprostému pošlapání a zapachování terénu. Z GPS se stáhly záznamy do PC a z toho jsme pak mohli celou práci sledovat na projekci. Plus podrobný komentář od pozorovatelů, co šli s psovodem. S touto technikou byl pozorovatel schopen označit a následně spočítat, že jeden ze psů dokázal nasát osobu na 150 metrů! Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a užitečných věcí. A hlavně to, že psovodi měli najít osoby tři, kdy jedna z osob byl podivně bloumající hoch kousek od stanoviště s velitelem zásahu. Tedy vůbec ne v terénu! Na tento chyták přišlo jen pár zkušených psovodů. Ale vlastně to nebyl chyták, ale přímo praxe, kdy by záchranář měl hledat od okamžiku, kdy se dozví, koho má hledat! Bohužel Lenku to nenapadlo a myslela, že kousek od aut je jen někdo na malé. Kikinek byl naopak pochválen za úžasné nasazení, rychlost a samostatnost.

Ne všichni psovodi pracovali s větrem, někteří neměli rovnoměrné pokrytí terénu, ale nikdo nezabloudil. Jeden z psovodů, který trénuje psa jen na praxi a na vyštěkání i chodících osob, odvolal svého psa, který krásně značil právě zmíněného hocha. Že je to hledaný psovoda ani nenapadlo!

V sutině jsme se konečně dozvěděli, že v prvním terénu byly opravdu jen dvě osoby a další úkryt, který někteří psi označili, byl kabát s kusem uzeného!

Nejlepší práci zde měla Sia. V druhém terénu jsme byli všichni upozorněni, že se nikdo nezeptal na možná rizika v sutině, na vypnutou elektriku apod.

Po skončení žádný velký oddych, ale hurá na noční práce. Tentokrát jsme jely na společné místo.

Regina: Sutina byl obrovský dvůr s budovami do U. Mohli jsme všude za psy, ale to jsem opravdu plně pochopila až prvním rychlém a neúspěšném prohledání všech budov. Ze závodů jsem zvyklá, že Sia musí hledat sama, takže jsem se úplně automaticky brzdila a nedovolila si vlézt všude. Protože jsem ještě měla spoustu času, vracela jsem se zpátky na nový okruh a to Sia našla úkryt uprostřed dvora. Druhou osobu pak našla ve spletitém labyrintu chodeb, kam jsem v prvním kole nedošla já ani ona. Pak jsem práci ukončila.

Lenka: S Kikem jsme dostali přidělený prostor o velikosti plošného B. Limit 30 minut se však počítal již od výchozího bodu, který byl od terénu 250 m, a končil opět ve výchozím bodě. Takže jsem zvolila taktiku rychle terén projít (bohužel zapnout GPS už tady mě nenapadlo) a pak pomaleji zpět. Na konci jsme našli ležící osobu, ale pak jsem trošku zabloudila. A tady jsem GPS zapla a našla se. A také Kik vyštěkal stojící osobu, kterou s Kikem necvičíme a tak kolem ní prý už dvakrát proběhl, než ho to napadlo.

Po návratu do klubovny jsme se pěkně utahané uložily do spacáku a usnuly s tím, že výsledek bude velmi napínavý, protože družstva měly velice vyrovnané výkony. Jaké bylo ráno překvapení, když jsme se dozvěděly, že v noční ploše byly tři osoby a zase jedna blízko druhé. To zamotalo hlavy psům i psovodům a jen jeden jediný pes našel všechny tři.

Následovalo zhodnocení nočních prací pro plochy a hlavní chybou právě pro nedohledání třetí osoby byla nedostatečná práce s větrem, zhodnocení sutiny pak proběhlo celkem bez velkých chyb.

Pořadí družstev se určovalo počtem nalezených osob (kdy falešňák byl mínus osoba) a součtem celkového času, který psovodi vypotřebovali k hledání.

Náš čas byl skvělý, Sia i Kikin nechali v terénu po jedné osobě a Lenka bohužel onoho nenápadného chlapce. I tak byla práce výborná a vynesla nám krásné druhé místo!

Kompletní výsledky:

vysledky_nasazeni_2011

Celá akce byla naprosto úžasně a precizně připravená a nezbývá než poděkovat všem organizátorům a pomocníkům za skvělý zážitek. Pro nás to bylo nejen o závodění, ale především o nových informacích a o získávání zkušeností. Doufáme, že budeme mít tu čest zúčastnit se takového závodu třeba příští rok.

Poznatky

Plocha: pracovat především s větrem a navětřovacími schopnostmi psa a zbytečně ho neunavovat zbytečným vysíláním, práce s mapou a GPS. Několik záchranářských skupin v Čechách má svého speciálního koordinátora, který perfektně ovládá práci s PC a GPS a je schopen řídit celý zásah. Hned na začátku hledaní si vyžádat všechny dostupné informace a okamžitě se podle toho začít chovat.

Sutina: po příjezdu na stanoviště samostatně vyhledat vedoucího zásahu a informovat se o charakteru sutiny, bezpečnosti v ní, požádat o jakékoliv možné úlevy, které pomohou práci psa.

Obecně: trénovat i jiné než tradiční polohy ztracených osob – stojící, hýbající se, mluvící atd. V sutině imitovat skutečné podmínky a „znečistit“ ji např. jídlem, napachovaným oblečením atd.

(Regina Samlíková, Lenka Navrátilová)

Požádat o pomoc