Závod první pomoci z pohledu účastníka

fotogalerie

V sobotu 5. 10. 2013 proběhl závod, který měl prověřit naše praktické dovednosti v poskytnutí první pomoci. Postupně popíšu, jaké úkoly před námi vyvstávaly.

Úkol č. 1: Najít start závodu. Dva dny předem jsem dostala souřadnice startu. Po zadání do vyhledavače seznamu jsem se dozvěděla, že start bude někde u Malorky. To vzbudilo mé podezření. Kontaktovala jsem Jolču (můj týmový spoluhráč) a dozvěděla jsem se, že vyhledávat souřadnice mám zásadně Googlem.

Úkol č. 2: Zakreslit do mapy stanoviště podle zadaných souřadnic v UTM formátu. Na startu jsme dostaly mapu s vyznačenými stanovišti. Jen stanoviště č. 2 chybělo. Tomáš nám dal jeho souřadnice v UTM, s tím, že si stanoviště máme do mapy zakreslit sami. Hotovo, splněno, odsouhlasen.

Úkol č. 3: Najít stanoviště č. 2. Zdálo by se to podle mapy snadný úkol, ale na udaném místě je pouze předchozí dvojice a také hledá. Po kontrole podle GPS voláme organizátory a zjišťujeme, že jde o drobné organizační pochybení. Stanoviště je o 500 metrů dál.

Úkol č. 4: Ošetřit oběti automobilové havárie. Na stanovišti č. 2 na nás čekají dvě sražená auta, několik odřených, vyděšených až hysterických osob, jeden člověk s tepenným krvácením a řidič automobilu v bezvědomí, ale dýchající. S Jolčou jsme předem domluvené, že na tomto stanovišti poskytuji já pomoc, ona telefonuje a zajišťuje psy. Má to tu výhodu, že všechny pobíhající a křičící osoby (tudíž nepotřebující okamžitou pomoc) nabalí Jolča na sebe a já mohu hledat lidi v ohrožení života. Ještě malý postřeh ode mne – je dobré zapojit do první pomoci každého, kdo je toho schopen. Jednoho z odřených mužů jsem požádala, aby držel obvaz na tepenném krvácení a já se mohla věnovat bezvědomému řidiči.

Úkol č. 5: Nenechat se zaskočit nenadálou událostí. Cestou na stanoviště č. 3 pouštíme psy, probíráme, co jsme právě prožily, a najednou jde ze stráně muž a ptá se na cestu. Jolča ochotně odpovídá, v tom se muž kácí na zem v epileptickém záchvatu. Chytám psy, Jolča letí přidržet hlavu. Volám, že telefonuji na 155, na ta slova vybíhá ostatní osazenstvo stanoviště zpoza keře a volá, abych nevolala (asi měli pocit, že se opravdu chystám vytáčet 155).

Úkol č. 6: Najít stanoviště č. 3 a ošetřit bezvědomého houbaře. Cesta je podle mapy přehledná, ale abychom nalezly trošku zašité stanoviště, musely jsme použít GPS. Na stanovišti je houbař v bezvědomí a nedýchá. Poskytujeme první pomoc (masáž srdce).

Úkol č. 7: Nalézt ztracené osoby ve vyznačeném území. Jana nám určila území k prohledání. Dostaly jsme každá jednu průvodkyni. Vypravuji se prohledat úsek vlevo, ale musím čekat, než projdou skupinky lidí se psy. Bojím se, že Hany označí kohokoliv z nich. Naštěstí si Hanča vybrala k označení ukrytou osobu. U ní přebírám vysílačku a hlásím veliteli zásahu (Jana) nález osoby.

Shrnutí z mé strany: Výborná akce, precizně naplánovaná, která přináší užitek nejen pro naši práci se psy, ale i do našeho všedního života. To, že něco takového budeme nebo nebudeme umět, může znamenat to, že zraněný člověk zemře nebo bude žít dál.

Jediná chybička na kráse je tak nízká účast lidí Z KZJ. Z celé jednotky jen jedenáct lidí. To je veliká chyba. Hodně lidí do tohoto závodu vložilo svůj čas a energii a to zcela nezištně a ve svém volném čase. Tak se nad tím prosím zamyslete.

Tímto vyjadřuji organizátorům a všem pomocníkům veliký dík za tuto mimořádně zdařilou soutěž.

(Táňa Pospíšilová)

Nakonec připojuji několik reakcí od účastníků závodu.

Je rozdíl v teple učebny poslouchat zásady 1. pomoci a potom stát tváří v tvář reálné situaci a přesně o tom to bylo. Pro mě cennější zkušenost než jakýkoliv závod či zkouška a vím, co můžu čekat od sebe, co můžu čekat od psa a na čem pracovat. Takže jen prostě – díky a doufám, zase brzy.

(Soňa Šabacká)

Dokázat správně pomoci, zachovat chladnou hlavu a využít všech svých znalostí a schopností k záchraně zdraví a života – to je to hlavní, co bychom se měli jako záchranáři učit… Tato skvěle připravená akce pro mě byla obrovskou zkušeností a výbornou možností prověřit své teoretické znalosti v praxi! Díky všem organizátorům a pomocníkům!!

(Jolana Kaplanová)

Mě to vtáhlo do děje (autonehoda a epileptik) a navodilo to skutečnou událost. Díky super přípravě a výkonům pomocníků jsem „zabíral“ jako ve skutečnosti. A proto je to potřeba opakovat! :-)

(Pavel Job)

Bylo to super! Nikdy předtím jsem se ničeho podobného nezúčastnila a nastupovala jsem s tím, že absolutně netuším, co nás může čekat. Orientace v mapě, věrohodná autonehoda, epileptik, houbař v bezvědomí a hledání dvou ztracených osob v terénu jsem nečekala! Herecké výkony byly naprosto úžasné (tleskám ještě teď!) a myslím, že mi tento závod dal víc než sebelepší teorie. Díky všem!

(Anna Malířová)

Ahoj, bylo to moc pěkný, pěkně nachystaný. Je opravdu rozdíl odříkat, co by člověk udělal, když sedí někde v lavici, a něco jiného dělat to v reálu i když vím, že je to jen naaranžováno. To si nepředstavuji, co bych dělala, kdyby to bylo opravdu skutečné. U situace s epileptikem jsem opravdu chvíli uvažovala, jestli to není doopravdy. Určitě stojí zato si to zase někdy zopakovat.

(Alena Jančíková)

Líbila se nám práce s mapou, i zajímavý okruh místy, kde jsme už dlouho nebyli… Stanoviště s první pomocí neměla chybu. Pomocníci byli skvělí, sami jsme si vyzkoušeli, co bychom dělali v určité situaci a také jsme zjistili, na co bychom (bohužel) zapomněli. Velký dík organizátorům za super odpoledne a těšíme se na další akci podobného charakteru.

(Irena Málková)