Mistrovství Slovinska aneb hlavně se mě neptejte, kde mám psa 1.–3. 4. 2011

3.4.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Poslední dubnový den Irena a Lenka se svými psy vyrazili směr překrásné slovinské podhoří na 3. ročník Mistrovství Slovinska ve výkonu záchranářských psů.

Po pěti hodinách cesty jsme dorazili na místo určení a zaregistrovali se, vyzkoušeli plac, mrkli na startovní listinu, spočítali „soupeře“ (v ploše 40 startujících z devíti států) a odjeli se ubytovat do okouzlujícího penzionu Korošec.
Druhý den ráno nás na ploše přivítal český rozhodčí pan Daniel Sedlák, takže odpadla jazyková bariéra. Les byl rovný, ale hustě zarostlý, s nízkými smrčky a na pravé straně patřil k terénu i kus louky. Kikínek nastupoval jako první a patrně nucená zdravotní pauza před závodem způsobila, že jeho revíry byly kapku předimenzované a viděla (i slyšela) jsem ho vždy jen prvních pár vteřin po vyslání. Asi aby prověřil i moji kondici, našel nejdříve druhou osobu a já se pěkně proběhla přes půl terénu a zase zpět. Pan rozhodčí náš výkon ohodnotil 194 body.
Hned po nás nastupovala Irena s Timečkem. Ani toho moc často neviděli, Timeček revíroval, na výbornou vyštěkal první dvě osoby, ale bohužel mu tentokrát nepřálo to pověstné plošné štěstíčko a tak bez poslední osoby 132 bodů.
Druhý den začala Irča poslušností a jako obvykle velmi pěkný výkon a zasloužených 45 bodů od pana rozhodčího Viléma Babičky. Honem vyvenčit a nastupovaly jsme obě na obratnosti k panu rozhodčímu Gerdu Thannerovi. Tam kluci bordeří předvedli oba na distancích menší kulturní vložku, kdy si pravý stůl spletli s dálkou, vzali to přes tunel a pak se teprve našli, ale i tak to vyšlo Kikovi na 44 bodů a Timečkovi s problémy na nestandartním žebříku na 40 bodů.
A zase jeden den za námi a už jsem se klepala jen já před poslušností a hlavně před střelbou, která připomínala spíše manévry dělostřelectva. Ale Kikínek se vůbec nebál a jeho veselá a ne zcela přesná poslušnost vyšla na 43 bodů a to už jsme tušili, že by to mohla být i bedna.
A byla :o) V ploše splnilo limit pouze devět psovodů a Kikínek se se ziskem 281 bodů stal Mistrem Slovinska 2011 v plošném vyhledávání. Domů jsme si přivezli obrovský pohár a hlavně spoustu dojmů nejen z vítězství, ale vůbec z celého výborně zorganizovaného mistrovství, vstřícných pořadatelů, bezva závodníků a přátelské atmosféry. Slovinsko je nádherná země plná neuvěřitelně příjemných lidí a opravdu doufám, že se tam zase jednou podívám.

Lenka Navrátliová

Fotogalerie: http://kzjcr.rajce.idnes.cz/Mistrovstvi_Slovinska_1-3.4.2011/

kvinecka.rajce.idnes.cz/Vodni_vycvik_KZJ_3.4.2011

Národní zkoušky IPOR 27. 3. 2011 Jarní probuzení

27.3.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

V neděli 27. března, po nejkratší noci roku při přechodu na letní čas, k nám zavítal mezinárodní rozhodčí pan Květoslav Štibora. A to bylo znamení, že budeme skládat zkoušky podle zkušebního řádu IPO R. Nastoupilo třináct odhodlaných psovodů a osm se jich nakonec radovalo z úspěchu. A těch pět? No není každý den posvícení.
Co říci celkově? Zkoušky proběhly v naprosté pohodě a je tedy nutno poděkovat všem, kteří se o to zasloužili. Tedy nejen panu rozhodčímu, vedoucí zkoušek Regině Samlíkové a psovodům, ale i sluníčku, které se na nás celý den usmívalo a hlavně pomocníkům na všech stanovištích. Tak ještě jednou díky všem za hezkou neděli a ať nám to celý rok štěká!!!

Pavel Šabacká

2. ročník závodu o „ZMRZLOU VRÁNU“

5.3.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Tento tradiční závod patří sice do oblasti všestranné kynologie, ale vzhledem k účasti několika členů KZJ určitě stojí za zmínku i na stránkách záchranářských.

Akci pořádal KK Rybníček a nutno říci, že pořadatelé nezklamali. Objednali naprosto krásné slunečné počasí po celou dobu závodu, bohatě zásobenou kantýnu, součástí startovného byl také výborný oběd, na stolech leželi chlebíčky a buchty a veliký dort a to vše „jen tak“ k zakousnutí. Vůbec tomu chyběl punc dnešní doby „na všem a za každou cenu vydělat“…

Soutěžilo se ve třech kategoriích – ZPU 1 – posuzoval ing. Novák, ZVV1 a IPO 1 (výsledky dohromady) a IPO 3 – posuzovali pánové Jiří Hammer poslušnost a Robin Klepáč obranu .

Že naši záchranáři rozhodně neudělali ostudu uvidíte na výsledkové listině.

Velký dík patří našim kolegům, kteří přijeli fandit a fotit a blahopřát. A samozřejmě pořadatelům. Takovou atmosféru závodu si pamatuju ještě ze „starých“ časů a poslední dobou jako by se někam vytratila. Takže za rok na třetím ročníku!!!

Soňa

Výsledky: http://www.vycvikpsu.net/?Akce:O_zmrzlou_vranu:V%26yacute%3Bsledky_2011

Fotogalerie: http://pudlavycvik.rajce.idnes.cz/Zmrzla_Vrana_5.3.2011/

http://martinsat.rajce.idnes.cz/Zmrzla_vrana_2011

Únorový výcvikový sraz 12.–13. 2. 2011

13.2.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Kromě běžného výcviku byl únorový sraz KZJ netradičně obohacen natáčením oblastního zpravodajství televize, jejíž pozvání zrealizovala Radka Marzyová a David Volný. Tím pádem se můžeme těšit, na profesionálně zpracovanou reportáž v televizním zpravodajství! Televize natočila jak instruktáž poslušnosti v podání Soni Šabacké, tak záběry z práce psovodů a psů v sutinách i plochách.

Z pera výcvikářky I.

11.1.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

MOTIVACE

Existuje celá řada faktorů, které ovlivňují práci psa na poslušnosti, stopě, speciálu i obraně. Kromě fyzické stránky (pes je zdravý, v dobré kondici a odpočatý)a psychické pohody (jeho místo v životě je jasně dané a se psovodem tvoří vzájemně tým) je to především motivace. O motivaci toho bylo již napsáno a řečeno mnoho a já bych se ráda zaměřila na motivaci na speciálu ať už plošném nebo sutinovém.
Nejdůležitější rozhodnutí je na psovodovi – motivace na základě kořistnického pudu, potravního pudu nebo vhodná kombinace obojího???
Rozeberme si nyní tyto druhy motivace a odměny:

1. Motivace na základě kořistnického pudu
Je v zásadě jedno, zda používáme peška, míček, pískací hračku, uzlík – pro psa je důležité chtít se o předmět tahat, chtít se o něj tahat s cizím figurantem a následně tuto kořist získat a odnést si ji jako trofej do bezpečí. To je moment, na který často zapomínáme. Ve vyšším stupni výcviku je běžné, že pes dostane odměnu, potěší se s ní pár sekund a musí ji následně odevzdat a pracovat dál. Neměli bychom ale na konci práce zapomenout, že u posledního figuranta a vůbec po skončení práce by měla být hra delší a pes by měl mít možnost si odměnu užít. Z tohoto důvodu vůbec není od věci si i se starším psem udělat občas speciál jen o jedné osobě a nechat ho vychutnat ten pocit vítězství a odnesení si kořisti. Výhodou tohoto druhu motivace je zejména utužování vztahu mezi psem a figurantem pomocí hry. Dále je snažší psa po odměnění přivést terénem psovodovi na pešku či míčku se šňůrkou a podpořit tak jeho samostatnost a význam figuranta. Odpadá upuštění potravy na zem při odměňování, a tím ztížení práce dalším psům v místech, kde zůstaly zbytky pamlsků.

2. Motivace potravní
Používáme u psů extrémně žravých, ale také tam, kde u psa ještě není rozvinut kořistnický pud nebo je natolik slabý, že jako motivace neobstojí. Jako odměnu bychom měli použít zásadně něco, co pes nedostává běžně, např. maso, buřtík, konzervu, rozhodně ne granule, kterými zpravidla krmíme a psům jsou všední. Jde nám o to, udělat z práce zábavu a zážitek, ne rutinní záležitost. Je nevhodné mít pamlsky jen na volno v ruce, jednak je jimi figurant velmi cítit a u psa to vede k obtěžování – např. ožírání ruky, strkání nosem a špatnému štěkání. Ideální je malá miska uzavíratelná, která slouží také k vybudování podnětu na hledání – figurant odnáší míček, pešek, misku nebo obojí. Můj osobní poznatek – velmi vhodná je kvalitní masová konzerva, její konzistence umožní psovi se odměnou dlouho zaobírat, je tam tím pádem delší kontakt s figurantem a psovod si v klidu dojde ke psovi v terénu. I zde se dá improvizovat a je-li pes opatřen kratičkým vodítkem, může jej figurant s miskou za pochodu dovést k psovodovi. A díky konzervě, která je polotekutá většinou s rosolem ji pes cestou ještě vylizuje a fixuje se na figuranta. Díky misce se také málokdy stane, aby se pamlsky rozsypaly na zem. Pokud k tomu dojde, je dobré na to upozornit ostatní, abychom jim nenarušili práci v terénu.

Pokud je pes motivačně všestranný, dá se motivace měnit či kombinovat, pes může dostat jak misku, tak následně míček a jeho zájem a chuť do práce to ještě zlepší.

Na závěr ještě jedna připomínka – i na speciálu se dá motivace rozlišit na průběžnou – figurant 1 až třeba 5, a konečnou – tedy poslední figurant a konec práce. Pes by neměl samozřejmě dostávat u posledního jinou nebo větší odměnu, i když při různorodosti speciálů a počtu osob si to těžko spočítá :), ale určitě může pes vědět, že jeho práce skončila a i Vy jste s ním spokojeni. Takže cestou zpět k uvazišti si na závěr můžete i Vy se psem výrazně pohrát, pochválit ho, dát mu najevo spokojenost s jeho výkonem, zatímco při práci v terénu leží největší aktivita chválení jen a jen na figurantech.

A na závěr ještě jedno doporučení a to platí ve všech disciplínách:
– pokud se necitíte dobře nebo nejste v psychické pohodě – NETRÉNUJTE!!! Běžte raději jen na procházku, pohažte míček, pohrajte si….
– myslete na to, že vždy je dobré skončit v nejlepším – měli byste odejít se psem ještě v plné síle a chuti, aby se těšil na příště….

Toto platí zejména o mladých psech v počátečním výcviku, těm starším a zkušenějším je občas potřeba dát větší zátěž, ale stále platí – na jeden těžký trénink 9 lehkých.