Roční archivy: 2011

Memoriál Oldy Dvoroka 27. 8. 2011

27.8.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Již tradičně se v Hlučíně koná tento závod na počest našeho kolegy záchranáře, rozhodčího a výborného kamaráda, to vše bohužel „bývalého“….
Tentokrát se nás vydala celá banda podpořit organizátory, popovídat s ostatními záchranáři a samozřejmě si zazávodit. Jak bylo celé léto chladné a spíše „podzimní“, poslední týden a víkend nastaly doslova tropy. Ale lidé si nevybírají, kdy se ztrácí a živelná neštěstí se také neplánují na chladné dny, takže hurá bojovat ve víru potu
Tentokrát měl závod dvě kategorie, celé FL-B nebo jen speciál FL-B bez poslušnosti a obratnosti. Soňa Šabacká a Míša Nytlová nastoupily na celou zkoušku B, Lenka Navrátilová, Radim Janča, Katka Švarcová a Jarka Šiková na speciál bez poslušnosti a obratnosti.

Posuzování se zhostil pan Karel Pavlík.

Navzdory počasí byla nálada výborná a psi se snažili, jak mohli. Ne všichni můžou vyhrát, ale i tak byly výsledky velmi slušné. A terén rozhodně odpovídal náročnosti stupně B, členitý, hustý, kopřivy, mlází. Některé psy budou vyčesávat ještě týden
A jak to dopadlo?
V kategorii celé zkoušky skončila Míša Nytlová s Matesem na 3. místě (štěstí ji zkalilo to, že na speciálu jim k udělání zkoušky chyběla jedna nalezená osoba a to nezkušeností psovoda). V kategorii speciálů si na paty šlapali na 1. místě Lenka Navrátilová s Jackem (194 bodů) a na 2. místě Radim Janča s Barčou (194 bodů a horší čas nalezení první osoby). Co dodat k těmto krásným výkonům v extrémních podmínkách? Asi jen – klobouk dolů!!!
Velký dík organizátorům za nachystání závodu, bohaté ceny, bohatou kantýnu a bezva atmosféru. A za rok zase?

Soňa Šabacká

Táborová kronika 2011

20.7.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Posledních dva týdny v červenci patřily již tradičně výcvikovému soustředění na Zahradišti. Někteří si ho mohli užít celých 14 dní, jiní vzhledem k dovolené jen týden, ale nakonec se na táboře prostřídala téměř celá jednotka. Pracovní zápal začal hned první týden, kdy Pavla Foltynová a Regina Samlíková ladily formu na Bohemia cup ve vodě, kategorie B. Obě naše děvčata se ale ve startovním poli neztratila, ze 7 závodníků obsadila Pavla s Brendy 4. místo a samozřejmě splněný limit a Regina se Siou se stala vítězkou kategorie B. Více si můžete o této akci přečíst na stránkách Svazu. Kromě vody se pilně trénovaly také plochy, sutiny a stopy a díky Petrovi Marzymu byla k dispozici na táboře překážková dráha IRO i s distancemi. V sobotu se sice měnil turnus, ale někteří se ještě vrátili nebo počkali a nenechali si ujít seminář p.kpt. Ing.Vladimíra Makeše o plochách a následně dokončení semináře o stopách,. V neděli odpoledne jsme vyslechli teorii plošného vyhledání zaměřenou na praxi a večer to zakončila Klára Kmoníčková krásnou praktickou ukázkou.

V pondělí dopoledne pan kpt. Makeš našlapal našim psovodům praktickou stopu a zážitky byly velmi barvité a netradiční, když např. části úseku válel sudy a další věci, které člověka běžně nenapadnou. Odpoledne potom připravil pro Kláru Kmoníčkovou vyhledání v ploše na cca hodinu, abychom se mohli podívat na „teorii v praxi“
Práce s gps, dobrá orientace v terénu, hledání mladého 2 letého psa 40 minut a nalezení osoby na jedničku – bylo se opravdu na co dívat. Vše jsme posléze navečer rozebrali u videa spolu s předešlými stopami. Zkrátka – stálo to za to a jak panu kpt. Makešovi tak Kláře moc děkujeme. Vneslo to nový vítr do našich řad, takže jsme hned v úterý v tréninku více dbali na práci s větrem a zkusili dát do terénu osobu, která sténala, zpívala a jedna se dokonce na čtyřech pohybovala.

V úterý odpoledne odjela jedna skupina na ukázku výcviku do dětského tábora a užili si to nejen děti, ale i my. Největší úspěch mělo jako vždy závěrečné hlazení a házení aportů. Ve středu večer jsme s Reginou a Janou Palátovou připravily „noční stezku odvahy“. Trasa cca na 20 minut kolem rybníka s vyhledáním jedné osoby principem navětření, a nějaké to malé překvapení po cestě  Psovod se měl držet cesty označené reflexními body, které byly vidět při nasvícení baterkou. Téměř všem se podařilo osobu najít a hodně psovodů opravdu nechalo psa pracovat samostatně a spíše si všímali jeho reakcí, než že by dělali klasický revír. Osoba byla umístěna tak, aby ji pes bez problémů nasál a figurant měl za úkol psa případně rozštěkat, pochválit a odměnit, aby nedošlo k metodickým chybám. Poslední psovod nastupoval kolem jedné hodiny ranní a pak jsme ještě seděli u ohně a rozebírali naše výkony a zkušenosti.

Čtvrtek byl oddechový, ale na pátek jsme s Reginou nachystaly další soutěž, do které se zapojili snad všichni a tentokrát to bylo více pro psovody než psy. Aport z vody (buď pes nebo psovod nebo oba), házení šišek na cíl přes hlavu odloženého psa, opičí dráha (psovod s tenisákem na lžičce a např. slalom, tunel, plazení) na čas a šikovnost, ztížené přivolání přes prostor plný hraček, míčků, misek s jídlem, poházených piškotů opět na čas, a test na paměť, kdy půl minuty studoval psovod obrázek a potom měl vyjmenovat co nejvíce věcí, které si zapamatoval. Není důležité, kdo vyhrál, ale zasmáli jsme se, pobavili a Martin fotil a fotil, takže dokumentace je bohatá.

Většina večerů patřila ohni, kytaře a sprchlo jen párkrát a to mírně, aby se nám umyly terény na stopy. A nesmím zapomenout na naši „ školku“ štěňátek, která kromě stopování pořádala společné vycházky a řádění na rozvoj těch malých osobností.
Program tábora byl tedy letos opravdu nabitý a věřím, že byli spokojeni všichni, psovodi, psi, hosté i děti.

Soňa Šabacká

Fotogalerie:

kvinecka.rajce.idnes.cz/Zahradiste_2011_-_I./

martinsat.rajce.idnes.cz/ukazka_kpt.Makes_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/vodni_cviceni_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/Sutiny_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/stenata_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/stopy_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/Plochy_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/Predvadecka_Mezibori_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/Soutezni_odpoledne_Zahradiste_2011

martinsat.rajce.idnes.cz/Nocni_soutez_Zahradiste_2011

realgar.rajce.idnes.cz/Zahradiste_-_hratky_nasich_pejsku/

realgar.rajce.idnes.cz/Zahradiste_-_vycvik/

realgar.rajce.idnes.cz/Zahradiste_._deticky/

realgar.rajce.idnes.cz/Acer_a_Aurea_Regina_Canina/

realgar.rajce.idnes.cz/Zahradiste_-_vse%2C_co_se_neveslo/

jimicek.rajce.idnes.cz/Zahradiste2011/

Praktický zásah Boskovice, 17.–19. 6. 2011

19.6.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

FAKTA: Na osobní mail statutárního zástupce P. Joba přišla prosba o pomoc při hledání pohřešované paní Kučerové z Boskovic. Mail byl přeposlán na výcvikáře a protože tam nebylo telefonní číslo, ihned jsem odepsala s žádostí o telefon. Vzápětí přišla odpověď a tak jsem se spojila s paní Kučerovou mladší a zjistila veškeré potřebné informace. Další můj telefonát byl panu Šlechtovi, kdy jsem si ověřila, že jako dobrovolníci – psovodi můžeme na vyžádání rodiny pomoci pátrat po pohřešovaných osobách V takovém případě ne samozřejmě pod hlavičkou IZS. Potom jsem oslovila naše psovody, aby se mi ozvali ti, kteří mohou na zásah vyjet, a následně vznikl svozový plán. V pátek v 17.00 jsme měli sraz na náměstí v Boskovicích a odtud se rozjeli pátrat. Z našich psovodů měli možnost přijet Lenka Navrátilová, Petra Bučková, Veronika Čepická, Ivona Hrabovská, , Alena Jančíková, Pavla Foltynová, Pavel Šabacký a do rojnice ještě Slávek Gabriš. Já jsem také byla v pátek bez psa jen jako člen rojnice a koordinátor. Hledali jsme dle instrukcí rodiny asi 4 hodiny a po setmnění jsme se domluvili na další den a odjeli domů. Paní se ztratila ve středu odpoledne, policie hledala s jedním psem a pak bylo pátrání zastaveno. Proto se na nás rodina obrátila. Tušila jsem, že bude třeba dalších psovodů a čerstvých psů, tak jsem ještě oslovila výcvikáře Jihomoravské brigády SZBK ČR a vedoucího ZBK JMK. Na sobotu tak byla kromě Jany Zavadilové s Edou a mě s Citou nachystaná další várka čerstvých psů a lidí do rojnice. Ani sobota ale žádný pozitivní výsledek nepřinesla a na neděli jsme se domluvili s Bárou Zuchovou na prohledání hladiny přehrady ze člunu (Bára Zuchová a Miloš Mazálek) a další psovodi od nás – Šárka Chmelová, Kristina Somerlíková a Regina Samlíková + téměř 50 dobrovolných hasičů prohledávali břeh přehrady. Opět bezvýsledně, i když psi na člunu v jednom místě značili, ale nebylo to značení na vodu a psovodi usoudili, že je mate pach rojnice ze břehu. V neděli se tak pátrání uzavřelo a v úterý jsem měla telefon od paní Kučerové, že se jejich maminka našla a velké poděkování za naši práci a snahu. Teprve další doplňující informace ukázaly, že na základě značení psů na člunu se šla rodina v úterý podívat na zhruba místo na břehu, které odpovídalo chování psů na vodě a kde nebyli psovodi se psy a tam paní Kučerovou našli ve velmi hustém porostu.

Mohli bychom teď začít s rozborem, co bylo dobře, co špatně atd. Ale jak se říká, po bitvě je každý generál a tak se opět zaměříme na fakta:

Doplnit výbavu o GPS, vysílačky, a pokud to jde, vzít na zásah mapu prostoru a zakreslit, kde se hledalo, totéž umí GPS.

Vyrobit „pavouka“, kdy každý styčný psovod bude informovat SMS další, např. 4 psovody, a tak se obratem celá organizace dozví o zásahu a každý, kdo bude moci, může jet na pomoc byť jako člen rojnice.

Nepřestat s hledáním, dokud nebudou propátrána všechna potenciální místa, kde se může pohřešovaná osoba nacházet.

Předávat si navzájem zkušenosti, sledovat práci ostatních a snažit se ji vyhodnotit pro další zásahy.

Nezbývá, než skončit poděkováním těm, kteří se zúčastnili, omluvou těm, kteří informování nebyli a ujistit je, že se už na „pavouku pracuje“ a na závěr připomenout, že sport je krásný a motivující, ale takovéto nasazení plně charakterizuje naše poslání HLEDEJ A ZACHRAŇ.

(Soňa Šabacká)

Fotogalerie: kvinecka.rajce.idnes.cz/Prakticke_nasazeni_11._-_12.6.2011/

Z pera výcvikářky III. – červen 2011

11.6.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

POSLUŠNOST

V úvodu musím říct, že každý z našich členů udělal za posledních 5 let obrovský skok dopředu. Většina psovodů se aktivně zúčastnila buď semináře o poslušnosti s Katkou Kramářovou, který jsme pořádali, nebo si sami našli a zaplatili jiné semináře, kterých se v posledních letech pořádá v naší republice velké množství.

Já osobně jsem se zúčastnila semináře u nás s K. Kramářovou a semináře na KK Rybníček pod vedením M. Valentina a M. Marcišinové. Tato dvojice se netajila tím, že sama aktivně spoustu seminářů objíždí a poznatky a metodiku, kterou nám předávali, mají sestavenou právě z toho, co se jim na těchto seminářích líbilo a zdálo užitečné.

Každá doba má svůj rukopis, co se líbí teď, se nemusí líbit za pár let a historie se opakuje. Existují ale obecné trendy, které stále zůstávají a nemění se ani změnou zkušebního řádu ani módou, která zrovna to které období ovlivňuje. Hovořím např. o stylu chůze, kdy se opět upouští od „vyvrácené“ hlavy psa, který by doslova spadl do díry, kterou by ani nezjistil  a ovladatelnost u nohy se vrací k přirozené, pozorné chůzi se sledování m psovoda v rámci zdravého rozumu.
Ráda bych Vám touto cestou připomněla pár zásad, které mi návštěvou seminářů utkvěly a myslím, že jejich platnost bude stejná teď jako za 10 let.

1. My se neprosíme psa, aby s námi cvičil, pes musí prosit nás
Mnohdy vidíme kolem sebe klasickou scénu, psovod má v ruce maso, peška, míček, upozorňuje na sebe a pes kouká do dáli a občas hodí pohled ve stylu „no jo, když tak otravuješ, já si tedy kousek vezmu“….Hlavním mottem tréninku (jakéhokoliv) by měl být zájem psa, jeho snaha o získání naší pozornosti, pochvaly a odměny. Řešení je několik a samozřejmě se lépe začíná se štěňátkem nebo mladým psem, ale z osobní zkušenosti Vám můžu říct, že jsou situace, kdy „starého psa novým kouskům naučíš“  Z počátku stačí úvaz u plotu, stromu, keře, pokud máme – je ideální flexipole, tedy prostor, který psa pustí do kruhu na pružném vodítku (spíše pružné tyči, na které je vodítko a následně pes) a pes musí překonávat určitý odpor, aby se k nám dostal a zasloužil si odměnu. Protože nejlepší v životě je vždy to, co je zakázané a těžko dostupné – to platí nejenom u lidí U Kvínky jsem použila obyčejný úvaz a zpočátku jen čekala na jakoukoliv reakci z její strany, že má o mě zájem, stála jsem zády k ní nebo chodila kolem ve vzdálenosti 5 m. Ano, mám výhodu, není uřvaná Jakýkoliv její projev aktivity (zakňučení, štěk) jsem odměnila mlčky pamlskem a zase se vzdálila. Až byla nažhavená, následovala poslušnost. V současné době jdeme na cvičební plac a fena na mě skáče, kňučí, štěká, mohl by kolem projet traktor nebo nad hlavou letadlo, zajímám ji jenom já. Tyto projevy utne první povel, kdy se „uklidní“ v tom nejlepším slova smyslu, protože konečně nastává to, co si vynucuje – práce. Že má tato cesta smysl se mi osvědčilo na Mistrovství světa boxerů – velká akce, stadion, únava , sluníčko a los, který nás poslal na odložení jako první cvik. Předtím byl krátký úvaz poblíž stadionu a šly jsme na to Výsledkem byla nedokonalá, ale veselá a chtivá poslušnost až do konce, a o tom jsem si mohla nechat s Kvínkou předtím zdát. Kreativitě se meze nekladou, co není zakázané, je povolené a vy mějte jen na mysli, pes by měl chtít cvičit s Vámi, ne Vy s ním nemyšleno doslova, ale symbolicky ve smyslu motivace a chtění vašeho miláčka.

2. Když není v tréninku žádný vývoj…
V prvopočátku tréninku se snažíme všemi možnými prostředky psovi vysvětlit, jak vypadá cvik, který ho právě učíme. Používáme řeč těla, pozitivní metody posílené odměnou, kontrastní metodu – korekci rukou a následně odměnu. A pak nastává ten okamžik, kdy se potřebujeme posunout a zjistit, zda na povel lehni pes lehne bez toho, že byste mu tlačili na záda, mávali dole rukou s pamlskem nebo obojí. A tady nastává to úskalí, o kterém mluvím, pokud totiž v té první fázi nácviku zůstaneme příliš dlouho, může se stát, že pes ten cvik pochopí v tomto náhledu, takže lehni např. pro něj znamená v prvé řadě pohyb rukou s pamlskem dolů a pak teprve povel jako takový. Nebo ke mně chápe jen v souvislosti couvání dozadu a případně ruku s odměnou a když mu ke mně řeknete bez těchto pomocných povelů, zjistíte, že Vás pes obejde, nesedne si nebo kouká a neví. Není to samozřejmě vina psa, ale dlouhý nácvik jedné fáze cviku a případné špatné vysvětlení toho, co má pes udělat. Každý pes je jiný a potřebuje jiný čas k naučení a opakování cviků, ale obecně je dobré se čas od času přesvědčit, že pes opravdu chápe, co po něm chcete a zamyslet se nad tím, zda nestojíte na místě a neděláte ve dvou letech psa cviky stejně, jako když jste měli doma 12 týdenní štěně. Tím nemyslím občas udělat psovi čistě motivační trénink plný pozitivních věcí, ale samou podstatu cviku, jak má vypadat.

3. Na co pes přijde sám, už nikdy nezapomene…
Když pes hledá v plotě díru, může mu trvat několik dní, než ji objeví, ale potom už nikdy nezapomene,kde je nebo byla Stejně to funguje u tréninku, když dáme možnost psovi „myslet“ a přijde na to, jak se dostat k odměně co nejdříve, pracuje pak dobrovolně, rád a bez tlaku. Dám samozřejmě příklad. Chceme se posunout v tréninku o krok dál a tak dáme povel lehni poprvé bez pomoci ruky nebo odměny v ruce. Většina psovodů povel hned opakuje a když pes nereaguje, pomůže mu opět tím známým povelem, který pes zná a tak cvik provede. Takže jediné, co v tu chvíli psovod upevnil je závislost psa na pomocných projevech a ne pochopení povelu jako takového. Takže bychom měli postupovat tak, že dáme povel „lehni“ a čekáme. U většiny psů dojde ke zlomu, stojí, koukají, a když se nic neděje a oni o odměnu a pochvalu stojí, zkusí si lehnout. V tu chvíli je ten bod B, kdy musí psovod ihned psa ujistit, že přesně toto se chtělo, pochválit, jásat a odměnit. Stane se, že pes stojí a snahu nejeví, pak je možné povel zopakovat. Pokud ani toto nezabere, jsou dvě možnosti. Buď ještě není pes na tento krok připraven, nebo nemá dostatečnou motivaci a tak mu provedení cviku nestojí za to. Z praxe ale vím, že toto funguje u 99 psů ze 100 a jakmile to pochopí, lehají rychle, rádi a bez pomocných povelů. Ukázali jsem si to na jednom cviku, ale platí to obecně a pro všechny

4. Korekce a pochvala
Navázala bych na předešlý bod a nastínila např. upevnění povelu ke mně. Začínáme pomocí pamlskou, pohybu tělem, vodítkem a chceme skončit s tím, že vzorně stojící s upaženýma rukama zavoláme ke mně, pes rychle přiběhne a rovně předsedne a to ještě těsně a s očním kontaktem. K tomuto provedení vede dlouhá cesta a většinou, když si chceme zkusit, jak na tom jsme a zavoláme „ke mně“ bez pomoci, na kterou je pes zvyklý, sedá si křivě, vůbec nebo se tváří, že povel slyší poprvé v životě. Tady ale korekce cukáním a nebo hartusení vede k jedinému, nechuť jít ke psovodovi a pomalé přivolání s náznaky strachu. Správná korekce je taková, že pokud pes předsedne jen mírně křívě, mírně jej pochválíme a bez pohybu těla pomocí obojku upravíme do správné polohy a pochválíme mnohem výrazněji. Pokud ale pes cvik de fakto neprovede, pomocí obojku (ne násilně nebo se stopami vzteku) jej upravíme před sebe do požadované polohy, pochválíme a ubezpečíme, že toto je to, co jsme chtěli, a cvik provedeme znovu. Můžeme ho provést tak, že dáme psovi v sedě zůstaň a popojdeme pár kroků a zavoláme ke mně. Obecně by jakákoliv korekce – cukání při chůzi a podobně neměla být zároveň s povelem, který chceme, aby pes prováděl radostně a s chutí. Takže pokud pes při chůzi „zlobí“, cuknu bez povelu a naopak, když pes zareaguje správně a srovná se, velmi ho pochválím. Tím si nevytvářím nežádoucí spojitost s povelem, jen korekci nežádoucího chování a následnou pochvalu. Pes si rád vybere to, co je pro něj příjemné a nese mu „ovoce“ ve formě odměny.

5. Některé hodně diskutované cviky
OVLADATELNOST – alfa omega celé poslušnosti, nejen jako samostatný cvik, ale u odkládání za pochodu, přechodů mezi cviky a celkově vypovídá po celou dobu o tom, jak dvojice psovod-pes ladí a jaký jsou tým. Tento cvik by se dal rozdělit do tří samostatných fází – základní postoj u nohy spojený s očním kontaktem, rozcházení a samotná chůze. Postoj u nohy se trénuje klasicky s povelem „k noze“, ale nikam se nejde, pes má sedět a sledovat psovoda do doby uvolnění. Tento cvik se dá ztížit tzv. rušením, někdo stojí poblíž psovoda a když pes dostane povel k noze a zaujme požadovanou polohu s očním kontaktem, snaží se psa někdo vyrušit jiným povelem, tleskáním, oslovením. Opět je tu návaznost KOREKCE BEZ POVELU K NOZE, JEN KRÁTKÉ RYCHLÉ ŠKUBNUTÍ SMĚREM NAHORU A IHNED PO ZAREAGOVÁNÍ PSA RYCHLÁ POCHVALA SPOJENÁ S ODMĚNOU. Psi tento trénink baví a mnohdy je vidět, jak pomocník na psa volá, sahá na něj a podobně a pes sedí u nohy a oči upřené na psovoda, aniž by jen mrkl očkem. Rozcházení je druhá důležitá fáze ovladatelnosti, pes by měl přesně zareagovat na pohyb psovoda, udržet oční kontakt a oba by měli zjistit ideální tempo chůze a vzájemné spolupráci při chůzi. Rozcházení je možné trénovat oddělené s tím, že zpočátku udělám psovod jen dva-tři krůčky a je odměna. Na to může nevázat změnou směru a opět jen dva krůčky a odměna. Pes se tak zároveň učí obraty a učí se je „milovat“ protože po změně směru následuje pochvala a odměna. Další a poslední kapitolou je samotná chůze, doporučuje se dělat dlouhé rovné úseky a „čekat na chybu psa“, aby mohla být nám již známá korekce a následně pochvala. Při dlouhých úsecích se pak učí pes trpělivosti a vytrvalosti a delšímu soustředění.

APORT – aport založený na kořistnickém pudu bývá nejistý (překusy z přílišného zájmu, neochota se dělit o kořist, rychlejší tempo pro aport oproti pomalejšímu zpět atd.), takže nová škola aportu hovoří jen o „nuceňáku“. Není ale třeba si představovat žádné hrůzy, celá podstata tkví v tom, aby pes přinesl aport proto, že za odměnu dostane lepší a lákavější motivaci, např. míček nebo pešek nebo potravu dle založení psa. Samotný aport se učí velmi zřídka, myšleno odhazování a donesení. Velký důraz je kladen na naučení držení aportu, poloha „ke mně“ s aportem, rychlé „odevzdání“ psovodovi k získání lepší odměny. Tento druh aportu byl již mnohokrát popsán, nebudu jej tedy rozebírat podrobněji.

Na závěr bych ráda napsala, že každý pes je jiný, každý psovod je jiný, co sedí jednomu, nemusí sedět druhému a důležitý je hlavně výsledek.

Výcvikový sraz 14.–15. 5. 2011 Jedovnice

15.5.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Květnový sraz byl naplánován jako výjezdní a los padl na areál firmy ATC Olšovec, se kterou se nám podařilo tento rok navázat spolupráci hlavně v oblasti možnosti tréninku vody. Areál všechny naše psovody doslova nadchl.

Areál je oplocen, nabízí ubytování v chatkách, možnost využití kuchyně – polopenze, plná penze nebo jen třeba oběd dle libosti. A hlavně to, na co měl být tento sraz zaměřen – lesy na trénink plochy, v okolí louky na stopy a vodní pláž na trénink vody.

A aby nebyl tento sraz jen a jen o tréninku, rozdělili jsme si úkoly a připravili si bohatý program. Pavel Šabacký si vzal na starost závod v poslušnosti, který měl být pojat netradičně. Zúčastnili se jej téměř všichni psovodi a opravdu jsme se smíchy popadali za břicho, fandili si a báječně si to užili. Chůze u nohy „pozpátku“, odložení v leže s tím, že psovod jde po čtyřech a následné přivolání psa, kdy je psovod v pozici v leže na zádech, štěkání „za zády“ , aport syrové kosti a odložení v prostoru, kde bylo poházeno několik kostí menších. O pořadí rozhodoval aport a celý závod vyhrála Jana Palátová s Afrou!

Jediný, komu by se dalo něco vytknout byl ten, kdo měl na starosti počasí, 
tam to trošku ulítlo… Ale záchranář „není z cukru, ze soli, jen ty v dešti 
povolí“… jak říká klasik…
Tak čau, Radka. 

Po obědě jsme chvíli jednali a předsednictvo bylo tentokrát otevřené všem a odpoledne pak patřilo tréninku, Stopaři se vydali pěšky na nedaleké terény, plošňáci rozdělení do skupin měly les přímo za areálem a to velmi rozmanitý. A poslední skupina obsadila pláž a pustila se do tréninku vody. Nejprve test první pomoci, který připravila Bára Zuchová. Vítězem v tomto testu se stala Jolana Kaplanová. Následoval test znalostí psovoda, který připravil Vláďa Novák, a který s přehledem vyhrála Irena Málková.

Ráno jsme vstali do zataženého zamračeného nebe a pršelo a pršelo a pršelo. Část naší výpravy se vydala domů, část zůstala až do oběda a mapovala terén kolem areálu, procházkovalo se nebo se jen tak povídalo. Ale ani to počasí nám nedokázalo zkazit dobrý pocit z tohoto víkendu.

Soňa Šabacká

Fotogalerie: http://martinsat.rajce.idnes.cz/Vikendovy_sraz_ATC_Olsovec

http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Jedovnice_-_vycvikovy_sraz_KZJ_-_pokracovani/

http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vycvikovy_sraz_KZJ_Jedovnice_2011/

International SAR Dogs Team Exercise, Ljubljana, 14.–15. 5. 2011

15.5.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

V pátek 13.5. jsme už podruhé vyrazili směr Slovinsko na Mezinárodní cvičení týmů IRO. Tentokrát ve složení – Kristína Somerlíková a Jerry, Radim Janča s Barčou a já se Siou. V pátek nás čekala schůze vedoucích týmů a tím seznámení s programem. Vylosovali jsme si číslo tábora (byly dva) , kde budeme bydlet a číslo týmu a tím i časy odjezdů. Kam nás odvezou a co nás čeká, to jsme netušili. Dále nás seznámili s požadavky na slaňování – každý musel mít své vybavení, sám se nachystat a slanit, za každého takto slaněného psovoda se psem bylo 33 bodů a kdy nás slaňování čeká, bylo překvápko, takže jsme museli veškeré vybavení stále nosit sebou. Náš tábor představovalo stanování na cvičáku přímo vedle dálnice u Ljubljaně.

Druhý den jsme začali 8,30 nasednutím do hasičského auta, která nás rozvážela a přivážela celý den. Skončili jsme ve 2 v noci. Mezitím nás čekala plocha -120x500m a velice milá paní rozhodčí ze Slovinska.Podařilo se nám najít dvě osoby, kdy u jedné byla i zdravověda (jako paní doktorku jsme si zvolili Kristínku). Za nějaké dvě hodiny jsme znovu nasedli do auta, které nás vyklopilo kdesi u cesty, tam jsme dostali mapu a sami jsme museli najít cestu (4 km na přímém a hřejícím sluníčku) na další, naštěstí menší plochu. Zde nás čekal pan rozhodčí Pavlík a další dvě nalezené osoby. Po dvou hodinách vzhůru na sutinu k panu rozhodčímu Thannerovi, kde jsme opět našli dvě osoby. Poté v tom největším teple další sutina- no spíše hory větví a dřeva a pan rozhodčí Štibora. Tahle sutina-nesutina nám dala zabrat. Na horu větví se nedokázal vyšplhat ani jeden z našich psů, ale nakonec jsme našli jednu osobu vysoko ve větvích. Psi ale byli hodně unavení a střídavě se odcházeli odložit do stínu. Představa dalších dvou sutin pro nás byla docela odstrašující. Na třetí sutinu jsme ale nastupovali naštěstí už kolem půl 9. Jednalo se o budovu a sklepy. Zde byl pan rozhodčí Kuchta. Tady jsme s pomocí spolupráce všech tří psů, nás a našich vysílaček a s vypětím všech sil a nervů dohledali dvě osoby a později zjistili, že právě tam jsme jednu osobu nechali. Poslední výjezd byl o půlnoci. Odvezli nás zpátky do hasičského centra a tady jsme se všichni i se psy slaňovali z druhého patra, ale body jsme bohužel dostali jen za jednoho. Chybělo nám nějaké vybavení (přitom jsme si plno věcí půjčili od velice hodných a vstřícných kolegů z Maďarska) a jistota při výkonu taktéž. A pak rovnou do poslední sutiny-pěkného trenažéru s pro nás neznámým panem rozhodčím. Tady jsme našli jednu osobu a jednu nenašli. Ale myslím, že i tak se naši psi drželi celý den výborně. Nakonec hurá do tábora, kde na nás čekali kolegové ze Slovenska, abychom mohli probrat zážitky, počet osob atd. Stejně nám nakonec nezbylo než jít spát a na výsledek si počkat do vyhlášení, protože jsme stále nevěděli, kolik máme mít celkem nalezených osob.

V neděli na hasičské stanici jsme se dočkali a patřili jsme k týmům, kterým se limit podařilo splnit!! Z 12 osob jsme našli 10 a z ostatního bodování jsme splnili na 76%. Celkem se zúčastnilo 20 týmů ze Slovinska, Rakouska, Itálie, Chorvatska, Německa, Maďarska, Polska, Slovenska a my jediní zástupci ČR.

Organizace byla neuvěřitelně perfektní a museli jsme obdivovat spolupráci kynologů zřejmě se všemi hasiči z celé Ljubljaně a s horskou službou, která nám tedy dala zabrat. Celá akce byla povedená, zážitky k nezaplacení a ještě se nám zadařilo. Co víc si přát.

(Regina Samlíková)

Fotogalerie: pj-photodesign.photoshelter.com/gallery/IRO-International-Team-Competition-Ljubljana-2011/G00004nGW5hFqcp8

maliraj.rajce.idnes.cz/Slovinsko_Atest.cviceni_IRO/

jimicek.rajce.idnes.cz/Slovinsko2011/

Z pera výcvikářky II.

11.5.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

Celé 3 dny v Rakousku jsme kromě samotného závodění měli možnost vidět velké množství výkonů na poslušnosti, obratnosti a sutině, Na ploše jen pár, o stopě vím zprostředkovaně. Snažila jsem se nasávat informace a všímat si problémů, které nastaly, jejich řešení a přihlížet tréninku velkého množství psovodů. Zde je krátké shrnutí

POSLUŠNOST

Ovladatelnost: Největším problémem pro většinu psů je skupinka osob. Ze strany psovodů dochází k chybě, že pochválí psa po ukončení chůze před skupinkou – chůze a skupinka jsou jeden cvik a tudíž může pochvala přijít až po ukončení skupinky osob v základním postavení. Ze strany psů je to samotná koncentrace ve skupině a snaha se buď vyhnout psovi ve skupině (strach či nedostatek tréninku) nebo ho naopak kontaktovat (nedostatek tréninku). Dalším problémem je počet kroků při ovladatelnosti, který je jasně předepsaný a je potřeba toto schema dodržet. V neposlední řadě jsou to hluky, které se netrénují. Většina psů nemá problém se střelbou, ale např. v Rakousku bylo z mikrofonu po dobu skoro celé chůze pouštěno množství zvuků (start letadla, auta, míchačka, pláč dítěte atd.). Více jak polovina psů, které jsem měla možnost sledovat, mělo na tyto zvuky reakci, nedá se mluvit o strachu, spíše zvědavosti a snaze se jí podívat blíž zdroji, tedy reproduktoru.

Odložení v sedě: Nejproblematičtější odložení, většina psů ho dělá pomalu nebo zůstane stát, zřejmě problém intonace v tréninku a potom na soutěži či zkouškách (nervozita), hlídat kroky, má být po nejméně 10…

Odložení v leže s přivoláním: opět hlídat kroky, nejméně 10, na vzdálenost 30 kroků.

Odložení ve stoje s přivoláním: poměrně velká část psů dělá po zaujetí odložení kroky, přičítám to tréninku bez pomocníka, kdy psovod otočený zády tuto chybu nevidí…

Aport: největší chybou jsou překusy, které mohou tento cvik dostat až do hodnocení chybné navzdory jinak rychlému provedení. Některé aporty se jevily nevhodné vzhledem k velikosti, zapadly do trávy a pes je složitě hledal a ztrácel orientaci.

Plazení: Pominu-li, že někteří psi prostě neplazí  tak trénujeme tento cvik na krátkou vzdálenost, každý z našich psů po cca 6 m začal jevit snahu o ukončení cviku. Je potřeba v tréninku si občas odkrokovat vzdálenost 10 m a dát psovi najevo, že cvik končíte vy….

Vysílačka: Většina psů neměla problém se samotnou vysílačkou, ale s udržením psa u nohy před samotným vysláním a tudíž málo kroků před povelem vpřed a se zalehnutím. To bylo takřka vždy váhavé a nebo dokonce na druhý povel.

Dlouhodobé odložení: Takřka bez připomínek, občas neklid při odchodu psovoda do skupiny osob (nedostatek tréninku) a někdy povel pro zůstání po zalehnutí, je povolen pouze jeden povel (lehni, místo, plac atd.), druhý už je bodová ztráta.

Celkově je potřeba se vyvarovat zbytečných povelů navíc a vědět, kdy je možné pochválit krátce psa a tudíž použít fyzický kontakt, je to vždy až po ukončení jednotlivých cviků.

OBRATNOST

Sestava překážek jako taková by se dala rozdělit tréninkově do tří fází:
–       posazení psa před překážkou
–       samotné provedení překážky
–       posazení psa za překážkou.

Každá z těchto fází se dnes velmi přísně posuzuje, je tedy nutné je trénovat i odděleně, např. jeden trénink věnovat jen tomu, že přijdu k překážce, rychle a přesně posadím psa, pochválím, odměním a odejdu. K jednotlivému provedení překážek nemám větších připomínek, každý už ví, že se na lávce na sudech musí pes zastavit do první třetiny, že musí sám bez povelu sklopit houpačku (která byla v Rakousku velmi vysoká a tudíž vydávala po překlopení u rychlých psů poměrně silný zvuk klepnutí o zem). U žebříku musí mít pes všechny nohy nahoře, v Rakousku dávala rozhodčí pokyn psovodovi, kdy má vyjít, takže je lépe na něj počkat, a hlavně je důležité v závěrečné fázi nepředejít psa, ale jít současně s ním. Jakmile psovod psa na žebříku předběhne, bere se to jako pomoc a tudíž už nemůže být známka výborně. U skoku je důležité se vyvarovat pomoci tělem, např. předklonění se, úkroku a podobně. Hodně podceňovaným cvikem jsou materiály, psi chodí u nohy netěsně a pomalu sedají. U roury opět bývá častá pomoc tělem, mnohdy neuvědomělá, kdy se psovod při povelu vpřed předkloní v závislosti na výšce překážky. Největším oříškem bývá desetibodový cvik ovladatelnost na vzdálenost. Kromě dotrénovanosti jednotlivých fází cviku (kužel, vysílání na jednotlivé bedny, přivolání) je potřeba setrvat na jednom místě a nevycházet při vysílání z určeného kruhu, ten byl v Rakousku viditelně vysypán pískem. U nošení je třeba si dát pozor, že stejně jako ostatní začíná tento cvik v základním postoji. To znamená, že se přijde ke stolu nebo bedně, zaujme základní postoj a po pokynu rozhodčího zahajuje psovod cvik, dává povel k naskočení psa na bednu, nese, předá pomocníkovi a následně, opět na pokyn rozhodčího, volá psa rovnou k noze. Chybou je krátké setrvání psa u pomocníka, jiný typ přivolání (ke mně) a samozřejmě neklid při nošení.

PLOŠNÉ VYHLEDÁNÍ

Posledních několik akcí bývá u stupně B varianta 3 osoby a 20 minut (nejtěžší je varianta 4 osoby, 20 minut). Když pominu otázky štěstí losu, počasí, rozložení figurantů v terénu, tak mi zbývají 3 nejdůležitější věci, které hrály roli v úspěšnosti na plochách. Délka vybíhání do stran, motivace a kondice.

Vybíhání do směrů: Největším problémem je nedostatečná vzdálenost při vybíhání do stran. Většina psů má zafixovanou vzdálenost 50 kroků, ale terén je široký 100 m, tedy 50 m na každou stranu, což je nejméně 70 kroků. Při dnešním ranním tréninku jsem si i u našich psů ověřila, že navzdory přímému označení, tedy odejití osoby před psem, se jeden vedle druhého točili na hranici cca 50 kroků a těžce osobu na 70ti krocích dohledávali. Dalším nedostatkem je běhání psů po ose místo prohledávání formou čtverců nebo aspoň oblouků. Pes tak má velmi úzký záběr hledání a brzy se unaví a má také problém s časovým limitem. Toto se dá natrénovat tak, že figurant odejde 70 kroků a potom zahne libovolně do prostoru cca 10 až 30 kroků a najde si nějaké místo tak, aby pes kromě doběhnutí na vzdálenost 50 m musel také osobu najít dalším hledáním a použitím nosu nejlépe směrem dopředu, ne za psovoda. Jakmile pes běhá sice vzorné revíry, ale jen tam a zpět stejnou cestou, nemá šanci osoby najít.

Motivace: O motivaci toho víme hodně a je to základní hybná síla tréninku, úspěchu na akci či zkoušce a vůbec podstata celé práce se psem. Bývá pravidlem, že je v zásadě silnější pud kořistnický než potravní. To vychází z přírody, kdy musí pes nejprve kořist najít a zabít a pak se nažere, takže je mnohdy zvyklý nežrat i několik dní. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, ale zejména v horkém počasí nemá pes (stejně jako člověk) takovou potřebu jíst jako obvykle. Je-li to tedy vzhledem k povaze psa možné, vyplatí se vybudovat motivaci na hledání raději na míček či peška a pamlsky použít jako motivaci podpůrnou. Není–li to možné, pak je dobré , aby pes na práci nastupoval mírně hladový čili motivovaný . Toho se ale POZOR nedocílí tím, že pes nedostane dávku, to se mu spíš stáhne žaludek a nebude mít potřebu jíst, ale tím, že třeba dva dny předem bude dávka jen malá záchovná a žaludek psa bude tím pádem pracovat a mít tedy potřebu jíst. Každý pes je jiný, každý potřebuje jinou míru motivace, podpory, a to už je věc psovoda, jak zná svého psa a co tedy udělá pro úspěch výkonu v té určité situaci.

Kondice: Vzhledem k tomu, že terén na plošném béčku je dlouhý 300 m a zpravidla je vždy nejméně jedna osoba na konci terénu na prověření výdrže a kondice psa, je jasné, že je třeba kondici psa cíleně budovat. Pravidelný trénink, plavání, házení míčku, vycházky, běh, běh u kola…možností je hodně a pes musí fyzicky vydržet uběhat do 20ti minut daný prostor a ještě k tomu pracovat nosem, protože ne vždy fouká a nebo může vítr být směrem z terénu ven, takže nároky na kondici psa jsou opravdu veliké.

Ještě se zmíním o jedné věci, většina z nás část tréninku nechává figurantem odměnit psa a mnohdy si ho nechává přivézt na míčku dříve, než se na místo nálezu vydáme my. V tréninku také málokdy voláme na své spolutrénující „nález“. U jemnějších a vnímavějších psů je nutné potrénovat i situaci, kdy se tryskem blíží nejen psovod, ale jemu v zádech také rozhodčí a vedoucí akce a dupou, dusají a pes mnohdy přestane značit a jde se zvědavě podívat, co se to děje….Také občasné zvolání psovoda při značení „nález“ není rozhodně chybou. Takto to totiž potom  reálně na akci vypadá a je třeba, aby pes znal všechny situace.

SUTINY

Již několik let se našim českým psovodům na sutinách nedaří a jádro problému je více méně zatím neřešitelné, chybí nám kvalitní sutinové trenažery. Na vzácné výjimky se totiž veškeré soutěže a zkoušky odehrávají na těchto uměle vyrobených trenažerech, které ale výborně imitují situace v praxi po sesuvu domu, zemětřesení atd. Naši psi jsou vlastně zvyklí dělat místo sutin plošné vyhledání v budovách s úkryty. Je již v rámci ČR několik takových objektů (např. Chbany u Žatce, Šenov), ale je jich zatím opravdu jako šafránu. Když pomineme, že se někteří psi musí vůbec po takovém nestabilním terénu naučit chodit, je stále ještě velký rozdíl mezi chodit a chodit a hledat. Tyto trenažery bývají také velmi úsporné místem, což nese s sebou hodně pachů a pes si musí umět mezi nimi vybrat, kromě ukrytých osob se na sutině pohybuje rozhodčí, vedoucí akce a také další osoby, které práci psa ztěžují. V Rakousku např. hořely v rámci sutiny také 2 ohně. Dalším ztěžujícím prvkem jsou hluky stejně jako na poslušnosti, např. míchačka, imitace těchto zvuků z reproduktoru atd. Ty většinou dle mého pozorování nevadí psům, ale spíše psovodům, mají pocit, že neuslyší psa značit a to je značně znervozňuje. Naštěstí je to stále sport a pokud pes značí a psovod ho z tohoto důvodu neslyší, rozhodčí psovoda na tuto skutečnost upozorní. Poprvé jsem se v Rakousku setkala s tím, že se osoby nevyprošťovaly (varianta 4 osoby, 30 minut). Byli psi, kteří se zejména, když nemohli delší dobu nic najít, urputně vraceli k již najitých osobám a vysilovali se. Bylo by dobré zjistit vhodným tréninkem, jak si s touto situací konkrétní pes poradí a buď to občas do tréninku zařadit nebo ne dle chování psa. Viděla jsem jich v Rakousku pár, kteří se k již najitým osobám nevraceli. Obecný názor na sutinách je takový, že toho psovod moc ovlivnit nemůže, stojí před sutinou a čeká. Není to tak úplně pravda. I zde je možné dle typu psa a jeho práce vymyslet taktiku, která psovi umožní co nejrychleji osoby najít a označit. Zejména v tropickém počasí na sluníčkem vyhřátém trenažeru je skoro nutné, aby pes pracoval úsporně a efektivně.

Na psovodovi je aby
– psa co nejvíce sledoval, je-li to možné a dle chování psa ho neposílal víckrát do již prohledaných oblastí
– když pes označí a jde si psovod do terénu pochválit, měl by už mít v hlavě představu, kam od úkrytu psa dál a co nejlépe pošle, aby mu práci usnadnil. To v případě, že to rozhodčí dovolí, druhá varianta je ta, že se oba musí vrátit na začátek speciálu a začít odtam.
– Psovod by měl mít přehled o tom, co pes prohledal a co ne, aby mu šetřil síly

Samotná práce psa je již o motivaci, výdrži, kvalitě značení a dohledávání úkrytů, chtivosti, SAMOSTATNOSTI při hledání osob a kondici. Velikou roli hraje také ovladatelnost, tedy schopnost poslat psa např. okolo, dopředu, dolů a podobně. Je potřeba se vyvarovat ovlivnění psa ke značení, takže pokud pes zachytí pach, již psovod nemluví, ovlivnění psa k označení může vézt k anulování osoby. Pokud psa nevidím, mohu ho samozřejmě slovně povzbudit , ale každý pes je jiný a psovod musí vědět, co jeho pes potřebuje a co si může dovolit. K tolik diskutované vodě: v tréninku většinou dává psovod psovi vodu až po výkonu, tudíž je to jeden z podnětů ukončení práce. Je tedy lepší psovi jen ovlažit tlamu, břicho a nebo tuto situaci navodit i v tréninku. Mnohokrát byli rozhodčí svědkem, že po napojení psa došlo k jeho útlumu a dále nepracoval.
Největší problém sutin vidím opravdu v nedostatku vhodných objektů k tréninku a dále stylu práce psů, ještě snad více než u ploch je zde třeba velké motivace a hlavně samostatnosti při hledání.

STOPY

O stopách vím jen zprostředkovaně od Pavla, ale každopádně je třeba počítat s tím, že ne vždy jsou kladeny ideálně ráno (v Rakousku nyní po poledni), dále terén je opravdu různorodý, od hezké trávy až po plevel, keře atd., a je třeba počítat s tím, že tvar stopy může být „přibližný“. To v situaci, kdy musí kladeč např. obcházet přírodní objekty (keř, kamení), a také lomy nemusí být v tom případě úplně korektně nakladené. Tato stopa je ale praktická, takže je třeba s tím počítat. O motivaci a vytrvalosti psa není snad ani nutné dále hovořit, propojení psovoda a psa je tu díky 10m stopovací šňůře nejužší, ale také přináší nejvíce obav na ovlivnění psa, špatné vedení a další chyby, které mohou vézt k sejití psa ze stopy. Osoba na konci je bodově limitující a je dobré, aby psovod uvážil, jaké značení je schopen pes předvést i v případě, že je např. velké teplo a je tudíž po stopě unavený a zadýchaný. Bude ještě štěkat jako ráno v chládku nebo si jen lehne….a tomu trénink přizpůsobit.

Snažila jsem se Vám předat svoje dojmy a poznatky a věřím, že nám pomůžou k dalšímu zlepšení.
A hlavně nezapomeňte – trénovat, trénovat, trénovat!

Vodní výcvik KZJ 3. 4. 2011

3.4.2011    ·    jitka    ·    Ze života KZJ

První opravdu jarní den (dle teploměru a oblohy) jsme vyrazili do areálu ATC Olšovec na trénink vodních záchranných prací.

Zjistili jsme, že
– předpovědi počasí se opravdu nedá věřit
– nejdéle trvá na tréninku vody příprava věcí a jejich uklizení
– i plastová loďka je hoooodně těžká

Ale to nejdůležitější byla radost pejsků z tréninku, kus udělané práce, nikdo nespadl do vody a všichni se těšíme na příště.
Velký dík patří Mirkovi Libišovi za nafouknutí člunu, Staně za pomoc s nesením loďky a také rodačce z Jedovnice Lence Kotisové za focení a pomoc s loďkou.

A zase příště……

Soňa Šabacká

Předchozí
Další
Požádat o pomoc