5.12.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Poslední společnou akcí v roce 2012 byla Mikulášská vycházka, ovšem ne jen tak obyčejná. Na její organizaci se podílely Jana Zavadilová, Kristina Somerlíková a Soňa Šabacká a záměr byl jasný – dát si trošku do těla a spojit příjemné s užitečným. Trasa vedla z Lesné, kde jsme nechali auta u taverny Johna Silvera a okruhem zase zpět. Cestou se většina lidí seznámila nebo oprášila své vědomosti a zručnost při práci s GPS a první stanoviště bylo „hledání pokladu“. Den předtím byly v úseku lesa zakopány poklady – tenisáky pro pěšky a zaznamenány souřadnice. Podle zadaných souřadnic jsme si mohli každý najít s pomocí GPS svůj vlastní poklad. Někomu to šlo lépe, někomu hůře, ale nakonec byly všechny poklady vyzvednuty. Druhou zastávkou bylo krátké motivační štěkání po zátěži pochodu, které všichni psi zvládli na jedničku. Výlet končil jak jinak v taverně, kde jsme měli rezervaci a zakončili jsme nedělní dopoledne obědem.
20.11.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Letošní přebor proběhl v kategoriích ST1 a 2 a PT 1 a 2, na rozdíl od loňska nebyly žádné doplňkové kategorie, ale i tak byla účast velmi hojná. Páteční večer přivítal rozhodčí Radku Marzyovou a závodníky v ploše na Klajdovce a rozhodčí Jitku Hermanovou a závodníky v sutině na Zbrojovce v nepopulární a těžké hale č. 34.
Zblízka jsem měla možnost sledovat plochy, sutiny jen z doslechu, ale obě rozhodčí byly kreativní a snažily se práci udělat zajímavou. Radka Marzyová zvolila typ terénu na jeden průchod, 200 m dlouhý a 100 m široký pro kategorii PT 1, a 400 m dlouhý a 100 široký s jednou zatáčkou pro kategorii PT 2. Právě zatáčka u PT 2 byla záludná a na její úrovni se ve čtverci cca 50×50 m neprostupného hustého trní nalézaly blízko sebe dvě osoby. Až na Citu, které se do trní moc nechtělo, zvládli všichni ostatní tuto obtížnost bez problémů a v noci všechny PT 1 a 4 (z 5ti) PT 2 speciál splnili. U sutin byla situace ještě více divoká.
Rozhodčí využila práva upravit v rámci závodu velikost terénu a časy a tak noční speciál pro ST1 byl relativně malý, časový limit 10 minut a jen jedna ukrytá osoba. V kategorii ST 2 psovodi těžko usínali a není divu, z možných tří figurantů neměli v terénu na noční práci ani jednoho. Tato varianta je velmi obtížná a prověří zejména důvěru psovoda ve psa a jejich vzájemné souznění. Někteří podlehli a vyrobili falešňák, který je jeden pro celkovou práci u testů povolen. Téměř do konce závodu nevěděli sutináři, jak to celé vlastně bylo a tak byla tato kategorie až do konce napínavá a tajemná. Na denní speciál v sutině byla opět hala č. 34 a tentokrát celá s plným časovým limitem pro obě kategorie. Ze čtyř ST 1 zůstaly 3, Dantík Lenky Navrátilové se zranil a tak ze závodu odstoupila.
V plochách pokračovali všichni a sraz byl v Líšni u továrny Ergon, kde je pod strání velká zarostlá plocha, v létě úplně neprostupná, nyní na konci podzimu přijatelná. Radka Marzyová si vymyslela pro tuto práci příběh a mimo jiné přezkoušela také samostatnost psa v terénu v případě, že se musel psovod pohybovat na dané linii. Tady již téměř všichni využili svých zkušeností, větru a jen Extra Radky Volné jednu osobu nenašla, ostatním se všem zadařilo a padaly vysoké body (99, 96, 93 atd.).
Co říci závěrem? Výsledky najdete v sekci výsledky, za fotky děkujeme moc Martinovi. Velká gratulace patří našim dvěma přeborníkům pro rok 2012, Regině Samlíkové v sutině a Davidovi Volnému v ploše. Poprvé jsme měli také hosta, Martina Brandnera, který si vyzkoušel naše pojetí testů a zazávodil si.
Pár slov nám napsala rozhodčí Radka Marzyová:
„Byla pro mě radost posuzovat. Pomocníci byli „vždy připraveni“ a ochotní, psovodi ukáznění, psi nadšení a dobře připravení. Snad jen při poslušnosti by to chtělo častější nácvik zejm. vysílání na cíl, což je cvik pro praxi hodně důležitý. Ještě jednou tedy děkuji všem zúčastněným, přeji jim hodně úspěchů a těším se na další akce naší KZJ.“
Na závěr roku nás čeká ještě Mikulášská vycházka a ne jen tak obyčejná a za dveřmi je rok 2013.
Soňa
11.11.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Je pátek 9. 11. 2012 5:00, zvoní budík, rychle se obléknout, vyvenčit kluky a jedeme do Dobrotic u Holešova, do areálu výcvikového střediska Policie ČR. Jsme pozvaní na kynologické atestační zkoušky Ministerstva vnitra, specializace plošné vyhledávání. Máme druhý pokus, první jsem Jerrymu totálně pokazila. Ztratila jsem se a než jsem se našla, bylo po časovém limitu. Snad nám nevezmou GPS. Nejlepší vynález současné doby pro lidi, jako jsem já, záruka, že se neztratím J. Přijíždíme do areálu přesně na čas, protože se nám do cesty postavila objížďka. Nahlásíme se, a zjišťujeme, že je nás 18 pozvaných psovodů se svými psími parťáky. Kynologové z dobrovolných organizací, městské policie, hasiči. Losujeme si pořadí, čím vyšší číslo, tím déle na základně a kratší dobu venku v terénu, protože do areálu se můžeme vrátit, až všichni projdou prvním kolem. Atesty se skládají ze dvou částí, nejdříve je denní speciál, úspěšní pokračují speciálem nočním. Při každé práci se hledají max. 4 osoby. Přesný počet není znám. Při losování štěstí nemám, číslo 3. Brzo na speciál, dlouho venku v zimě. Vzhledem k velkému počtu účastníků jsou dva speciály vedle sebe. V přesně stanovený čas vyzvedávám mapu a instrukce, v autě Jerryho a vyrážíme s GPS v ruce na místo určení. Na přesun máme 15 minut, na zádech nesu vše potřebné na 7 hodinový pobyt venku. Funím do kopce, Jerry si vesele poskakuje, přicházíme akorát, od vedoucího speciálu přebíráme vysílačku a poslední informace a vyrážíme společně do terénu. Všude jsou čerstvé stopy zvěře a rozrytá místa od divočáků, vysílám Jerryho a on mizí v houští. Ujdeme asi 70 m a Jerry štěká, super, mám první osobu. Utíkám za hlasem, chválím Jerryho, dostává vařené maso, hlásím do vysílačky nález, souřadnice a předávám vysílačku figurantovi, který se hlásí na základnu. A vyrážíme dále. Míjíme se s Davidem s velkou kníračkou Demi, kteří jsou na vedlejším speciálu, Jerry mizí v lese, odvolávám ho, aby nezaběhl do cizího terénu, a posílám na druhou stranu. Jdu dále, hlídám si terén na mapě i v GPS, Jerry nikde, tak sem tam vykřiknu „Hledej!“, bojím se ho zavolat, abych ho neodradila, kdyby dohledával osobu. Konečně se objevuje zezadu, tak ho zase vysílám dovnitř terénu. Zabíhá do křoví a za chvíli opět štěká, hurá, druhá osoba. Vše se opakuje a vyrážíme dále. Třetí osoba leží pod stromkem jen kousek od druhé. Nahlásíme souřadnice, zkontroluji mapu a jdeme dále. Jerry opět mizí, nos u země, běží po stopě divočáka? Za chvíli opět štěká, no to snad ne, máme čtvrtou osobu, tzn. s jistotou splněn denní speciál. Odměním si psa u osoby, nahlásím nález, z vysílačky se ozve, že jestli správně počítají, je to čtvrtá osoba, tím pádem hotovo, můžeme se vrátit na začátek speciálu, odevzdat vysílačku a trávit cca 6 hodin v prostoru střelnice. Spokojeni opouštíme speciál, Jerry si nese hrdě balonek jako odměnu. Dva týmy jsou již ve střelnici, David má dvě osoby, to nevypadá moc nadějně, další psovod tři, neví, mohlo by být. Chvíli je nám teplo, jsme rozehřátí běháním v terénu, za půl hodiny vychládáme, Jerry dostává dečku, já oblíkám další vrstvu. Bude to kruté čekání, naštěstí neprší. Postupně přicházejí další psovodi s různým počtem nálezů. Mezi prvními spokojená Regina se Siou, taky 4 nálezy, později i Pavel Š. se dvěma nálezy. Kolega z MP dostává nápad, rozděláme si oheň, našli jsme oficiální ohniště, dostali povolení, chybí základní věc – zápalky nebo zapalovač, nikdo nekouří. Konečně se našel kuřák, poprvé mám z toho radost. Příjemné teplo, dokonce vysvitne sluníčko, vykládáme si, čas pomalu ubíhá. Konečně dorazil poslední psovod a my se hromadně odebíráme dolů na základnu.
V 16,30 máme sraz v učebně, abychom se dověděli, kdo postupuje do druhého, nočního, kola. Nakonec nás je pouze 7. Venku se pomalu stmívá, nálada houstne, tréma nastupuje, teď jde do tuhého. Prošli jsme denním sítem a čeká nás noční práce. Z KZJ je to už jen dámská jízda. Nachystat vše potřebné, několik baterek, svítící obojek, zkontrolovat GPS. V pauze jsme se ještě něco dověděli o správném čtení metrických jednotek, odečítání metrů přímo z mapy. Dostáváme čas 35 min i s přesunem. Vyrážíme ve dvojicích, opět vybaveni mapou, do které si zaznamenáváme přidělený terén. Dohromady máme 4 osoby, musíme nalézt všechny v nám přiděleném prostoru. Náš terén je dále, šlapeme tmou po cestě, a z vedlejšího speciálu už štěká pes a kolega hlásí polohu osoby. Utíkáme, u posedu se pouštíme kolem vyschlého potoka do ostružiní, Jerry kouká, kam to lezu, a váhavě vchází za mnou. V lese už běhá, zvedá hlavu a větří osobu, ale z vedlejšího speciálu, posílám ho na druhou stranu, mizí v lese. Ticho, funím kolem hranice našeho terénu, hlídám mapu i GPS, svítím Jerrymu do terénu. Vybíhá na pole, chvíli se tam motá a pak vbíhá zpět do lesa a vrtí ocasem, za chvíli už stojí u osoby a štěká. Pašák. Hlásíme nález v nových souřadnicích, třikrát musíme opakovat, v budově není signál. Konečně se nahlásil i figurant a můžu poslat Jerryho dále. Vzhledem k větru a tvaru terénu ho zase ženu na pole, odkud za chvíli navětří i druhou osobu. Hlásím ji do vysílačky a v tom slyším štěkat psa i z druhého terénu. Super, mám dohromady 4 osoby. Radujeme se, odměňuju Jerryho, vykládám s figurantem a pomalu vycházím na cestu, abychom se v klidu vrátili na základnu. V tom se z vysílačky ozve, že mám 5 minut do konce, tedy čas na návrat. Vyděšeně se rozbíhám a upalujeme k baráku. Naštěstí dobíháme na čas, ještě máme 2 minuty k dobru. Už chápu, proč Regina, která měla stejný terén a úspěšně dorazila uřícená před námi, prohlásila, že je to Olympiáda J. Máme splněno, máme ATESTY MV, vrchol výcviku záchranářského psa, můžeme oficiálně vyrazit zachraňovat ztracené!!!!
Nakonec nás úspěšně prošlo oběma terény 5 týmů, tedy dvojic psovod a jeho parťák pes.
(Kristina Somerlíková)
1.11.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Jako člen kynologické komise MV jsem byla poprvé oslovena pracovat v posuzovací komisi na sutinových atestech. Hlavním rozhodčím byl Gustav Hotový a spolu se mnou posuzovali pánové F. Schejbal a J. Žalud. Atesty jsem zažila z pohledu psovoda (ještě erdel Candy Commander Gapone, který měl sutinový atest a také výjezd do Alžíru), ale v pozici rozhodčího to bylo poprvé. Jela jsem tedy plná očekávání a přiznám i trošku strachu, jak se s tím poperu a jak to vůbec bude probíhat.
Sraz účastníků byl v sídle požární stanice v Litvínově, kde jsme měli všichni zázemí. Nakonec z původně pozvaných 20ti psovodů přijelo 10, ti ostatní se omluvili pro nemoc nebo pracovní zaneprázdnění. Začínalo se noční prací. Rozhodčí jsme odjeli na sutinu v Mostě ještě za světla, abychom nachystali terén a vymysleli strategii. Terén byly teprve pár dní shozené domy, 3 vedle sebe, sutina tedy ještě nebyla sedlá, pohyb po ní byl náročný a úkryty byly samozřejmě takové, kdy k samotnému úkrytu nevedla pachová cesta. Figuranti se spustili odjinud – sklepy a podél sklepení došli na určená místa. Nad nimi byly 2 – 3 m suti, cesta, kterou se k úkrytům dostali, se zaházela. Pro tým pes a psovod byla připravená reálná situace zásypu, kdy pach vyvěral sutinami z hloubky nejméně dvou, někde i tří metrů. U obou prací, noční i denní, bylo předkondiční prozkoušení týmu. K tomu nám posloužily v noci garáže (cca 10 v řadě) a ve dne budova o půdorysu cca 8x 30 m. V noci měli někteří psovodi na prvním zkušebním terénu výšku, jiní měli terén čistý. Zásadní bylo psa 10 minut zatížit, aby na samotnou práci do sutin šel mírně unavený a zatížit také psovoda, aby uměl rozpoznat, zda se v terénu něco nachází, nedonutil psa někde značit nebo tam naopak osobu nenechali.
První prací prošli všichni psovodi úspěšně a pokračovali na jednu ze tří sutin. Noční práce se odehrávala na prostřední sutině a byli ukryti 3 figuranti. Počet figurantů ale psovodi dopředu neví (jen to, že jich může být maximálně 4) a nemají samozřejmě možnost si ani následně předávat informace. Hospodaří s přiděleným časem, mohou si udělat během práce pauzu a mohou samozřejmě práci ukončit, pokud jsou si jisti, že jsou všechny subjekty nalezeny a terén je čistý. Mým úkolem bylo prověřit psovody na prvním zkušebním pracovišti a potom je poslat za dalšími členy posuzovací komise. Abych načerpala zkušenosti, sledovala jsem následně i práci týmu na sutině a případně vypomohla, když musel někdo z ostatních kolegů odskočit. Měla jsem tak možnost vidět v noci i ve dne téměř všechny práce a sledovat, jak si psovodi poradí s nástrahami, jak umí vyhodnotit chování svého psa, hospodařit s jeho silami, motivovat, správně pracovat na sutině a samozřejmě jsem měla možnost vidět řadu chyb, díky kterým se člověk jedině posune dál a děláme je každý. Z 10ti týmů našlo všechny osoby a bylo uznáno posuzovací komisí na postup do druhého kola, na denní práci, 4 týmy. Dámy Naďa Kramolišová, Kateřina Staňková, Veronika Zemanová a Jitka Hermanová. Tedy 3 maliňáci a 1 boxer J Po ukončení nočních prací jsme se přesunuli opět do Litvínova na požární stanici a užili si spánku a části společenského večer, i když únava už byla na všech znát.
Sobotní dopoledne nás čekaly jako zkušební komisi jen 4 týmy, ale s přípravou jsme si dali práci a tentokrát byl zkušební prostor na vyhledání doslova vražedný. Budova byla „podminovaná“ a tak pokud by do ní pes zaběhl, už by se z ní nevrátil a psovod by nesměl pokračovat na další práci. Do budovy byly dva vchody a ještě pár děr na boční zdi. Na přední boční zdi pak díra, která vedla k úkrytu. Figurant prošel budovou do sklepa a byl cca metr a půl pod úrovní budovy. Na vyhledání 10 minut. Všechny psovodky se vyděsily, jak to zařídit, aby pes nevběhl do budovy, prohledávat se měly jen obvodové zdi zvenku. Nakonec to všechny zvládly a Kateřinu Staňkovou napadlo použít prodloužené vodítko, na kterém fenu vedla podél zdí, a když uviděla reakci na pach, odstoupila a pustila fenu z vodítka. Ta okamžitě osobu označila. Ostatním psům to díky neustálému tlaku, aby se udrželi pod vlivem psovoda, trvalo déle, ale vše dobře dopadlo a všichni 4 pokračovali v práci na dvou sutinách.
Na první byli ukryti dva figuranti, na druhé potom jeden. Dokud ale nenašel psovod na první sutině všechny hledané subjekty (nevěděl kolik, ale po první nalezené osobě zněl pokyn zkušebního komisaře-hledej dál), po druhé nalezené osobě pak otázka, zda je již prostor čistý, jestli opravdu tam nikdo další není a pokud se psovod správně rozhodl, mohl pokračovat na druhý terén. Čas na oba terény byl 35 minut a osoby samozřejmě důkladně zasypané nejméně 2 m pod sutí. Na denní práci už nestačily síly boxerce Jitky Hermanové, takže konečný verdikt se sutinových atestů zní takto – tři ženy, tři „maliny“ J. Obdivuhodný byl výkon Naďi Kramolišové (městská policie), s teprve dvouletou maliňačkou Niky. Zejména denní práce, kdy fence prospěla únava a celkově byla její práce klidnější a systematičtější než v noci byla opravdu zážitek.
Vyhodnocení atestů provedl Gustav Hotový přímo na sutině a odtam jsme se rozjeli domů. Hlavu jsem měla plnou nových dojmů a inspirace. Uvědomila jsem si, jak je důležitá nejen chuť do práce, ale i ovladatelnost psa, schopnost ho dobře číst, umět mu pomoci v situaci, kdy si není jistý a tápe. A naopak umět mu do toho nekecat, když to není vhodné a nutné. Kromě povelů hledej a vpřed jsou i další, opomíjené a přitom tak důležité, např. nahoru, okolo, POMALU, dolů, ukaž, protože na atestech jde jen a jen o to jedno – společně jako tým najít a zachránit. Nehraje roli kvalita značení, ale jen a jen vzájemná souhra a konečný výsledek. A doslova a do písmene tady platí, že PES MÁ NOS A ČLOVĚK MOZEK…
Z mé strany velká gratulace úspěšným, respekt před těmi, co sice neprošli, ale dostali se až k té možnosti se pokusit o atesty MV a doufám, že se mi ještě někdy podaří posuzovat takovou akci.
(Soňa Šabacká)
19.10.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Ve dnech 18. a 19. 10. se v Záhradišti uskutečnilo setkání stopařů pod názvem Praktická stopa 2012.
Na začátku byl nápad, nebo spíše moje dlouhodobé přání, zorganizovat závod pro stopaře, ale ne podle klasických zkušebních řádů, nýbrž tak, aby podmínky imitovaly skutečné nasazení psa.
Bylo dobře, že tato akce byla pořádána v rámci srazu celé jednotky, takže kdo chtěl, měl možnost vidět věci nevídané…
Oslovili jsme policii ČR, hasiče, členy SZBK, TART a nakonec se přihlásilo celkem 12 psovodů z různých organizací z celé ČR, jeden účastník přijel ze Slovenska. Z celkového počtu byli tři členové z naší organizace – KZJ ČR.
Každá stopa měla svůj příběh, který vymysleli sami kladeči. S těmito originálními příběhy se můžete seznámit v níže uvedené příloze.
Každý tým (psovod + pes) vypracovával jednu stopu „jen“ cca 1 300 m dlouhou a 2 hod. starou, s pěti předměty a osobou (kladečem) na konci stopy. Časový limit na vypracování stopy byl 35 minut. Přestože podmínky pro stopování byly zdánlivě ideální, čekalo na každé stopě nějaké překvapení v podobě „vychytávek“, kdy se kladeč např. zmateně motal v kruhu, jindy se někam vydal a pak se vracel, odnesl předmět mimo trasu stopy, lezl na skálu, apod. Terény v krásné podzimní přírodě byly různorodé, střídaly se louky, oranice, les, průchody či spíše prodírání se hustými remízky, přechod přes komunikaci nebo přes strouhy s vodou. Každá stopa byla jiná a tak záleželo na losu. Příznačné bylo to, že skoro každý si vylosoval právě takovou stopu, která ukázala spíše slabiny toho kterého týmu, ale tak už to bývá.
Kladeči vybírali předměty tak, aby korespondovaly s příběhem. Psi tedy označovali mobily, platební karty, batoh s ukradenými penězi, těhotenský test, brýle, krabičku cigaret, lístek s nákupním seznamem, atd. Rozhodně zde nebyly standardní nastříhané koberce 5 x 10 cm, jak jsme tomu zvyklí ve sportovní kynologii.
Jednou z velkých zajímavostí a novinek pro většinu záchranářů byla účast tří bladhaundů, z nichž jeden se stal i vítězem. Jejich práce na stopách se liší od běžného pojetí, o to je zajímavější a pro vnímavého kynologa může být zdrojem nových poznatků a náhledu na praktické stopování.
Náš velký dík patří panu kpt. Vladimíru Makešovi, který stopy posuzoval. Jeho znalosti, postřehy, nesmírně lidský přístup ke všem zúčastněným, to vše přispělo k jedinečné atmosféře celé akce. Každý závodník si tedy ze stopy odnášel nejen body, ale také velice cenné zkušenosti.
Děkujeme všem pomocníkům a zejména kladečům, kteří prokázali nejen technické znalosti práce s GPS, ale také kreativitu a mnohdy i osobní statečnost, když např. Slávek visel kdesi ve skalách, Irena kladla nevyzkoušenou stopu za tmy a v mlze a Honzík, náš nejmladší kladeč, našlapal svůj příběh dítěte z „pasťáku“ naprosto profesionálně a věrohodně.
Mně se splnil dlouholetý sen a jsem moc ráda, že Pavel Job, Jolana a Táňa mi k tomuto splnění HODNĚ vydatně pomohli. Bez jejich organizačních schopností, nadšení a práce by se tento mítink nikdy neuskutečnil a já jim za to velmi děkuji a doufám, že za rok opět na shledanou na Praktické stopě.
Praktickou stopu sponzorovali:
ČEPS, a.s., Cymedica spol. s.r.o., JUKO, HILL´s, Panda
Zajímají nás i Vaše názory a postřehy z této akce…
Radmila Marzyová
příloha: „Stopařské příběhy“
příloha: „Odezva účastníků“
fotogalerie: http://martin-falk.rajce.idnes.cz/Stopa_Zahradiste_10-2012-DEN1/
http://martinsat.rajce.net/Prakticka_stopa_Zahradiste_20.10.2012
http://martinsat.rajce.net/Prakticka_stopa_Zahradiste_21.10.2012
28.9.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Ve stejném termínu jako loni jsme se rozhodli uspořádat zkoušky a na tentokrát pouze 2 vodní RH-E se nabalila řada jiných, takže zkoušky nakonec probíhaly ve dvou dnech. Voda na brněnské přehradě, sutiny ve Zbrojovce (obávaná hala 34), plochy u Ergonu, poslušnost a zázemí na KK Zetor. Posuzoval pan Pavel Šabacký. Kromě domácích k nám zavítali hosté ze Svazu, z brigády Jmk ZBK a členové MSKS a jiných organizací pod ČMKU, takže skladba zkouškařů opravdu velmi pestrá. Jedinou nepokořenou kategorií se stalo plošné A, když už psovod splnil speciál, tak bohužel nedopadla poslušnost.
Ráda bych poděkovala všem úspěšným z KZJ a také pomocníkům, vedoucímu akce a rozhodčímu za příjemnou atmosféru a hladce probíhající akci.
Gratulujeme Jitce Hermanové s Irou ke zkoušce RH-T E, Táně Pospíšilové s Hey k RH-W E, Alfredu Gutterovi s Iris k RH-T A a Tomáši Jochecovi s Bárnym k RH-FL E!
16.9.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Sia opět zazářila
Ve dnech 14.–16. září 2012 se uskutečnil již 8. ročník Mistrovství IZS.
Letos se konal v Praze a naši organizaci reprezentovala Lenka Navrátilová s Kikinem v plochách a Regina Samlíková se Siou v sutinách. Já jim dělala garde jako vedoucí družstva.
Začátek tohoto jinak bezvadného víkendu byl trochu divočejší a to tím, že jsme nechtěně jezdily po matičce Praze sem a tam a místo abychom se kochaly, tak jsme šílely, že přijedeme pozdě. Jak jsme posléze zjistily, bloudili téměř všichni, protože byli uveřejněné špatné souřadnice. Díky tomuto bloudění jsme poznaly „paní v růžovém hábitu s pankáčským yorkšírem“, která, aniž by cokoli tušila, se stala naším maskotem na celý víkend (vysvětlení lze pouze ústně).
Na noční speciály jsme byly odvezeny ve 2.30, takže spánku moc nebylo…
Noční sutina byla rozbouraný barák do patra a sklepa a byly tam zavalené 4 osoby. Ty dala Sia levou zadní… Horší to bylo s plochou, která byla složitější a to především terénem, kde byly srázy, skály, potok a místy hustý les, což bohužel zavinilo zabloudění Lenky a tudíž ztráta drahocenného času. Hledalo se 6 osob. Kikin pracoval úžasně a i přes tu časovou ztrátu našel 3 osoby, ale bohužel než se ke štěkajícímu Kikinkovi Lenka dostala, tak vypršel čas a ta třetí osoba nám nebyla uznána.
Denní práce byla na jiných terénech a počet osob byl obrácený – na sutinách 6 osob a na ploše 4 osoby. Terény byly opět vražedné, ale tentokrát to holky daly v pohodě a za dobrý čas.
Díky tomu času se naše Regi se Siou stala absolutní vítěz v sutinách v jednotlivcích a nechala za sebou všechny profesionální složky.
V družstvech jsme pak získaly „bramborovou medaili“ a nechaly jsme za sebou 6 ostatních družstev.
Celý víkend byl ve velmi hezkém prostředí, s příjemnými lidmi, za krásného počasí a i přes Lenčinu smůlu s hezkými výsledky.
Co víc si přát…
Jitka Hermanová
15.9.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Druhý zářijový víkend byl akcemi nabitý, a zatímco jedna část naší organizace hájila barvy na Mistrovství IZS a naše „holky z KZJ“ dopadly moc dobře (doufám v reportáž), tak já a David Volný jsme se vydali na Severní Moravu na Memoriál Oldy Dvoroka. David do kategorie B (7 závodníků), já do kategorie A (9 závodníků). Příjezd byl možný v pátek, závod samotný proběhl v sobotu, a kdo chtěl, mohl zůstat do neděle a ještě si potrénovat. Celá akce byla umístěna do kempu agility Větřkovice, krásné prostředí, všude kolem lesy, pole, rybníky, a kemp sám výborně zařízený.
Kategorii A posuzoval pan K. Štibora, B pak pan K. Pavlík. V kategorii B splnili limit pouze tři soutěžící, Davidova Demi nevyhodnotila výšku, ale dvě osoby našla spolehlivě a k tomu velmi slušná poslušnost, celkově 5 místo. Já jsem nastoupila s labradorkou Belinkou a mojí Kvínkou. Belinka celkově druhé místo, nejlepší speciál a složená zkouška. Kvínka čtvrté místo, druhý nejlepší speciál.
Akce byla výborně zorganizovaná, pořadatelům opravdu patří dík za atmosféru, zázemí, sponzorům za ceny :)
Fotky najdete zde: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Memorial_Oldy_Dvoroka_2012/
12.8.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Místo cca 40 km za Bratislavou, cvičák perfektně připravený. Celá organizace akce běžela jak na drátkách. Zázemí včetně jídla výborné. Prostě pohoda. Stopy na polích (hlína a mírně zelená podmítka), precizně kladené. Počasí proměnlivé, ale v pohodě. Rozhodčí posuzovali spravedlivě. Jen naše výsledky chyběly. Tak snad na příští akci.
Pavel
30.7.2012 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Hlavní síla účastníků byla opět soustředěna na druhý týden tábora, tedy poslední týden v červenci. Našlo se i pár psovodů, kteří si krásného prostředí Žďárska užívali celých 14 dní. Program byl opět bohatý. Denně probíhal trénink ploch, sutin (dokonce dva terény), vody, stop a individuálně poslušnosti. Dvakrát proběhlo cvičení štěňátek, kterých teď máme v jednotce hodně a v rámci prvního cvičení proběhla i ukázka, jak s malými štěňátky pracovat na poslušnosti. Součástí soustředění byla i dvě školení, jedno se týkalo práce s GPS. Kdo se naučil přístroj ovládat, mohl si zkusit najít dle zadaných souřadnic v blízkosti areálu ukrytý poklad. Další školení bylo v sobotu odpoledne – první pomoc. Kromě základní resuscitace proběhla ukázka a následně nácvik vyproštění zraněné osoby z auta, tedy věc, do které se velmi reálné může dostat každý z nás. Během celého pobytu se připravoval stopařský závod Praktická stopa, který proběhne v říjnu v rámci výcvikového srazu právě na Záhradišti. Pomáhat budeme všichni a v rámci příprav této akce nás navštívil pan Vladimír Makeš, který bude tuto akci v říjnu posuzovat. Jako každý rok bylo na táboře hodně dětí a tak jsme pro ně uspořádali závod poslušnosti s pejsky. Poslední večer tábora nás zbyla jen hrstka, ale o to více jsme konec oslavili zpěvem a také noční koupelí v rybníce. Předběžně máme Záhradiště zamluvené na týdenní pobyt i další rok, ale pokud budete vědět o něčem dalším a vhodném, ozvěte se.
Fotogalerie:
http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vycvikovy_tabor_Zahradiste_2012http://jimicek.rajce.idnes.cz/Zahradiste_2012_-_vycvikovy_tabor
http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Zahradiste_tabor_KZJ/
http://martinsat.rajce.net/Zahradiste_22.7.2012
http://martinsat.rajce.net/Zahradiste_23.7.2012
http://martinsat.rajce.net/Velke_Darko24.7.2012
http://martinsat.rajce.net/Zahradiste_25.7.2012
http://martinsat.rajce.net/Zahradiste26.7.2012
