20.11.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Tato zajímavá akce, pořádaná kolegy záchranáři pod vedením paní Heleny Pavlíkové má již svou tradici, sjíždějí se na ni psovodi-záchranáři ze všech koutů české a slovenské republiky. Cvičení se zúčastnilo i několik našich psovodů. Trénink byl tentokrát zaměřen na vyhledání v sutinách.
Celý víkend se pilně trénovalo, předávaly se zkušenosti a psi si zaštěkali na spoustu „cizích“ figurantů. Podobná setkání prověří psychickou odolnost psů (spaní v cizím prostředí, zátěž), a psovodům přinesou nové poznatky a možnosti tréninku. Děkujeme za pozvání a těšíme se zase za rok na viděnou.
Fotogalerie:
www.martinsat.rajce.net./Malacky
kvinecka.rajce.idnes.cz/Zachranarske_soustredeni_Malacky_2011_podzim/
20.11.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
O víkendu 19.-20.11.2011 se konal první ročník unikátního závodu NASAZENÍ 2011, který perfektně připravili naši kolegové záchranáři ze ZBK Pardubického kraje. KZJ reprezentoval tým Lenka Navrátilová s Kikinem a Regina Samlíková se Siou.
Závod měl omezený počet startujících a to 8 družstev. Sjeli se záchranáři z celé republiky, z Prahy, Liberce, Ostravy a dalších krajů. Většina družstev se skládala z atestovaných, zkušených a výborných psů i psovodů, takže nás čekalo poměření schopností ve skvělé konkurenci.
Ráno jsme byli seznámeni s harmonogramem a následně vyrážely první týmy do terénu. Nás jako první čekal odjezd na plochu, která měla 160 000 m²!
Lenka: Na určených souřadnicích čekal velitel zásahu (pan Makeš, kterého známe z tábora), který mi ukázal mapu terénu a seznámil mě se situací včetně podrobného popisu osob (věk, váha, oblečení, barva vlasů). Musela jsem se zorientovat ve své (půjčené) GPS a vyrazit na cestu. K terénu to trvalo cca čtvrt hodiny. Naštěstí mi byl přidělen také „duch“, organizátor, který by nás když tak po čtvrt hodině bloudění zarazil. Terén byl krásně ohraničený cestami, takže rychle zadat body do GPS a vyrazit hledat. Na celou práci jsme měli dvě a půl hodiny.
Prostor byl členitý, vítr ze začátku veškerý žádný, ale nakonec jsme našli dvě osoby, pokryli celý prostor a práci ukončili včas. A opět dle souřadnic jsme se přesunuli na místo vyzvednutí. Kolik osob jsme skutečně v terénu měli, to jsme se měli dozvědět až večer.
Regina: Poté, co jsem Lenku vyložila na stanovišti, jsem musela sama dorazit na své stanoviště opět podle zadaných souřadnic. Zde nás čekala sutina v podobě dvora s přilehlými budovami a jedním opuštěným domem. Na začátku práce jsem byla upozorněna, že se nejenom nedozvím, jestli jsme našly všechny osoby, ale ani to, zda na místě, které pes označuje, je opravdu osoba! Takže jsem znervózněla, ale snažila se Siu moc neovlivňovat a spolehnout se na ni. To se vyplatilo! První nález byl spodní úkryt a druhý byl na půdě, kam musel pes samostatně dojít. Terén se mi zdál prohledaný, takže jsem práci taktéž ukončila dřív.
Po příjezdu na základnu, což byl příjemný cvičák a klubovna u Pardubic, jsme byly obě příšerně napnuté, protože nikdo nevěděl, jak na tom vlastně je.
A to nás čekala ještě jedna denní práce.
Lenka: Druhá denní práce byla velmi rychlá. Měli jsme prověřit relativně malý prostor, ve kterém patrně zabloudilo několik nemocných lidí. Terén byl běhavý, takže si to Kik opravdu užil. Rychle našel jednu osobu, některá místa jsem ho nechala prověřit dvakrát, ale i tak jsme skončili před limitem.
Regina: Já musela opět jet sama na sutinu. Tentokrát to byl opravdu pobořený rozsáhlý dům, kde mě čekal velitel zásahu a skupina hasičů.
Hasiči v sutině pracovali a já byla pochválená, že jako jedna z mála jsem požádala ještě před hledáním o stažení hasičů ze sutiny. Pak Sia mohla začít hledat. Na první vyslání označila osobu pod hromadou sutin. Poté jsem mohla Siu vyslat dál, čehož jsem využila a koukala, jak se Sia po dvou metrech zarazila a se zájmem očuchávala další hromadu sutin. To mě ale velitel zásahu upozornil, ať se okamžitě vrátím ven, protože dovnitř jsme mohli až za štěkajícím psem. Sia od té hromádky nakonec odešla a hledaly jsme dál. Ale když se do toho místa vracela, nechala jsem ji a neodvolávala v domnění, že je zase u již označeného úkrytu. Což spousta dalších psovodů dělala a bohužel tím znemožnila svým psům označit druhou osobu, která byla opravdu schovaná 2 m od té první. Sia se sem několikrát vrátila a nakonec spolehlivě označila! Ale kdybych neviděla její první reakci, tak nevím, jestli bych taky neudělala chybu. K hledání jsme využily celých 20 minut, ale další osobu jsme nenašly. Tentokrát jsem se dozvěděla, že žádný falešňák nebyl a že tam Sia nechala jednu osobu na výšce. Také bylo v sutině schované jídlo a figurína s čerstvě napachovaným oblečením a jídlem.
Byla jsem moc ráda, že Sia ani jednou nezaváhala a opravdu označila jen živé figuranty. Výšku nakonec vypracoval jen jediný z 8 psů a to fletka Edy Němce.
Ten ovšem pro změnu fenu nepustil zpátky do prostor, kde byly ukryté dvě osoby. Takže v této sutině nenašel všechny nikdo.
Odpoledne jsme se sešli v klubovně a napjatě si vyposlechli zhodnocení.
Co se týče ploch, tak zhodnocení bylo mimořádné! Terény pro vyhledávání byly 4, takže zde byl jeden psovod dopoledne a druhý odpoledne. Tím se zamezilo naprostému pošlapání a zapachování terénu. Z GPS se stáhly záznamy do PC a z toho jsme pak mohli celou práci sledovat na projekci. Plus podrobný komentář od pozorovatelů, co šli s psovodem. S touto technikou byl pozorovatel schopen označit a následně spočítat, že jeden ze psů dokázal nasát osobu na 150 metrů! Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a užitečných věcí. A hlavně to, že psovodi měli najít osoby tři, kdy jedna z osob byl podivně bloumající hoch kousek od stanoviště s velitelem zásahu. Tedy vůbec ne v terénu! Na tento chyták přišlo jen pár zkušených psovodů. Ale vlastně to nebyl chyták, ale přímo praxe, kdy by záchranář měl hledat od okamžiku, kdy se dozví, koho má hledat! Bohužel Lenku to nenapadlo a myslela, že kousek od aut je jen někdo na malé. Kikinek byl naopak pochválen za úžasné nasazení, rychlost a samostatnost.
Ne všichni psovodi pracovali s větrem, někteří neměli rovnoměrné pokrytí terénu, ale nikdo nezabloudil. Jeden z psovodů, který trénuje psa jen na praxi a na vyštěkání i chodících osob, odvolal svého psa, který krásně značil právě zmíněného hocha. Že je to hledaný psovoda ani nenapadlo!
V sutině jsme se konečně dozvěděli, že v prvním terénu byly opravdu jen dvě osoby a další úkryt, který někteří psi označili, byl kabát s kusem uzeného!
Nejlepší práci zde měla Sia. V druhém terénu jsme byli všichni upozorněni, že se nikdo nezeptal na možná rizika v sutině, na vypnutou elektriku apod.
Po skončení žádný velký oddych, ale hurá na noční práce. Tentokrát jsme jely na společné místo.
Regina: Sutina byl obrovský dvůr s budovami do U. Mohli jsme všude za psy, ale to jsem opravdu plně pochopila až prvním rychlém a neúspěšném prohledání všech budov. Ze závodů jsem zvyklá, že Sia musí hledat sama, takže jsem se úplně automaticky brzdila a nedovolila si vlézt všude. Protože jsem ještě měla spoustu času, vracela jsem se zpátky na nový okruh a to Sia našla úkryt uprostřed dvora. Druhou osobu pak našla ve spletitém labyrintu chodeb, kam jsem v prvním kole nedošla já ani ona. Pak jsem práci ukončila.
Lenka: S Kikem jsme dostali přidělený prostor o velikosti plošného B. Limit 30 minut se však počítal již od výchozího bodu, který byl od terénu 250 m, a končil opět ve výchozím bodě. Takže jsem zvolila taktiku rychle terén projít (bohužel zapnout GPS už tady mě nenapadlo) a pak pomaleji zpět. Na konci jsme našli ležící osobu, ale pak jsem trošku zabloudila. A tady jsem GPS zapla a našla se. A také Kik vyštěkal stojící osobu, kterou s Kikem necvičíme a tak kolem ní prý už dvakrát proběhl, než ho to napadlo.
Po návratu do klubovny jsme se pěkně utahané uložily do spacáku a usnuly s tím, že výsledek bude velmi napínavý, protože družstva měly velice vyrovnané výkony. Jaké bylo ráno překvapení, když jsme se dozvěděly, že v noční ploše byly tři osoby a zase jedna blízko druhé. To zamotalo hlavy psům i psovodům a jen jeden jediný pes našel všechny tři.
Následovalo zhodnocení nočních prací pro plochy a hlavní chybou právě pro nedohledání třetí osoby byla nedostatečná práce s větrem, zhodnocení sutiny pak proběhlo celkem bez velkých chyb.
Pořadí družstev se určovalo počtem nalezených osob (kdy falešňák byl mínus osoba) a součtem celkového času, který psovodi vypotřebovali k hledání.
Náš čas byl skvělý, Sia i Kikin nechali v terénu po jedné osobě a Lenka bohužel onoho nenápadného chlapce. I tak byla práce výborná a vynesla nám krásné druhé místo!
Kompletní výsledky:
Celá akce byla naprosto úžasně a precizně připravená a nezbývá než poděkovat všem organizátorům a pomocníkům za skvělý zážitek. Pro nás to bylo nejen o závodění, ale především o nových informacích a o získávání zkušeností. Doufáme, že budeme mít tu čest zúčastnit se takového závodu třeba příští rok.
Poznatky
Plocha: pracovat především s větrem a navětřovacími schopnostmi psa a zbytečně ho neunavovat zbytečným vysíláním, práce s mapou a GPS. Několik záchranářských skupin v Čechách má svého speciálního koordinátora, který perfektně ovládá práci s PC a GPS a je schopen řídit celý zásah. Hned na začátku hledaní si vyžádat všechny dostupné informace a okamžitě se podle toho začít chovat.
Sutina: po příjezdu na stanoviště samostatně vyhledat vedoucího zásahu a informovat se o charakteru sutiny, bezpečnosti v ní, požádat o jakékoliv možné úlevy, které pomohou práci psa.
Obecně: trénovat i jiné než tradiční polohy ztracených osob – stojící, hýbající se, mluvící atd. V sutině imitovat skutečné podmínky a „znečistit“ ji např. jídlem, napachovaným oblečením atd.
(Regina Samlíková, Lenka Navrátilová)
11.11.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Letošní listopadový přebor KZJ byl ve znamení téměř stoprocentní účasti a probíhal ve čtyřech kategoriích-sutinové a plošné vyhledání, stopy a kategorie štěňat.
A nyní popis sutinového vyhledání očima paní rozhodčí Soni Šabacké: “Na páteční večer jsem pro kategorii ST 2 připravila překvapení v podobě imitace praktického nasazení. Představila jsem se jako velitel zásahu, psovodi si museli sami vyžádat informace o povaze terénu, počtu pohřešovaných osob a také měli připojit dotaz na zabezpečení terénu (plyn, elektřina). Poté se vydali hledat tři ukryté osoby (počet samozřejmě nevěděli předem). Jedna z nalezených osob po začátku značení psem měla za úkol sténat. S touto nástrahou se psi vyrovnali naprosto bez problémů a nijak je to nepřekvapilo. Totéž se nedá říci o psovodech, a když Alena Jančíková coby figurant sténala „au, to bolí, to bolí“, měli psovodi strach v očích, co tam ten pes proboha dělá? Posledním zpestřením noční práce byl signál pro opuštění terénu při hledání v hale (pozor, píšťalka signalizuje nebezpečí a je třeba ihned opustit terén). Toto neznal ani jeden psovod a tak si svorně mysleli, že jsou to rušivé zvuky. Práce všech tří psů byla velice slušná, jen jeden pes si neporadil s osobou v pneumatikách, úkryt ve výšce zvládli všichni psi výborně.
Na denní práce v sobotu nastupovala kategorie ST 1 a ze dvou možných osob hledali v terénu jednu. Ztížením této práce byl úplně nový terén pro psy i psovody a nároky na samostatnost. Až na jednoho psa, který nedokázal dohledat místo ukrytí figuranta a značil daleko, se všem psům dařilo a některé práce z hlediska samostatnosti psa a souhry týmu byly doslova lahůdkou pro oči. Pozitivní bylo hlavně u všech psů samostatné nalezení a značení osoby bez přítomnosti psovoda“.
V kategorii plošného vyhledání PT 1 nastoupily tři feny, shodou okolností kníračky, a všechny se ukázaly v dobrém světle. V denním vyhledání prokázaly, že jim motivace vydrží celých 25 minut. Vítězství v této kategorii si vysloužil David Volný a posuzoval Pavel Šabacký.
V rámci letošního přeboru byla nezvykle hodně naplněna i kategorie stop. Stopy byly cca 500 metrů dlouhé a jednu hodinu staré, s osobou na konci. Paní rozhodčí Radka Marzyová poukázala na velice dobrou úroveň předvedených výkonů. Všichni psi měli o stopu velký zájem a stopovali samostatně, tak jak to má být. Nižší bodové hodnocení psovodů od 4. do 7. místa bylo ovlivněno tím, že psovodi momentálně přeučují psa označení na konci stopy z polohy na označení osoby štěkáním.
Kategorii štěňat hodnotila Regina Samlíková. Základem byly disciplíny z poslušnosti, několik překážek a vyštěkání osoby napřímo. To vše s pamlsky a tak, jak to mají psovodi právě rozpracované. Jako správným budoucím záchranářům šlo skoro všem nejlíp vyštěkání. Bylo zřejmé, že všichni psovodi mají poslušnost i překážky krásně rozpracované a štěňátka vypadají jako naše nadějná budoucí mládež.
Přeborníkem pro rok 2011 se stala Jarka Šiková s Fredem, která vyhrála kategorii ST 2. Souhrn výsledků všech kategorií naleznete v sekci Výsledky.
Fotogalerie: martinsat.rajce.idnes.cz/Prebor_KZJ_CR_4.12.20111
29.10.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
V sobotu 29. října ráno se ve Zbrojovce, u Ergonu a posléze na cvičáku sešla malá společnost psovodů jednotky, kteří měli chuť porovnat výkony svých pejsků, rozhodčím byl pan Pavel Šabacký.
První částí byla soutěž dvoučlenných družstev, kdy jeden nastupoval v sutině a druhý v ploše, oba pak v poslušnosti / obratnosti podle zkušebního řádu IRO, který vejde v platnost po novém roce. Práce v sutinách probíhaly vcelku bez problémů, všichni čtyři psi našli a označili obě osoby. V plochách se rovněž nenechal nikdo zahanbit a všichni figuranti byli zachráněni.
Bohužel musela pro zranění odstoupit Lenka s Kikinem, takže nakonec pořadí vypadalo takto: (sutina + plocha)
Bučková + Volný 526 bodů
Šabacká + Volná 516
Navrátilová + Šabacká 486
Samlíková + Navrátilová 451
Jediné, co k této části soutěže lze kriticky podotknout, je tak malý zájem o účast. Většina členů jako by si neuvědomovala, že takovéto akce (kdy si lze vyzkoušet něco nového, kdy můžeme psa téměř kdykoliv opravit, ale také odměnit) jsou neocenitelnou možností „ostrého“ tréninku.
Druhou částí byla první výběrová soutěž pro MS 2012 v plochách, do které nastoupily Jarka Šiková a Jitka Hermanová. Rozhodčí Pavel Šabacký jim nachystal velmi obtížnou variantu ukrytí osob, ve které byly všechny tři osoby v trojúhelníku o stranách cca 10-15 metrů. Oba psi sice našli všechny tři osoby, ale bohužel vzhledem k velkému přepachování prostoru šli oba psi od osoby psovodovi „naproti“ nebo spíše k další osobě, ale i takto náročné cviky je nutné trénovat.
28.9.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Nejkrásnější „letní“ dny naplánovalo počasí na září, a tak se myšlenka uspořádat ještě koncem září ve státní svátek 28.9. vodní zkoušky stala skutkem. Od zhruba července se na ně připravovalo několik psovodů, a jak se ukázalo, připravily se opravdu úspěšně. Zkoušky posuzoval pan Karel Pavlík a poslušnost byla na KK Zetor, speciální práce a obratnost se konaly na Olšovci v Jedovnici. Moc děkuju všem pomocníkům, lodivodovi a hlavně figurantce ve vodě :).
Fotogalerie: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vodni_zkousky_28.9.2011/
25.9.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
V termínu 23.–25. září 2011 jsme byly naší KZJ vyslané na Mistrovství IZS do Mostu. Já, jako vedoucí družstva a moje svěřenkyně Šárka a Regina.
Na místo jsme dojely v pátek odpoledne, kde následovalo ubytování v hezkých chatkách, přejímka psů a prezentace a schůzka účastníků, kde jsme se všichni dozvěděli, co nás čeká a co nás nemine. Dále pak byla schůzka vedoucích družstev, kde jsme nafasovali mapu, kam se máme dostavit na noční práci a zároveň proběhlo losování. Vylosovala jsem nám 5, což z deseti družstev byl ideální los.
No a hurá na noční vyhledání. Přejely jsme po vlastní ose, všechny tři na místo určení, kde probíhaly obě speciální práce najednou. Všechny jsme nafasovaly vysílačky s tím, že každý nález musely hlásit mně. Pak já nález hlásila vedoucímu terénu a až v tom okamžiku byl nález platný. Samozřejmě vše bylo na čas, takže šlo o vteřiny.
Šárka s Chipynkou coby sutinářky měly 4 osoby ukryté v polorozpadlé přízemní budově i se suterénem a muselo se prohledávat i okolí, kde byly sutiny – hromady cihel, panelů apod. Práce byla dost ztížená tím, že byla místa, kam vůbec nesměl ani pes. Bylo to dost těžké a zvlášť s vědomím, že pes z družstva před námi byl kvůli tomu diskvalifikovaný – takže jsme měly se Šárkou nervy na pochodu…Taky se zde jeden pes zle poranil a musel být odvezen k veterináři.
Jak jsem již psala, zároveň ve stejném čase probíhalo vyhledání v plochách Reginy se Siou, kde taktéž měly 4 osoby a 30 minut na vyhledání. Když mi vedoucí stanoviště předával terén a já ho pak předávala Regině, bylo mě jí líto. Definovat tento terén nelze jinak než „vražedný“.
No, nicméně jsme jak v sutinách, tak i v plochách našly 2+2 osoby, což v té chvíli byl nadprůměrný výkon.
Zpět k autu, kde se šlo ještě kus cesty po poli (a v té tmě – nic moc), jsme se vrátily šťastné, že máme Reginu, protože ta nám cestou zmizela z povrchu zemského a když jsme posvítily kde je, našly jsme jí jak zahučela, naštěstí jen jednou nohou (zato však celou), do příšerné díry.
Trocha spánku a hurá na denní vyhledání. Tentokrát to nebylo po vlastní ose, ale po ose Jamese Bonda 007 – téměř před chatkou pro nás (pro každé družstvo zvlášť) přiletěl vrtulník, který nás přemístil k obrovskému jezeru, kde jsme přesedly na člun a na závěr na čtyřkolku, která nás dovezla na místo činu.
Terén na plošné vyhledání jsem tentokrát vůbec neviděla, protože mi byl popsán z dálky a zrovna tak na dálku jsem ho popisovala Regině, ale podle ní byl lehčí než v noci (on by totiž KAŽDÝ terén byl lehčí).
Sutiny byly 3 polorozbourané baráky se suterénem a do patra. Psovod zůstával stát 3 m před vchodem do baráku a bylo to ztížené tentokrát tím, že nesměl jít prohledávat další domy, když nenašli v tom prvním 2 osoby. To se sice Chipynce podařilo, ale v druhé budově v momentě, kdy našla Chipy třetí osobu, už bohužel došel čas.
Takže Sia našla 3 osoby a Chipy 2 osoby.
Celkově naše družstvo skončilo na 8. místě s tím, že před námi už byly jenom družstva z profesionálních složek: Policie ČR, Městská policie Praha, Hasiči, Horská služba apod.
Po slavnostním nástupu následoval společenský večer s rautem, bowlingem a nechyběl ani taneček, u kterého se každý, kdo chtěl, příjemně pobavil s dobrými přáteli a zapomněl na špatné pocity z momentálního neúspěchu.
A co říct závěrem? Každý z nás, kdo závodíme a tady takových a podobných akcí se účastníme již několik let ví, že slovo „ostuda“ tady není rozhodně na místě. Kdo cvičí záchranařinu ví, že každý speciál je originál a že všechno je záležitost štěstí, losu a momentální situace. Jsem přesvědčená, bez ohledu na výsledek, že jako jediné ženské družstvo jsme reprezentovaly dobře, na úrovni a nebojím se říct profesionálně.
(Jitka Hermanová)
Další foto: http://extrah.rajce.idnes.cz/IZS_2011
Poznámka: Jeden důležitý poznatek pro následující závodníky a vedoucí družstva – vždycky jeďte na jakoukoliv akci plně vybaveni!!! Přilba i pro plochaře a vedoucího družstva apod., rukavice, GPS se taky hodí a prostě všechno co se dá – auto to uveze .
16.9.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
očima vykulenýma :o)
Jelikož se plošné atesty konaly tentokrát na Moravě, tak trošku jsem doufala, že budu mezi pozvanými. Hlídala jsem obě své mailové adresy a pořád nic. Už jsem věděla, že Radim jede, Kristýna… a smířila se s tím, že holt my letos nic.
Pak se vrátili drazí rodiče z dovolené a vybrali naši společnou schránku :o)
Tak honem poshánět informace, posbírat ztracené nervy, koupit čelovku a naložit Pežota. Směr Holešov u Kroměříže. A protože u nás asi nic nejde jednoduše, Pežotovi selhala spojka celých 10 km před cílem. Díky bohu za kamarády z KZJ! Jitka po cestě přibrzdila a vzala nás do vleku, takže nakonec jsme dorazili včas, byť s nepojízdným autem. A tak jí i takto moc a moc děkuji a děkuji i Radimovi a Kristýně za pomoc na telefonu.
A už k průběhu samotných atestů. Nejdříve informační schůzka, sešlo se nás čtrnáct psovodů a vyslechli jsme instrukce. Rozlosování na denní práce do dvojic, předání mapky a zakreslení trasy. Na „start“ jsme museli rychlým pochodem (spíše poloběhem) dorazit během čtvrt hodiny, vydýchat a už nás začali seznamovat se situací.
Čtyři vojáci (nebo policisté :o) nedorazili z hospody na základnu a panuje podezření, že zůstali někde v okolních lesích (a mrznou k smrti). Středová čára, dělící dva stejně velké terény od sebe, vedla loukou a pak pokračovala lesní cestou, na konci čekal policista. Radim s Barčou dostali přidělenou pravou stranu, já s Kikem levou. Čas čtyřicet minut, teplíčko jako v létě, vítr v podstatě žádný.
Rychle jsme domluvili způsob dorozumívání (mobil) a vyrazili do terénu. Na naší straně se schovávalo i několik chat, takže jsem psa poslala do lesa a sama zkontrolovala zámky. Pak jsem se rozhodla soustředit se nejdříve na vzdálenější část terénu a jít v podstatě účko. První osoba byla opravdu daleko, tipuji minimálně 120 metrů (tedy tipuju víc, ale terén byl „jen“ 120 metrů na šířku) za středovou „čárou“, v neprostupném, hustém houští. Kik štěkal jako blázen a ještě že tak, jinak bych ho snad ani nenašla. Samozřejmě mě nenapadlo nic chytřejšího než při zaslechnutí štěkotu hodit naučeně batoh na zem a pak se teprve rozběhnout.
Jméno ztraceného-nalezeného jsem si zapsala, pro jistotu jsem se ho pokusila přesvědčit, aby šel s námi (ale nenechal se), a už jsem utíkala zpátky hledat batoh. Kika jsem tím pádem musela chvilku držet u sebe, aby znovu nenašel toho samého, takže úplně zbytečná ztráta času.
Druhá osoba byla blíž středové čáry, v mělké prohlubni. Pachově asi nic jednoduchého, jelikož Kik (pravda, už celkem unavený) se tam chvíli motal, než zmizel za teréní vlnou a rozštěkal se. Takže zase zapsat jméno, opět pochválit psisko šikovné a pokračovat dál.
Orientace v terénu není mojí nejsilnější stránkou a tak se mi podařilo zaměnit dvě cesty a držela jsem se špatné. Naštěstí jakýsi smysl pro vzdálenost mi přece jen zůstal, takže když už se mi zdálo, že jsem opravdu daleko, vrátila jsem se. Jak se ukázalo, středová cesta se rozdvojovala a policista stál na té druhé. Nahlásila jsem jméno a začala se vracet zpátky a prohledávat terén blíže cesty, ale už jsme nikoho neobjevili.
Práci jsme oba s Radimem ukončili včas a šli nahlásit osoby. Kik dvě, Barča bohužel žádnou. Pravý terén byl dle slov Radima i ostatních hustě porostlý nepříjemnými keříky a velmi složitý na prohledání.
Skončili jsme jako první dvojice, takže nás nechali čekat u základny a my s napětím sledovali další „spolubojovníky“, hlavně drželi pěsti „těm našim“. Hodně lidí se vrátilo s nulou, několik s jednou osobou. Kristýna se v terénu bohužel zamotala, Jitčina Kája i přes vysoké nasazení nikoho nenašla. A my stále čekali na verdikt.
Nakonec jsme se dozvěděli, že v každém terénu se nacházely dvě osoby. Pouze čtyři psi zvládli nalézt obě dvě a tak nás na noc moc nezbylo.
Čekalo se opravdu do tmy a pak už po jednom přesun na úvodní stanoviště. Osou postupu byla panelová silnice, cca 700 metrů, prohledával se terén cca 20 metrů nalevo i napravo. Noc příjemná, foukal větříček, takže jsem se spolehla hlavně na psí nos a posílala spíše dopředu. První osoba žádný problém, u druhé jsme se trošku zadrhli a označení nebylo úplně ideální. Důvod? Stojící osoba. Takže rovnou poznámka k dalšímu tréninku, na tohle se musíme s Kikem zaměřit.
Největší problém byla ale osoba třetí. Kik mi utekl za pachem daleko dopředu a já stála v půlce terénu a po chvíli začala volat. Vždy se ozvalo zacinkání, objevil záblesk Kikova světýlka, ale pes zase zmizel. Po pár minutách jsem to vzdala a šla ho hledat. Kik zmateně pobíhal kolem jednoho místa, vbíhal do lesa, kde očividně něco cítil, ale zase se vracel na druhou stranu. Tam byl plot a za ním jakési hřiště a chatky. Nakonec zůstal stát u plotu a zíral na velký betonový kvádr. No a za ním, cca dva metry od plotu, ležel zakuklenec v pláštěnce. A měli jsme ho!
Ale zadání znělo opět čtyři osoby, takže jsme ještě doprohledali část levé strany. Přiznám se, že tam jsme určitý úsek vzali hopem, tedy přesněji spolehla jsem se na to, že kdyby odtud bylo něco cítit, pes by reagoval, protože nás už kapku tlačil čas.
A byl konec. V terénu se schovávaly opravdu jen tři osoby a jen tři psi to zvládli. Čtvrtý pes našel jen dvě a pak bohužel psovod sešel z cesty a zamotal se v nočním lese.
Zpátky jsme se už vezli velkým hasičským autem a hned následovalo vyhodnocení.
Takže Kikínek a já máme od teď na dva roky tu čest hlásit se mezi atestované psovody ČR. Jsem moc vděčná za tuto zkušenost a musím říct, že lidé kolem atestů byli naprosto skvělí, organizace bez chybičky, prostě není nač si stěžovat (když nepočítám auto).
A závěry? Snad jen procvičovat orientaci a rozložení terénu, trénovat stojící a jiné „nezávodní“ osoby a přemýšlet (!). A hlavně věřit psovi a jeho nosu :o)
(Lenka Navrátilová)
4.9.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Malebné horské prostředí, příjemná atmosféra a možná i tak trošku tradice lákají do Donoval z našich řad čím dál více psovodů. Letos se číslo startujících z naší organizace zastavilo na 15!
Poslušnost a dovednost byla opět na starém známém místě přímo v centru Donoval, stejně jako terén na plošné vyhledání v borůvčím hustě zarostlém a špatně prostupném terénu pár set metrů hotelu. Sutina pak na kraji Banské Bystrice – napůl budova, napůl zbořeniště. Na stopy se jelo na pastviny 40 km směr Banská Bystrice.
Posuzování se zhostili pánové Ruud Haak jako hlavní rozhodčí a jeho parketou byly sutiny, Daniel Sedlák plochy a stopy a Karel Pavlík stadion – tedy poslušnost a dovednost. A můžeme začít Od pátku už nám chodily do Brna SMS s kladnými výsledky našich psovodů na poslušnostech a obratnostech, já ve dvojici s Janou Zavadilovou jsme vyrazili v sobotu ve dvě ráno a první sluníčko nás přivítalo v Donovalech lehce po sedmé ranní. Jana měla mít poslušnost 7.40, já chvilku po ní v 8.00. Když jsme parkovaly, zmínila se, že si ze začátku nebyla úplně jistá, kdy kterou disciplínu vlastně má. Pojalo mě podezření, vyžádala jsem si harmonogram a zjistila, že Jana nemá 7.40 poslušnost, ale speciál sutinu A a tudíž jen pár minut na přesun zpět do Banské Bystrice a přípravu. Jak je vidět, léčba šokem je na trému nejlepší a Jana s Edou se vrátily se 182 body a nevěřícným výrazem v očích Já si mezitím střihla s Citou poslušnost a začali se trousit naši psovodi, takže jsme sbírali výsledky, fandili si a užívali si Donoval. Večer nás čekalo společné posezení v hotelu Donly, večeře a v závěru ještě pár skleniček pod hvězdami A hřály nás některé velmi pozitivní výsledky, např. krásná práce Davida Volného na ploše B, na kterou byla radost se dívat a která vynesla 3. místo v plochách. Taky Regina na tom byla v sobotu velice dobře s 194 body ze sutiny. Už měla hotovou poslušnost i dovednost a body slibovaly pěkné umístění. Nakonec měla stejně bodů jako slovenský závodník ( vítěz z minulého ročníku ), který měl ovšem o dva body víc na speciále, tím pádem pro Reginu druhé místo v sutině. Poslední závodní den neděle mohl ještě hodně věcí rozhodnout a hlavně naši stopaři teprve jeli na speciální práce. A „háravý“ Fred, který brblal, že musí všechny tři disciplíny stihnout za 2 a půl hodiny, zatímco my ostatní jsme na to měli tři dny A nejenom, že to zvládl, ale zabodoval, v extrémně náročné ploše splnil limit B a obsadil 4. místo!
A co teprve naši stopaři – Jolana Kaplanová s Barčetkou 3. místo a Pavel Job s Baty 4. místo a oba splněné limity RH-FB!
Nakonec tedy 3 × bedna pro KZJ a vše v kategoriích B (stopa, plochy, sutina)!
Co dodat? Příští rok nás čekají jubilejní 20té Donovaly a tak doufám, že se tam sejdeme opět v hojném počtu a bude se dařit!
Výsledky závodníků KZJ zde
Fotografie: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Donovaly_2011/
http://jimicek.rajce.idnes.cz/Donovaly – fotky z vyhlášení na konci fotoalba
27.8.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Již tradičně se v Hlučíně koná tento závod na počest našeho kolegy záchranáře, rozhodčího a výborného kamaráda, to vše bohužel „bývalého“….
Tentokrát se nás vydala celá banda podpořit organizátory, popovídat s ostatními záchranáři a samozřejmě si zazávodit. Jak bylo celé léto chladné a spíše „podzimní“, poslední týden a víkend nastaly doslova tropy. Ale lidé si nevybírají, kdy se ztrácí a živelná neštěstí se také neplánují na chladné dny, takže hurá bojovat ve víru potu
Tentokrát měl závod dvě kategorie, celé FL-B nebo jen speciál FL-B bez poslušnosti a obratnosti. Soňa Šabacká a Míša Nytlová nastoupily na celou zkoušku B, Lenka Navrátilová, Radim Janča, Katka Švarcová a Jarka Šiková na speciál bez poslušnosti a obratnosti.
Posuzování se zhostil pan Karel Pavlík.
Navzdory počasí byla nálada výborná a psi se snažili, jak mohli. Ne všichni můžou vyhrát, ale i tak byly výsledky velmi slušné. A terén rozhodně odpovídal náročnosti stupně B, členitý, hustý, kopřivy, mlází. Některé psy budou vyčesávat ještě týden
A jak to dopadlo?
V kategorii celé zkoušky skončila Míša Nytlová s Matesem na 3. místě (štěstí ji zkalilo to, že na speciálu jim k udělání zkoušky chyběla jedna nalezená osoba a to nezkušeností psovoda). V kategorii speciálů si na paty šlapali na 1. místě Lenka Navrátilová s Jackem (194 bodů) a na 2. místě Radim Janča s Barčou (194 bodů a horší čas nalezení první osoby). Co dodat k těmto krásným výkonům v extrémních podmínkách? Asi jen – klobouk dolů!!!
Velký dík organizátorům za nachystání závodu, bohaté ceny, bohatou kantýnu a bezva atmosféru. A za rok zase?
Soňa Šabacká
23.7.2011 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Této vrcholné akce ve vodních pracích se letos zúčastnily dvě naše členky a obě podaly velice dobrý výkon. Pavla Foltynová s Brendy obsadila 7. místo a Regina Samlíková se Siou kategorii RH-WB vyhrála!
Článek o akci na stránkách SZBK: http://www.zachranari.cz/cs/32/61/bohemia-cup-rhw/
