Yearly Archives: 2011

Vzpomínka na Marii

Připadl mi nelehký úkol napsat článek o naší člence Marii Skulové. Nelehký proto, že Marie nás nedávno opustila ve věku 65 let.

Každý z nás máme svůj příběh, žijeme svůj život, máme své známé, kamarády, rodinu, s nimi sdílíme své radosti i strasti. Zjistila jsem ale, že o Marii mi každý řekne, že ji vlastně moc neznal, že o ní skoro nic neví.

Já sama jsem ji poznala na jaře r. 1984 na královopolském cvičáku. Bylo to setkání krátké, poněkud kuriózní a budiž řečeno, že jsem ji od té doby vnímala pozitivně, protože se mě tehdy zastala v pejskařském sporu. Nicméně pak jsem ji dlouhé roky potkávala jen zřídka. Až když se stala členkou naší brigády, vídaly jsme se častěji, ale opět tak nějak „na dálku“. Byla osobou svéráznou, která žila i „pejskařila“ po svém.

Teď bych mohla začít vypočítávat její zásluhy, úspěchy, kolik měla se psy složených zkoušek, že byla rozhodčí 3. třídy, jaké měla psy… Právě pro tyto informace jsem navštívila její stránky. Náhle mi připadlo, že jsme Marii asi opravdu neznali. Z textů a starých / tak krásně nostalgických/ fotek ke mně promluvil člověk, který pejskařinou žil, miloval psy zřejmě mnohem víc než lidi a víc, než by si kdokoli z nás myslel. Své city nedávala najevo, ale její niterný vztah ke psům byl plný lásky, kterou na rozdíl od lidí právě jen psi dokážou bezpodmínečně opětovat.

Ráda bych se jí teď zeptala, jak to všechno bylo, jaké byly její začátky, jací byli její psi…. Ale už se nezeptám a má vůbec smysl ptát se někoho dalšího? Pro mě tak zůstává memento, že by mezi námi mělo být víc porozumění, vstřícnosti a zájmu o druhé a méně odsudků jen proto, že je někdo jiný než já…

Čas běží, už je to měsíc, ale co je jeden měsíc v lidském životě? Chtěla bych, abychom si na ni vzpomněli i po mnohem delší době, abychom nezapomněli, že byla jedinečná, neopakovatelná, a abychom na ni vzpomínali s úsměvem.

Radka Marzyová

Z pera výcvikářky IV. – prosinec 2011

Poslušnost nového ZŘ IRO

Nový ZŘ platí od 1. 1. 2012 a někteří z nás si mohli na závodě dvojic vyzkoušet již na podzim novou poslušnost za 100 bodů. I když nepředcházel žádný trénink, většina psů to zvládlo v limitu a bez problémů. Podstata téměř všech cviků zůstala stejná, hodně bodů je za dlouhodobé odložení, které bude jednak časově delší a hlavně s více rušivými vlivy, protože pes provádějící ovladatelnost na vzdálenost (distance) může křížit dráhu odloženému psu . Ráda bych se dotkla dvou cviků, z nichž jeden se změnil zásadně a druhý byl jen upraven, přesto dělá vrásky na čele mnoha psovodů.

1 . Ovladatelnost bez vodítka se skupinou osob

Samotná ovladatelnost kromě úpravy počtu kroků se nezměnila, ale zásadní změnu přineslo provádění skupiny osob. Trend, aby záchranařinu dělala nervavá (vyrovnaná a dostatečně sebevědomá zvířata, což přináší i tuto formu chování) , nebo zvířata, která má psovod opravdu pevně v ruce, se stále zpřísňuje a nová skupina osob je toho důkazem. Nově budou ve skupině ne jeden, ale dva psi a to přímo určené pohlaví – jeden pes a jedna fena. Proč tomu tak je nemusím vysvětlovat. Zajímavou otázkou zůstávají nastupující háravé feny, ale to je samozřejmě věc pořadatele, aby pes ve skupině byl ovladatelný i v případě háravé feny a dále také kastráti. V případě, že budou ve skupině osob, můžou být pro procházející psa vrcholně zajímaví spíše opačně než v rámci nějaké agresivity . Ale tyto zkušenosti přinese až čas.

Žádné problémy kromě ukázněnosti nebudou řešit majitelé normálních a hodných psů, kteří nemají žádné sklony k dominanci. Ti se budou spíše bát, aby každý pořadatel byl natolik uvědomělý, aby ve skupině osob naopak nebyl pes, který napadá, vrčí nebo se jinak nepatřičně projevuje a místo agresivity abychom neřešili potom bázlivost a špatnou zkušenost u nervově slabších zvířat.

Strašákem ale nová skupina osob je pro ty psovody, kteří se už ve starém zkušebním řádu snažili v rámci možností vyhnout psu ve skupině, zjišťovali si předem, jakého je pes ve skupině pohlaví nebo se vyhýbali konfrontaci s některými plemeny, které ten jejich pejsek nemá rád. V nové skupině míjí totiž oba psy opravdu tělo na tělo a ještě závěrem prochází pomyslnou osmičku , takže prověrka je skutečně dokonalá.

Jak na to
– Tisíckrát nic umořilo vola – staré a pravdivé přísloví – máte-li obavu a řešíte chování Vašeho psa, není dobré se situaci vyhýbat, ale naopak ji řešit. Je tedy třeba se opravdu zaměřit na trénink takového skupinky a podmínky neustále ztěžovat. Psovi to musí časem připadat natolik přirozené jako nošení nebo dlouhodobé odložení. U psů, kde by mohlo dojít ke konfliktu bude zpočátku dobré vybírat do skupiny pohodové psy a feny a tohoto psa mít pro jistotu zpočátku s košem. Nedojde tak ke špatné zkušenosti na obou stranách. Cvik je možné udělat jako tzv. kruhový trénink. V kruhu chodí např. 6 zvířat a jeden po druhém absolvují cestu v kruhu a následně po jednom proti kruhu, kdy se psi setkávají s ostatními tělo na tělo Vzdálenost lze snadno korigovat dle povahy zvířat a takovýto trénink trvá pár minut, ale efekt je mnohonásobně vyšší než při jednom tréninku jen skupiny osob.

– Motivace – zakleté a kouzelné slovo – téměř všude platí, že násilí plodí jen násilí a pokud máte vyjasněno ve smečce pozici pán-pes, tak bití psa a řvaní ho spíše rozrušuje a vyhazuje ze vzorce normálního chování. Ideální je založit tento cvik jako i všechny ostatní na co nejvyšší motivaci a tady platí dvojnásob – odměňovat často, kdykoliv ve skupině a jen hlídat v případě míčku či peška, aby při odměnění byli psi-figuranti dostatečně zajištěni a pes v tréninku si tak mohl svoji kořist užít. Prokrmování z počátku a neustálé vázání na sebe jako psovoda je samozřejmostí.

– Není to ve svalech – je to v hlavě  Poslední a nejdůležitější věc – jakmile vy psovi nevěříte, máte pochybnost a s tou jdete na plac, pes to okamžitě vycítí a zneužije. Je to těžké, zejména když už jste např. nějaký problém řešili, ale je to věc přímo zásadní. Vy vůbec nesmíte uvažovat, že to nezvládnete nebo že se něco stane. Jedině Vaše víra v to, že je vše v pořádku a Vaše sebevědomí jako vůdce smečky zabrání psovi v nežádoucím chování a tento cvik zvládnete.

Takže suma sumárum  je potřeba k tomu přistoupit, že je to cvik jako každý jiný, že je potřeba jej trénovat a ne se ho bát. Pravda je, že se na záchranařinu neoddiskutovatelně hodí psi vyrovnaní a neagresivní, takže pokud má člověk psa dominantního nebo bázlivého, čeká ho víc práce a důslednosti.

2. Polohy psa na vzdálenost s přivoláním

Tento nový cvik, který běžně znají psovodi věnující se obedience, má několik samostatných cviků. Je na psovodovi, zda v okamžiku, kdy pes zná podstatu jednotlivých cviků, trénuje tyto části samostatně a pak je poskládá jako mozaiku, nebo naopak, pojme to jako jeden cvik a důsledně psovi vysvětluje, co a v jakém okamžiku se očekává. Myslím, že ani jedno není chybou a stejně je dobré před samotnou akcí vyzkoušet na ostro, jak to pes zvládá.

– Odložení v sedě
– Zaujetí polohy lehni na povel a vzdálenost
– Zaujetí polohy vstaň na povel a vzdálenost
– Přivolání
– Ovladatelnost u nohy jako naprostý základ jakéhokoliv provádění všech cviků

– Odložení v sedě se dotknu jen letmo, ale všestranný zkušební řád ČR dává toto odložení jako nejtěžší do zkoušky ZVV3. Na ZVV1 je v leže, na ZVV2 ve stoje a u trojky to bylo odložení v sedě. Zkušební řád IPO od počátku stejně jako zkušební řád IRO kombinuje všechna tři odložení již na nejnižším stupni. Pravdou je, že je to odložení , ve kterém na akcích a zkouškách chybuje největší počet psů. V novém ZŘ jej pes provádí za chůze jako první v pořadí a už proto, aby zbytek cviku probíhal jako v tréninku je dobré, když se podaří. U citlivých psů nesplnění povelu může vézt k znejistění, u sebevědomých to může být signál pozor, udělal jsem to špatně a nepřišla oprava, takže hurá , budu si to dělat dál po svém  Takže krok číslo jedna je dobře naučit odložení za pochodu v sedě. V novém ZŘ je povolen nejen zvukový, ale i posunkový povel, a není detailně popsán. Předpokládám, že by mohl pokyn rukou spolu s povelem být pro psa čitelnější a lepší signál k zaujetí polohy.

– Pohyb psa směrem k psovodovi na zaujetí další polohy (lehni). Tady je možné použít standardně povel „ke mně“ a opět se může stát, že u citlivých psů, kteří následně již vytuší, že přijde položení během přivolání, mohou zpomalovat a čekat na povel lehni. I když budeme jednotlivé fáze trénovat samostatně, psi nás velice brzy přečtou a mnohdy stačí jedna akce, aby věděli, co bude následovat – např. zkušenosti z revíru při odvolání od figuranta – v tréninku vždy zákus, jen na akci povel k noze. Přesto se na zkouškách řada psů řadí k noze již při příchodu psovoda na čáru před zástěnu. Prostě jinak „smrdíme“ , jinak mluvíme atd. Tady doporučuji použít na fázi volání psa z odložení v sedě jiný povel než ke mně, kde chceme sprint přímo ke psovodovi. Např. pojď, jméno psa a podobně. To může být pro psa signál, že má jít směrem k nám, ale nemusí vyvinout rychlost a dynamiku. A pokud potom bude následovat rychlé zaujetí polohy lehni, spoléhám na citlivost a zdravý úsudek rozhodčích jako psovodů., kterými by měli být, když posuzují. Zároveň vůbec nevylučuji, že může nastoupit pes, který z odložení v sedě poběží v „trysku“ na ke mně, rychle zalehne, rychle vstane a opět v trysku doběhne k psovodovi. Ale právě proto máme každý jiné plemeno, jiné možnosti a schopnosti a zpravidla je jedno první, jedno druhé místo atd. atd.

– Nyní k tzv. „zadaunování“. První důležitý krok jsem se dozvěděla ze zkušeností obedience a ipaři ho umí – pes by měl umět zalehnout do polohy lehni za poklusu u nohy. Je to vyšší škola zalehnutí za chůze a psi to zvládají bez problémů. Připravíme si tím lepší pozici pro zalehnutí z dálky a ještě za pohybu psa. Kdo má možnosti časové a vytrvalost, další dobrá věc je pokládat psa na povel tzv mimo cvičení. Trénink může probíhat doma, na vycházkách, kdekoliv. Z počátku krátká vzdálenost a rychlá odměna za povel lehni v nestandardní situaci, potom podmínky ztěžujeme. Pro většinu psů, kteří mají motivaci, se z toho stane oblíbené zpestření procházky. Dalším zajímavým prvkem může být trénink v bedýnce, která stojí psovi v cestě a když ho psovod (nejprve stojí psovod samozřejmě krok za bedýnkou) volá k sobě, pes vletí do bedýnky a dostane povel lehni. Výhodou je, že ho bedýnka nutí provézt lehnutí jednak na místě a vlastně směrem dozadu (musí podsadit zadní nohy) a velmi rychle. Pokud bedýnku nemáme, můžeme v půlce cesty psovi připravit misku s odměnou, u které rád zabrzdí, nebo ho zavolat s tím, že nejprve pokládáme téměř před sebou a pak o krok a krok dále. Odměna v podobě jídla nebo míčku by měla být pod nohy psa ideálně tak, aby si pro ni chodil tzv. dozadu nebo si couvl. U psů pracujících pouze s odměnou mám dobrou zkušenost s tenisákem, který nařízneme a naplníme pamlsky. Pes za ním rád běhá, a můžeme tak podpořit např. i rychlost přivolání. I tady je povolen jak zvukový, tak posunkový povel.

– Další fází tohoto cviku je postavení z pozice lehni na dálku cca 25 kroků. Tady je opět zřejmě, když budeme postupovat metodicky, že by měl pes znát povel vstaň a to před psovodem. Opět je výhodou, když pes umí vstávat dozadu podsunutím zadních nohou. Protože následně čeká na povel k přivolání, není na škodu, když bude znát i odložení za pochodu ve stoje – tedy pozici stání jako takového. Pokud máme k dispozici bedýnku, je trénink velmi jednoduchý. Bedýnka psovi zamezuje pohyb vpřed, takže se učí vstávat i zůstávát v této pozici na místě. Pokud nemáme, můžeme použít na nácvik nějakou zábranu, nebo dělat tuto polohu na vyvýšeném místě, aby psovi hrozil pád v případě, že se bude posunovat dopředu. Opět můžeme použít jak zvukový tak posunkový povel a odměna by měla posunout psa vždy dozadu, neměl by si pro ni chodit dopředu. Stejně jako u tréninku klasického odložení za pochodu nevytváříme stereotyp (pokud to není náš úmysl a záměrně stereotyp psovi uděláme proto, aby čekal vždy jen na náš povel) a někdy psa odměníme ihned, jindy ho necháme chvíli stát a pak odměníme, někdy zavoláme a jindy můžeme ukončit cvik uvolněním z pozice a následnou pochvalou.

– Poslední fází tohoto cviku je samotné přivolání, které by mělo být rychlé, dynamické a přesné i na těch 25 kroků. Každý pes je jiný, takže největší zřetel by měl být na radostné provedení a stejné tempo až do konce, které nepovede k ataku psovoda a nárazu. Pokud je pes pomalejší, dá se zrychlit prohazováním předmětu (míček, tenisák s masem) a je také třeba trénovat i přivolání tak jako bude v reále. V tréninku se psovod posunuje dozadu, hýbe, dává posunky rukama a pak najednou stojí v základní pozici a pro psa je to nová situace. Takže při tréninku by největší motivace od psovoda měla proběhnout cestou od psa (např. psa drží pomocník, vy voláte, lákáte, upozorňujete), ale jakmile se zastavíte, měli byste se uklidnit, postavit do základního postavení a zavolat. Když pes předsedne křivě, je dobré ho bez kárání pomoci rukou posadit rovně, dát mu najevo např. povelem dobře, že to je to, co jste chtěli, nechat psa sedět , odstoupit od něj a znovu dát povel ke mně. To až do doby, než to pes provede správně. Pak velká pochvala a uvolnění. Paradoxně nejtěžší je pro psa přijít do pozice ke mně na pár kroků a bez zbytečné klaky okolo, pohybu tělem dozadu a rukou.

Takže opět malé shrnutí, vypadá to velmi složitě, ale nebojte  důležité je naučit psa odložení v sedě, naučit ho odložení v leže za poklusu a pak v situaci při přivolání k vám, postavit psa postupně na krátkou a posléze větší vzdálenost a hlavně nespěchat
Rok 2012 nám už doslova klepe na dveře a máme pár měsíců na to, abychom se nové poslušnosti věnovali a vyjeli na první jarní akce. Soňa

Výňatek ze ZŘ:

2. Polohy psa na vzdálenost s přivoláním 10 bodů

Prováděcí pokyny:
Povolené povely:
Jeden krátký zvukový povel pro chůzi u nohy, který smí být udělen při vykročení a při zaujmutí základního postoje.
Jeden zvukový a posuňkový povel pro každé přivolání;
Jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v sedě;
Jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v leže;
Jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení ve stoje.

Provedení cviku:
Ze základního postoje vykročí psovod se svým neupoutaným psem u nohy v přímém směru. Po cca 10 – 15 krocích si pes na jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v sedě ihned sedne, aniž by psovod přerušil chůzi nebo se ohlédl. Po dalších cca 40 krocích v přímém směru se psovod zastaví a otočí se ke svému klidně sedícímu psovi. Na pokyn rozhodčího psovod psa přivolá jedním zvukovým a posuňkovým povelem. Jakmile pes rychle a radostně dosáhne zhruba poloviny vzdálenosti, dá psovod jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení v leže. Na opětovný pokyn rozhodčího se pes na jeden zvukový a posuňkový povel pro odložení ve stoje postaví. Na další pokyn rozhodčího psovod svého psa jedním zvukovým povelem přivolá. Pes musí radostně a rychlým krokem přiběhnout a předsednout těsně před psovoda. Na další zvukový nebo posuňkový povel zaujme pes základní postoj.

Hodnocení:
Chyby v provedení, pomalé, neklidné a opožděné usednutí, ulehnutí a postavení, stejně jako pomalé přiběhnutí a předsednutí, snižují odpovídajícím způsobem bodové hodnocení.
Pokud pes zaujme jinou než požadovanou polohu, budou mu sraženy 2 body.
Celý zkušební řád IRO najdete zde. Jsou zde zvýrazněny pasáže, které jsou podstatné nebo jsou výrazně odlišné od minulého zkušebního řádu.

Víkendový trénink záchranářských psů v Malackách,18.–20. 11. 2011

Tato zajímavá akce, pořádaná kolegy záchranáři pod vedením paní Heleny Pavlíkové má již svou tradici, sjíždějí se na ni psovodi-záchranáři ze všech koutů české a slovenské republiky. Cvičení se zúčastnilo i několik našich psovodů. Trénink byl tentokrát zaměřen na vyhledání v sutinách.

Celý víkend se pilně trénovalo, předávaly se zkušenosti a psi si zaštěkali na spoustu „cizích“ figurantů. Podobná setkání prověří psychickou odolnost psů (spaní v cizím prostředí, zátěž), a psovodům přinesou nové poznatky a možnosti tréninku. Děkujeme za pozvání a těšíme se zase za rok na viděnou.

Fotogalerie:

www.martinsat.rajce.net./Malacky

kvinecka.rajce.idnes.cz/Zachranarske_soustredeni_Malacky_2011_podzim/

IGP7209 IGP7394

Závod dvoučlenných družstev kynologů, NASAZENÍ 2011

O víkendu 19.-20.11.2011 se konal první ročník unikátního závodu NASAZENÍ 2011, který perfektně připravili naši kolegové záchranáři ze ZBK Pardubického kraje. KZJ reprezentoval tým Lenka Navrátilová s Kikinem a Regina Samlíková se Siou.

Závod měl omezený počet startujících a to 8 družstev. Sjeli se záchranáři z celé republiky, z Prahy, Liberce, Ostravy a dalších krajů. Většina družstev se skládala z atestovaných, zkušených a výborných psů i psovodů, takže nás čekalo poměření schopností ve skvělé konkurenci.

Ráno jsme byli seznámeni s harmonogramem a následně vyrážely první týmy do terénu. Nás jako první čekal odjezd na plochu, která měla 160 000 m²!

Lenka: Na určených souřadnicích čekal velitel zásahu (pan Makeš, kterého známe z tábora), který mi ukázal mapu terénu a seznámil mě se situací včetně podrobného popisu osob (věk, váha, oblečení, barva vlasů). Musela jsem se zorientovat ve své (půjčené) GPS a vyrazit na cestu. K terénu to trvalo cca čtvrt hodiny. Naštěstí mi byl přidělen také „duch“, organizátor, který by nás když tak po čtvrt hodině bloudění zarazil. Terén byl krásně ohraničený cestami, takže rychle zadat body do GPS a vyrazit hledat. Na celou práci jsme měli dvě a půl hodiny.

Prostor byl členitý, vítr ze začátku veškerý žádný, ale nakonec jsme našli dvě osoby, pokryli celý prostor a práci ukončili včas. A opět dle souřadnic jsme se přesunuli na místo vyzvednutí. Kolik osob jsme skutečně v terénu měli, to jsme se měli dozvědět až večer.

Regina: Poté, co jsem Lenku vyložila na stanovišti, jsem musela sama dorazit na své stanoviště opět podle zadaných souřadnic. Zde nás čekala sutina v podobě dvora s přilehlými budovami a jedním opuštěným domem. Na začátku práce jsem byla upozorněna, že se nejenom nedozvím, jestli jsme našly všechny osoby, ale ani to, zda na místě, které pes označuje, je opravdu osoba! Takže jsem znervózněla, ale snažila se Siu moc neovlivňovat a spolehnout se na ni. To se vyplatilo! První nález byl spodní úkryt a druhý byl na půdě, kam musel pes samostatně dojít. Terén se mi zdál prohledaný, takže jsem práci taktéž ukončila dřív.

Po příjezdu na základnu, což byl příjemný cvičák a klubovna u Pardubic, jsme byly obě příšerně napnuté, protože nikdo nevěděl, jak na tom vlastně je.

A to nás čekala ještě jedna denní práce.

Lenka: Druhá denní práce byla velmi rychlá. Měli jsme prověřit relativně malý prostor, ve kterém patrně zabloudilo několik nemocných lidí. Terén byl běhavý, takže si to Kik opravdu užil. Rychle našel jednu osobu, některá místa jsem ho nechala prověřit dvakrát, ale i tak jsme skončili před limitem.

Regina: Já musela opět jet sama na sutinu. Tentokrát to byl opravdu pobořený rozsáhlý dům, kde mě čekal velitel zásahu a skupina hasičů.

Hasiči v sutině pracovali a já byla pochválená, že jako jedna z mála jsem požádala ještě před hledáním o stažení hasičů ze sutiny. Pak Sia mohla začít hledat. Na první vyslání označila osobu pod hromadou sutin. Poté jsem mohla Siu vyslat dál, čehož jsem využila a koukala, jak se Sia po dvou metrech zarazila a se zájmem očuchávala další hromadu sutin. To mě ale velitel zásahu upozornil, ať se okamžitě vrátím ven, protože dovnitř jsme mohli až za štěkajícím psem. Sia od té hromádky nakonec odešla a hledaly jsme dál. Ale když se do toho místa vracela, nechala jsem ji a neodvolávala v domnění, že je zase u již označeného úkrytu. Což spousta dalších psovodů dělala a bohužel tím znemožnila svým psům označit druhou osobu, která byla opravdu schovaná 2 m od té první. Sia se sem několikrát vrátila a nakonec spolehlivě označila! Ale kdybych neviděla její první reakci, tak nevím, jestli bych taky neudělala chybu. K hledání jsme využily celých 20 minut, ale další osobu jsme nenašly. Tentokrát jsem se dozvěděla, že žádný falešňák nebyl a že tam Sia nechala jednu osobu na výšce. Také bylo v sutině schované jídlo a figurína s čerstvě napachovaným oblečením a jídlem.

Byla jsem moc ráda, že Sia ani jednou nezaváhala a opravdu označila jen živé figuranty. Výšku nakonec vypracoval jen jediný z 8 psů a to fletka Edy Němce.

Ten ovšem pro změnu fenu nepustil zpátky do prostor, kde byly ukryté dvě osoby. Takže v této sutině nenašel všechny nikdo.

Odpoledne jsme se sešli v klubovně a napjatě si vyposlechli zhodnocení.

Co se týče ploch, tak zhodnocení bylo mimořádné! Terény pro vyhledávání byly 4, takže zde byl jeden psovod dopoledne a druhý odpoledne. Tím se zamezilo naprostému pošlapání a zapachování terénu. Z GPS se stáhly záznamy do PC a z toho jsme pak mohli celou práci sledovat na projekci. Plus podrobný komentář od pozorovatelů, co šli s psovodem. S touto technikou byl pozorovatel schopen označit a následně spočítat, že jeden ze psů dokázal nasát osobu na 150 metrů! Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a užitečných věcí. A hlavně to, že psovodi měli najít osoby tři, kdy jedna z osob byl podivně bloumající hoch kousek od stanoviště s velitelem zásahu. Tedy vůbec ne v terénu! Na tento chyták přišlo jen pár zkušených psovodů. Ale vlastně to nebyl chyták, ale přímo praxe, kdy by záchranář měl hledat od okamžiku, kdy se dozví, koho má hledat! Bohužel Lenku to nenapadlo a myslela, že kousek od aut je jen někdo na malé. Kikinek byl naopak pochválen za úžasné nasazení, rychlost a samostatnost.

Ne všichni psovodi pracovali s větrem, někteří neměli rovnoměrné pokrytí terénu, ale nikdo nezabloudil. Jeden z psovodů, který trénuje psa jen na praxi a na vyštěkání i chodících osob, odvolal svého psa, který krásně značil právě zmíněného hocha. Že je to hledaný psovoda ani nenapadlo!

V sutině jsme se konečně dozvěděli, že v prvním terénu byly opravdu jen dvě osoby a další úkryt, který někteří psi označili, byl kabát s kusem uzeného!

Nejlepší práci zde měla Sia. V druhém terénu jsme byli všichni upozorněni, že se nikdo nezeptal na možná rizika v sutině, na vypnutou elektriku apod.

Po skončení žádný velký oddych, ale hurá na noční práce. Tentokrát jsme jely na společné místo.

Regina: Sutina byl obrovský dvůr s budovami do U. Mohli jsme všude za psy, ale to jsem opravdu plně pochopila až prvním rychlém a neúspěšném prohledání všech budov. Ze závodů jsem zvyklá, že Sia musí hledat sama, takže jsem se úplně automaticky brzdila a nedovolila si vlézt všude. Protože jsem ještě měla spoustu času, vracela jsem se zpátky na nový okruh a to Sia našla úkryt uprostřed dvora. Druhou osobu pak našla ve spletitém labyrintu chodeb, kam jsem v prvním kole nedošla já ani ona. Pak jsem práci ukončila.

Lenka: S Kikem jsme dostali přidělený prostor o velikosti plošného B. Limit 30 minut se však počítal již od výchozího bodu, který byl od terénu 250 m, a končil opět ve výchozím bodě. Takže jsem zvolila taktiku rychle terén projít (bohužel zapnout GPS už tady mě nenapadlo) a pak pomaleji zpět. Na konci jsme našli ležící osobu, ale pak jsem trošku zabloudila. A tady jsem GPS zapla a našla se. A také Kik vyštěkal stojící osobu, kterou s Kikem necvičíme a tak kolem ní prý už dvakrát proběhl, než ho to napadlo.

Po návratu do klubovny jsme se pěkně utahané uložily do spacáku a usnuly s tím, že výsledek bude velmi napínavý, protože družstva měly velice vyrovnané výkony. Jaké bylo ráno překvapení, když jsme se dozvěděly, že v noční ploše byly tři osoby a zase jedna blízko druhé. To zamotalo hlavy psům i psovodům a jen jeden jediný pes našel všechny tři.

Následovalo zhodnocení nočních prací pro plochy a hlavní chybou právě pro nedohledání třetí osoby byla nedostatečná práce s větrem, zhodnocení sutiny pak proběhlo celkem bez velkých chyb.

Pořadí družstev se určovalo počtem nalezených osob (kdy falešňák byl mínus osoba) a součtem celkového času, který psovodi vypotřebovali k hledání.

Náš čas byl skvělý, Sia i Kikin nechali v terénu po jedné osobě a Lenka bohužel onoho nenápadného chlapce. I tak byla práce výborná a vynesla nám krásné druhé místo!

Kompletní výsledky:

vysledky_nasazeni_2011

Celá akce byla naprosto úžasně a precizně připravená a nezbývá než poděkovat všem organizátorům a pomocníkům za skvělý zážitek. Pro nás to bylo nejen o závodění, ale především o nových informacích a o získávání zkušeností. Doufáme, že budeme mít tu čest zúčastnit se takového závodu třeba příští rok.

Poznatky

Plocha: pracovat především s větrem a navětřovacími schopnostmi psa a zbytečně ho neunavovat zbytečným vysíláním, práce s mapou a GPS. Několik záchranářských skupin v Čechách má svého speciálního koordinátora, který perfektně ovládá práci s PC a GPS a je schopen řídit celý zásah. Hned na začátku hledaní si vyžádat všechny dostupné informace a okamžitě se podle toho začít chovat.

Sutina: po příjezdu na stanoviště samostatně vyhledat vedoucího zásahu a informovat se o charakteru sutiny, bezpečnosti v ní, požádat o jakékoliv možné úlevy, které pomohou práci psa.

Obecně: trénovat i jiné než tradiční polohy ztracených osob – stojící, hýbající se, mluvící atd. V sutině imitovat skutečné podmínky a „znečistit“ ji např. jídlem, napachovaným oblečením atd.

(Regina Samlíková, Lenka Navrátilová)

Přebor KZJ

Letošní listopadový přebor KZJ byl ve znamení téměř stoprocentní účasti a probíhal ve čtyřech kategoriích-sutinové a plošné vyhledání, stopy a kategorie štěňat.

A nyní popis sutinového vyhledání očima paní rozhodčí Soni Šabacké: “Na páteční večer jsem pro kategorii ST 2 připravila překvapení v podobě imitace praktického nasazení. Představila jsem se jako velitel zásahu, psovodi si museli sami vyžádat informace o povaze terénu, počtu pohřešovaných osob a také měli připojit dotaz na zabezpečení terénu (plyn, elektřina). Poté se vydali hledat tři ukryté osoby (počet samozřejmě nevěděli předem). Jedna z nalezených osob po začátku značení psem měla za úkol sténat. S touto nástrahou se psi vyrovnali naprosto bez problémů a nijak je to nepřekvapilo. Totéž se nedá říci o psovodech, a když Alena Jančíková coby figurant sténala „au, to bolí, to bolí“, měli psovodi strach v očích, co tam ten pes proboha dělá?  Posledním zpestřením noční práce byl signál pro opuštění terénu při hledání v hale (pozor, píšťalka signalizuje nebezpečí a je třeba ihned opustit terén). Toto neznal ani jeden psovod a tak si svorně mysleli, že jsou to rušivé zvuky. Práce všech tří psů byla velice slušná, jen jeden pes si neporadil s osobou v pneumatikách, úkryt ve výšce zvládli všichni psi výborně.

Na denní práce v sobotu nastupovala kategorie ST 1 a ze dvou možných osob hledali v terénu jednu. Ztížením této práce byl úplně nový terén pro psy i psovody a nároky na samostatnost. Až na jednoho psa, který nedokázal dohledat místo ukrytí figuranta a značil daleko, se všem psům dařilo a některé práce z hlediska samostatnosti psa a souhry týmu byly doslova lahůdkou pro oči. Pozitivní bylo hlavně u všech psů samostatné nalezení a značení osoby bez přítomnosti psovoda“.

V kategorii plošného vyhledání PT 1 nastoupily tři feny, shodou okolností kníračky, a všechny se ukázaly v dobrém světle. V denním vyhledání prokázaly, že jim motivace vydrží celých 25 minut. Vítězství v této kategorii si vysloužil David Volný a posuzoval Pavel Šabacký.

V rámci letošního přeboru byla nezvykle hodně naplněna i kategorie stop. Stopy byly cca 500 metrů dlouhé a jednu hodinu staré, s osobou na konci. Paní rozhodčí Radka Marzyová poukázala na velice dobrou úroveň předvedených výkonů. Všichni psi měli o stopu velký zájem a stopovali samostatně, tak jak to má být. Nižší bodové hodnocení psovodů od 4. do 7. místa bylo ovlivněno tím, že psovodi momentálně přeučují psa označení na konci stopy z polohy na označení osoby štěkáním.

Kategorii štěňat hodnotila Regina Samlíková. Základem byly disciplíny z poslušnosti, několik překážek a vyštěkání osoby napřímo. To vše s pamlsky a tak, jak to mají psovodi právě rozpracované. Jako správným budoucím záchranářům šlo skoro všem nejlíp vyštěkání. Bylo zřejmé, že všichni psovodi mají poslušnost i překážky krásně rozpracované a štěňátka vypadají jako naše nadějná budoucí mládež.

Přeborníkem pro rok 2011 se stala Jarka Šiková s Fredem, která vyhrála kategorii ST 2. Souhrn výsledků všech kategorií naleznete v sekci Výsledky.

Fotogalerie: martinsat.rajce.idnes.cz/Prebor_KZJ_CR_4.12.20111

IGP7434 IGP7539 IGP7602 IGP7700

MINIZÁVOD

V sobotu 29. října ráno se ve Zbrojovce, u Ergonu a posléze na cvičáku sešla malá společnost psovodů jednotky, kteří měli chuť porovnat výkony svých pejsků, rozhodčím byl pan Pavel Šabacký.
První částí byla soutěž dvoučlenných družstev, kdy jeden nastupoval v sutině a druhý v ploše, oba pak v poslušnosti / obratnosti podle zkušebního řádu IRO, který vejde v platnost po novém roce. Práce v sutinách probíhaly vcelku bez problémů, všichni čtyři psi našli a označili obě osoby. V plochách se rovněž nenechal nikdo zahanbit a všichni figuranti byli zachráněni.

Bohužel musela pro zranění odstoupit Lenka s Kikinem, takže nakonec pořadí vypadalo takto: (sutina + plocha)
Bučková + Volný 526 bodů
Šabacká + Volná 516
Navrátilová + Šabacká 486
Samlíková + Navrátilová 451

Jediné, co k této části soutěže lze kriticky podotknout, je tak malý zájem o účast. Většina členů jako by si neuvědomovala, že takovéto akce (kdy si lze vyzkoušet něco nového, kdy můžeme psa téměř kdykoliv opravit, ale také odměnit) jsou neocenitelnou možností „ostrého“ tréninku.

Druhou částí byla první výběrová soutěž pro MS 2012 v plochách, do které nastoupily Jarka Šiková a Jitka Hermanová. Rozhodčí Pavel Šabacký jim nachystal velmi obtížnou variantu ukrytí osob, ve které byly všechny tři osoby v trojúhelníku o stranách cca 10-15 metrů. Oba psi sice našli všechny tři osoby, ale bohužel vzhledem k velkému přepachování prostoru šli oba psi od osoby psovodovi „naproti“ nebo spíše k další osobě, ale i takto náročné cviky je nutné trénovat.

Vodní zkoušky KZJ 28. 9. 2011

Nejkrásnější „letní“ dny naplánovalo počasí na září, a tak se myšlenka uspořádat ještě koncem září ve státní svátek 28.9. vodní zkoušky stala skutkem. Od zhruba července se na ně připravovalo několik psovodů, a jak se ukázalo, připravily se opravdu úspěšně. Zkoušky posuzoval pan Karel Pavlík a poslušnost byla na KK Zetor, speciální práce a obratnost se konaly na Olšovci v Jedovnici. Moc děkuju všem pomocníkům, lodivodovi a hlavně figurantce ve vodě :).

Fotogalerie: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vodni_zkousky_28.9.2011/

KZJ-vodni-zkousky-9-2011833 KZJ-vodni-zkousky-9-2011904 KZJ-vodni-zkousky-9-2011936 KZJ-vodni-zkousky-9-2011990

Mistrovství záchranných psů, psovodů složek IZS, 24.–25. 9. 2011

V termínu 23.–25. září 2011 jsme byly naší KZJ vyslané na Mistrovství IZS do Mostu. Já, jako vedoucí družstva a moje svěřenkyně Šárka a Regina.

Na místo jsme dojely v pátek odpoledne, kde následovalo ubytování v hezkých chatkách, přejímka psů a prezentace a schůzka účastníků, kde jsme se všichni dozvěděli, co nás čeká a co nás nemine. Dále pak byla schůzka vedoucích družstev, kde jsme nafasovali mapu, kam se máme dostavit na noční práci a zároveň proběhlo losování. Vylosovala jsem nám 5, což z deseti družstev byl ideální los.

No a hurá na noční vyhledání. Přejely jsme po vlastní ose, všechny tři na místo určení, kde probíhaly obě speciální práce najednou. Všechny jsme nafasovaly vysílačky s tím, že každý nález musely hlásit mně. Pak já nález hlásila vedoucímu terénu a až v tom okamžiku byl nález platný. Samozřejmě vše bylo na čas, takže šlo o vteřiny.

Šárka s Chipynkou coby sutinářky měly 4 osoby ukryté v polorozpadlé přízemní budově i se suterénem a muselo se prohledávat i okolí, kde byly sutiny – hromady cihel, panelů apod. Práce byla dost ztížená tím, že byla místa, kam vůbec nesměl ani pes. Bylo to dost těžké a zvlášť s vědomím, že pes z družstva před námi byl kvůli tomu diskvalifikovaný – takže jsme měly se Šárkou nervy na pochodu…Taky se zde jeden pes zle poranil a musel být odvezen k veterináři.

Jak jsem již psala, zároveň ve stejném čase probíhalo vyhledání v plochách Reginy se Siou, kde taktéž měly 4 osoby a 30 minut na vyhledání. Když mi vedoucí stanoviště předával terén a já ho pak předávala Regině, bylo mě jí líto. Definovat tento terén nelze jinak než „vražedný“.

No, nicméně jsme jak v sutinách, tak i v plochách našly 2+2 osoby, což v té chvíli byl nadprůměrný výkon.

Zpět k autu, kde se šlo ještě kus cesty po poli (a v té tmě – nic moc), jsme se vrátily šťastné, že máme Reginu, protože ta nám cestou zmizela z povrchu zemského a když jsme posvítily kde je, našly jsme jí jak zahučela, naštěstí jen jednou nohou (zato však celou), do příšerné díry.

Trocha spánku a hurá na denní vyhledání. Tentokrát to nebylo po vlastní ose, ale po ose Jamese Bonda 007 – téměř před chatkou pro nás (pro každé družstvo zvlášť) přiletěl vrtulník, který nás přemístil k obrovskému jezeru, kde jsme přesedly na člun a na závěr na čtyřkolku, která nás dovezla na místo činu.

Terén na plošné vyhledání jsem tentokrát vůbec neviděla, protože mi byl popsán z dálky a zrovna tak na dálku jsem ho popisovala Regině, ale podle ní byl lehčí než v noci (on by totiž KAŽDÝ terén byl lehčí).

Sutiny byly 3 polorozbourané baráky se suterénem a do patra. Psovod zůstával stát 3 m před vchodem do baráku a bylo to ztížené tentokrát tím, že nesměl jít prohledávat další domy, když nenašli v tom prvním 2 osoby. To se sice Chipynce podařilo, ale v druhé budově v momentě, kdy našla Chipy třetí osobu, už bohužel došel čas.

Takže Sia našla 3 osoby a Chipy 2 osoby.

Celkově naše družstvo skončilo na 8. místě s tím, že před námi už byly jenom družstva z profesionálních složek: Policie ČR, Městská policie Praha, Hasiči, Horská služba apod.

Po slavnostním nástupu následoval společenský večer s rautem, bowlingem a nechyběl ani taneček, u kterého se každý, kdo chtěl, příjemně pobavil s dobrými přáteli a zapomněl na špatné pocity z momentálního neúspěchu.

A co říct závěrem? Každý z nás, kdo závodíme a tady takových a podobných akcí se účastníme již několik let ví, že slovo „ostuda“ tady není rozhodně na místě. Kdo cvičí záchranařinu ví, že každý speciál je originál a že všechno je záležitost štěstí, losu a momentální situace. Jsem přesvědčená, bez ohledu na výsledek, že jako jediné ženské družstvo jsme reprezentovaly dobře, na úrovni a nebojím se říct profesionálně.

(Jitka Hermanová)

Další foto: http://extrah.rajce.idnes.cz/IZS_2011

Poznámka: Jeden důležitý poznatek pro následující závodníky a vedoucí družstva – vždycky jeďte na jakoukoliv akci plně vybaveni!!! Přilba i pro plochaře a vedoucího družstva apod., rukavice, GPS se taky hodí a prostě všechno co se dá – auto to uveze .

Plošné atesty MV, 16. 9. 2011

očima vykulenýma :o)

Jelikož se plošné atesty konaly tentokrát na Moravě, tak trošku jsem doufala, že budu mezi pozvanými. Hlídala jsem obě své mailové adresy a pořád nic. Už jsem věděla, že Radim jede, Kristýna… a smířila se s tím, že holt my letos nic.

Pak se vrátili drazí rodiče z dovolené a vybrali naši společnou schránku :o)

Tak honem poshánět informace, posbírat ztracené nervy, koupit čelovku a naložit Pežota. Směr Holešov u Kroměříže. A protože u nás asi nic nejde jednoduše, Pežotovi selhala spojka celých 10 km před cílem. Díky bohu za kamarády z KZJ! Jitka po cestě přibrzdila a vzala nás do vleku, takže nakonec jsme dorazili včas, byť s nepojízdným autem. A tak jí i takto moc a moc děkuji a děkuji i Radimovi a Kristýně za pomoc na telefonu.

A už k průběhu samotných atestů. Nejdříve informační schůzka, sešlo se nás čtrnáct psovodů a vyslechli jsme instrukce. Rozlosování na denní práce do dvojic, předání mapky a zakreslení trasy. Na „start“ jsme museli rychlým pochodem (spíše poloběhem) dorazit během čtvrt hodiny, vydýchat a už nás začali seznamovat se situací.

Čtyři vojáci (nebo policisté :o) nedorazili z hospody na základnu a panuje podezření, že zůstali někde v okolních lesích (a mrznou k smrti). Středová čára, dělící dva stejně velké terény od sebe, vedla loukou a pak pokračovala lesní cestou, na konci čekal policista. Radim s Barčou dostali přidělenou pravou stranu, já s Kikem levou. Čas čtyřicet minut, teplíčko jako v létě, vítr v podstatě žádný.

Rychle jsme domluvili způsob dorozumívání (mobil) a vyrazili do terénu. Na naší straně se schovávalo i několik chat, takže jsem psa poslala do lesa a sama zkontrolovala zámky. Pak jsem se rozhodla soustředit se nejdříve na vzdálenější část terénu a jít v podstatě účko. První osoba byla opravdu daleko, tipuji minimálně 120 metrů (tedy tipuju víc, ale terén byl „jen“ 120 metrů na šířku) za středovou „čárou“, v neprostupném, hustém houští. Kik štěkal jako blázen a ještě že tak, jinak bych ho snad ani nenašla. Samozřejmě mě nenapadlo nic chytřejšího než při zaslechnutí štěkotu hodit naučeně batoh na zem a pak se teprve rozběhnout.

Jméno ztraceného-nalezeného jsem si zapsala, pro jistotu jsem se ho pokusila přesvědčit, aby šel s námi (ale nenechal se), a už jsem utíkala zpátky hledat batoh. Kika jsem tím pádem musela chvilku držet u sebe, aby znovu nenašel toho samého, takže úplně zbytečná ztráta času.

Druhá osoba byla blíž středové čáry, v mělké prohlubni. Pachově asi nic jednoduchého, jelikož Kik (pravda, už celkem unavený) se tam chvíli motal, než zmizel za teréní vlnou a rozštěkal se. Takže zase zapsat jméno, opět pochválit psisko šikovné a pokračovat dál.

Orientace v terénu není mojí nejsilnější stránkou a tak se mi podařilo zaměnit dvě cesty a držela jsem se špatné. Naštěstí jakýsi smysl pro vzdálenost mi přece jen zůstal, takže když už se mi zdálo, že jsem opravdu daleko, vrátila jsem se. Jak se ukázalo, středová cesta se rozdvojovala a policista stál na té druhé. Nahlásila jsem jméno a začala se vracet zpátky a prohledávat terén blíže cesty, ale už jsme nikoho neobjevili.

Práci jsme oba s Radimem ukončili včas a šli nahlásit osoby. Kik dvě, Barča bohužel žádnou. Pravý terén byl dle slov Radima i ostatních hustě porostlý nepříjemnými keříky a velmi složitý na prohledání.

Skončili jsme jako první dvojice, takže nás nechali čekat u základny a my s napětím sledovali další „spolubojovníky“, hlavně drželi pěsti „těm našim“. Hodně lidí se vrátilo s nulou, několik s jednou osobou. Kristýna se v terénu bohužel zamotala, Jitčina Kája i přes vysoké nasazení nikoho nenašla. A my stále čekali na verdikt.

Nakonec jsme se dozvěděli, že v každém terénu se nacházely dvě osoby. Pouze čtyři psi zvládli nalézt obě dvě a tak nás na noc moc nezbylo.

Čekalo se opravdu do tmy a pak už po jednom přesun na úvodní stanoviště. Osou postupu byla panelová silnice, cca 700 metrů, prohledával se terén cca 20 metrů nalevo i napravo. Noc příjemná, foukal větříček, takže jsem se spolehla hlavně na psí nos a posílala spíše dopředu. První osoba žádný problém, u druhé jsme se trošku zadrhli a označení nebylo úplně ideální. Důvod? Stojící osoba. Takže rovnou poznámka k dalšímu tréninku, na tohle se musíme s Kikem zaměřit.

Největší problém byla ale osoba třetí. Kik mi utekl za pachem daleko dopředu a já stála v půlce terénu a po chvíli začala volat. Vždy se ozvalo zacinkání, objevil záblesk Kikova světýlka, ale pes zase zmizel. Po pár minutách jsem to vzdala a šla ho hledat. Kik zmateně pobíhal kolem jednoho místa, vbíhal do lesa, kde očividně něco cítil, ale zase se vracel na druhou stranu. Tam byl plot a za ním jakési hřiště a chatky. Nakonec zůstal stát u plotu a zíral na velký betonový kvádr. No a za ním, cca dva metry od plotu, ležel zakuklenec v pláštěnce. A měli jsme ho!

Ale zadání znělo opět čtyři osoby, takže jsme ještě doprohledali část levé strany. Přiznám se, že tam jsme určitý úsek vzali hopem, tedy přesněji spolehla jsem se na to, že kdyby odtud bylo něco cítit, pes by reagoval, protože nás už kapku tlačil čas.

A byl konec. V terénu se schovávaly opravdu jen tři osoby a jen tři psi to zvládli. Čtvrtý pes našel jen dvě a pak bohužel psovod sešel z cesty a zamotal se v nočním lese.

Zpátky jsme se už vezli velkým hasičským autem a hned následovalo vyhodnocení.

Takže Kikínek a já máme od teď na dva roky tu čest hlásit se mezi atestované psovody ČR. Jsem moc vděčná za tuto zkušenost a musím říct, že lidé kolem atestů byli naprosto skvělí, organizace bez chybičky, prostě není nač si stěžovat (když nepočítám auto).

A závěry? Snad jen procvičovat orientaci a rozložení terénu, trénovat stojící a jiné „nezávodní“ osoby a přemýšlet (!). A hlavně věřit psovi a jeho nosu :o)

(Lenka Navrátilová)

DONOVALY 2.–4. 9. 2011

Malebné horské prostředí, příjemná atmosféra a možná i tak trošku tradice lákají do Donoval z našich řad čím dál více psovodů. Letos se číslo startujících z naší organizace zastavilo na 15!

Poslušnost a dovednost byla opět na starém známém místě přímo v centru Donoval, stejně jako terén na plošné vyhledání v borůvčím hustě zarostlém a špatně prostupném terénu pár set metrů hotelu. Sutina pak na kraji Banské Bystrice – napůl budova, napůl zbořeniště. Na stopy se jelo na pastviny 40 km směr Banská Bystrice.

Posuzování se zhostili pánové Ruud Haak jako hlavní rozhodčí a jeho parketou byly sutiny, Daniel Sedlák plochy a stopy a Karel Pavlík stadion – tedy poslušnost a dovednost. A můžeme začít  Od pátku už nám chodily do Brna SMS s kladnými výsledky našich psovodů na poslušnostech a obratnostech, já ve dvojici s Janou Zavadilovou jsme vyrazili v sobotu ve dvě ráno a první sluníčko nás přivítalo v Donovalech lehce po sedmé ranní. Jana měla mít poslušnost 7.40, já chvilku po ní v 8.00. Když jsme parkovaly, zmínila se, že si ze začátku nebyla úplně jistá, kdy kterou disciplínu vlastně má. Pojalo mě podezření, vyžádala jsem si harmonogram a zjistila, že Jana nemá 7.40 poslušnost, ale speciál sutinu A a tudíž jen pár minut na přesun zpět do Banské Bystrice a přípravu. Jak je vidět, léčba šokem je na trému nejlepší a Jana s Edou se vrátily se 182 body a nevěřícným výrazem v očích  Já si mezitím střihla s Citou poslušnost a začali se trousit naši psovodi, takže jsme sbírali výsledky, fandili si a užívali si Donoval. Večer nás čekalo společné posezení v hotelu Donly, večeře a v závěru ještě pár skleniček pod hvězdami  A hřály nás některé velmi pozitivní výsledky, např. krásná práce Davida Volného na ploše B, na kterou byla radost se dívat a která vynesla 3. místo v plochách. Taky Regina na tom byla v sobotu velice dobře s 194 body ze sutiny. Už měla hotovou poslušnost i dovednost a body slibovaly pěkné umístění. Nakonec měla stejně bodů jako slovenský závodník ( vítěz z minulého ročníku ), který měl ovšem o dva body víc na speciále, tím pádem pro Reginu druhé místo v sutině. Poslední závodní den neděle mohl ještě hodně věcí rozhodnout a hlavně naši stopaři teprve jeli na speciální práce. A „háravý“ Fred, který brblal, že musí všechny tři disciplíny stihnout za 2 a půl hodiny, zatímco my ostatní jsme na to měli tři dny  A nejenom, že to zvládl, ale zabodoval, v extrémně náročné ploše splnil limit B a obsadil 4. místo!

A co teprve naši stopaři – Jolana Kaplanová s Barčetkou 3. místo a Pavel Job s Baty 4. místo a oba splněné limity RH-FB!

Nakonec tedy 3 × bedna pro KZJ a vše v kategoriích B (stopa, plochy, sutina)!

Co dodat? Příští rok nás čekají jubilejní 20té Donovaly a tak doufám, že se tam sejdeme opět v hojném počtu a bude se dařit!

Výsledky závodníků KZJ zde

Fotografie: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Donovaly_2011/
http://jimicek.rajce.idnes.cz/Donovaly – fotky z vyhlášení na konci fotoalba

IMG_2370 IMG_2367