4.8.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Letos vyrazila do Donoval z KZJ velmi malá výprava, Petra Bučková a Extra do RH-FL B a Alena Francová a Chris do RH-TB.
Na poslušnosti jsme se ujistily, že máme psy slušně připravené, Chris 97 bodů a Extra 94 bodů. Horší to bylo na speciálech.
Chris na sutině našel první osobu a doplatil na silnou alergickou reakci, která přišla po proběhnutí suchým houštím, kdy se začal dávit a ani po krátké pauze a podání vody nebyl schopen pokračovat v práci. Alča práci ukončila a odcházeli s 45 body.
Po dalších 20 minutách se jeho stav nelepšil a tak jsme musely vyhledat veterináře. Následovala asi 50 km stíhací jízda Banská Bystrica – Donovaly – Banská Bystrica, kde jsme se s veterinářem nakonec setkaly opět na sutině. Pan Veselický, který právě skončil svůj speciál, Chrise ochotně prohlédl, píchl mu antihistaminika a uklidnil Alču, že všechno už bude určitě dobré.
Odpoledne jsem startovala já s Extrou v lese. Zapeklitý terén, kde loni udělali limit jen dva účastníci, mi naháněl hrůzu. Paní rozhodčí byla velmi milá a usměvavá, vysvětlila mi terén, vyslechla si mou taktiku a vyrazily jsme hledat. První osobu Ex označila po cca 5 minutách, druhou po dalších 15 minutách a na konec terénu jsme došly 5 minut před koncem časového limitu. Přemýšlela jsem, kde jsme co vynechaly, ale nic mě nenapadalo. Nechala jsem ji teda ještě navětřovat a doufala, že chytne i třetí osobu, ale bohužel ne. Paní rozhodčí celou dobu prolézala všechna houští s námi a ocenila, jak Ex pracovala. Řekla, mi, že jsme nevykryly jedno místo a právě tam byla osoba. Odcházely jsme se 131 body a předsevzetím, že příště si musím terén líp hlídat.
Na vyhlášení jsme zjistily, že v plochách uspěly pouze dvě RH-FL B a dvě RH-FL E.
V RH-FL B byla první Kirsi Karmala z Finska a druhá byla Veronika Kosáčová ze Slovenska. V RH-T B byl na prvním a druhém místě Alois Russegger z Rakouska a na třetím místě domácí Jozef Veselický.
Takže příště snad bude líp :)
(Petra Bučková)
1.8.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Již po páté se místem konání letního soustředění Kynologické záchranné jednotky stalo Zahradiště poblíž Žďáru nad Sázavou. Areál Zahradiště a malebná okolní příroda Vysočiny poskytly skvělé podmínky jak pro výcvik, tak pro rodinnou dovolenou a relaxaci. Během dvou týdnů se na Zahradišti sešla převážná většina členů KZJ a pozvání přijali i mnozí milí hosté.
Letošní tábor pro nás znamenal příval obrovského množství informací o práci záchranných psů a jejich pánů v praxi. Tyto informace jsme mohli načerpat na velice zajímavých akcích, přednáškách a cvičeních. Jak skutečně pomáhat, hledat a zachraňovat. Na co si dát pozor, jaká jsou nebezpečí, jaké rozdíly oproti sportu.
V prvním týdnu se tábora zúčastnili hosté z Prahy a jedna z nich, Renata, připravila přednášku o základech praktického použití GPS, připravila pro nás i praktické cvičení a my jsme na tyto získané zkušenosti mohli dobře navázat během dalších akcí.
Ve druhém týdnu uspořádala Jana závod ve hledání podle GPS. Hledali jsme krabičky s luštícími kódy (někteří z přemíry radosti, že našli, dokonce odnesli luštící klíč i s krabičkou). Při pokračování tohoto závodu jsme si mohli ověřit chování našich psů, pokud při vycházce (nikoliv při hledání) najdou osobu volně ležící u cesty.
Skvělé cvičení pro nás připravila naše výcvikářka Soňa spolu s Martinem Bradnerem. Mohli jsme si vyzkoušet situaci těch, kteří jdou pomáhat do terénu. Naším úkolem bylo najít osobu se sebevražednými úmysly a následně jí poskytnout první pomoc. Výborný nápad a bezchybně připravený. Jen si každý z nás musí sáhnout do svědomí – obstál bych v praxi?
Velkým impulzem pro všechny zúčastněné byla přednáška pana Jindřicha Nečase o organizaci hledání osob kynologickými pátracími týmy. Pan Nečas byl hotová studnice informací, jak to v praxi funguje a jak by to fungovat mělo. Nesmírně zajímavé byly také informace o vzájemné komunikaci jednotlivých složek IZS, záchranných týmů a také pravidla používání GPS a radiokomunikačních přístrojů.
Ve druhém týdnu byl naším milým hostem p.kpt. V.Makeš, který s námi na táboře strávil několik dní Mnozí z nás velice ocenili jeho bohaté zkušenosti a citlivý přístup k lidem. Měli jsme možnost získat cenné praktické rady pro nasazení psů ve skutečné akci a také nahlédnout zase trošku více do fascinujícího světa pachových prací psů. Praktické stopy, kdy pes musí identifikovat mezi klamnými stopami požadovanou správnou stopu a spolehlivě a co nejrychleji ji sledovat a najít hledanou osobu-to jsou úžasné stopy, jaké ve sportu neznáme. Pan Makeš spolu s dalšími stopaři z organizace Rescue stopaři tvořili skvělou partu, se kterou doufáme, že se setkáme již v září na akci Praktická stopa 2013, jejíž druhý ročník KZJ pořádá a jehož příprava je již v plném proudu.
Co se programu tábora týká, nesmíme také zapomenout na skvělé přednášky o první pomoci lidem v podání Radka Turína a první pomoci pro psy v podání Jolči (zde ovšem za pomoci její půvabné psí asistentky Flory). Radek vyprávěl velice zajímavě a dokonce i naše lehce pubertální děti, které byly k účasti donuceny, hodnotily přednášku slovy: „Bylo to fakt dobrý“.
Tím se ovšem naše aktivity nevyčerpaly. Uspořádali jsme celotáborovou soutěž pro děti, ve které měly za úkol absolvovat deset stanovišť. A užívali si i ti nejstarší (dokonce ani u mě na švihadlech se nebrblalo). Den nato uspořádala Regina soutěž dětí se psy. Některé z dětí odvedly skutečně profesionální výkon. Byla radost je sledovat.
A je to neuvěřitelné, ale podařilo se nám dokonce i cvičit se psy. Stopy, sutiny, plochy, poslušnost, překážky, obranu a dokonce i vodu.
V rámci tábora proběhly také zkoušky dle testů KZJ a tři naše členky Alena Francová, Petra Bučková a Zdena Okřinová se svými psy úspěšně složily plošný test prvního stupně (PT 1) . Další den Soňa připravila plošný speciál pro Davida Volného a jeho kníračku Demi, při kterém David prokázal, že je výborně připravený reprezentovat KZJ na Mistrovství IZS.
Pokud ke všem předchozím událostem připočteme krásné počasí, přátelskou atmosféru a báječné večerní kytary Ivoška a Marty, myslíme si, že tábor se letos mimořádně vydařil.
(Táňa Pospíšilová a Jolana Kaplanová)
1.8.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Na úvod musím říct, že každý host je příjemným zpestřením společného pobytu a letos jsme neměli o hosty nouzi. V prvním týdnu to byli naši holandští přátelé Juul a Kees, dále kolegyně záchranářky z Prahy – Renata Klusáčková a Petra Pražmová a v průběhu týdne už pomalu najížděli stopaři z organizace Rescue stopaři, dále pankpt. V. Makeš, a ve středu druhý týden dorazil z Prahy Jindra Nečas s přednáškou a následně praktickou ukázkou, jak jsou dnes koncipovány a řízeny zásahy v praxi. O přednáškách, školeních a vzdělávání se již zmiňuje článek „z lidu“, takže připojím svůj pohled výcvikáře. Již klasicky se večer rozdělili práce chtiví psovodi do skupin a dle zájmu chodili trénovat do ploch nebo sutin. Sutiny byly k dispozici dvě, malý statek pár minut pěšky, kde se dalo udělat a vymyslet pár slušných úkrytů. Druhá sutina byl sběrný dvůr ve Žďáru, po roce pro většinu psů nový terén s úskalími, která zase nejsou nikde jinde – např. hromada pneumatik, kontejnery atd. Terén na plochy je všude okolo. Ještě před odchodem na štěkání se brzy ráno proběhli po polích stopaři J a po poledním klidu oživla hladina rybníka a několik vodáků se věnovalo tréninku vody s malým člunem a dalšími vodními pomůckami. Velký zájem byl o společný trénink poslušnosti, zejména cviky skupina osob, nošení a dlouhodobé odložení při tréninku jiného psa. K dispozici jsme měli tentokrát i řadu překážek a tak to na place na poslušnosti žilo!
V závěru prvního týdne proběhly plošné Testy KZJ v úrovni stupně 1. Nastoupili 4 psovodi, jeden bohužel neprošel noční prací, zbývající tři ano a druhý den zvládli úspěšně i denní speciál a poslušnost. Tímto blahopřeju Petře Bučkové, Aleně Francové a Zdeně Okřinové ke složení PT 1! Jako překvapení jsem s Reginou Samlíkovou a Martinem Brandnerem připravili pro psovody v návaznosti na první pomoc praktické cvičení. Záchranný tým (psovod, pes a doprovod) měl za úkol ve vytyčeném prostoru co nejrychleji najít a dopravit do bezpečí ztracenou a nemocnou osobu. „Duševně nemocný“ Martin na stromě dobrovolně ze stromu nechtěl, a když už seskočil, jal se prchat a následně upadl do „bezvědomí“ a bylo tedy třeba provézt resuscitaci. Nejčastější chybou bylo u psovodů nezavolání záchranky a dále snaha sundat ztracenou osobu ze stromu ručně, tedy ohrozit sebe i ztraceného nepromyšleným jednáním. Cvičení se rozhodně povedlo a odstartovalo další nápady na toto téma a trénink dovedností v praxi. Druhý týden oživila pobyt hrou s GPS Jana Zavadilová (honba za pokladem) a po přednášce J. Nečase jsme si vyzkoušeli práci s GPS a mapou přímo v terénu. Druhý týden byl hodně ve znamení pachových prací a nových postupů při práci na stopách díky stopařskému týmu z Rescue stopaři a panu kpt. V. Makešovi. Jako výcvikář jsem byla na táboře celý první a kousek druhého týdne a pokud mohu posoudit, nikdo psa zbytečně nepřetěžoval, ale naopak se snažil využít velmi kvalitně všech dostupných aktivit. Takže ať žije Zahradiště 2014!
7.7.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
fotogalerie
Ve dnech 4.–7. 7. 2013 se přibližně desetičlenná skupinka členů KZJ a jejich hostů z Pardubické záchranné brigády zúčastnila vodního soustředění v kempu Sykovec u stejnojmenného rybníka. Měli jsme vyčleněné příjemné klidné místo v okrajové části kempu, přímo u vody. Poměrně čilý turistický ruch v této lokalitě jsme tak díky dobré poloze našeho tábořiště vůbec nevnímali a kemp nám poskytl veškeré zázemí, jaké jsme potřebovali. A jak již propozice na akci slibovaly – nejednalo se zdaleka jen o vodní soustředění. Každý den většina z nás vyrazila hned brzy ráno na stopy na okolní louky – vyřádili se zde jak ti z nás, co trénovali stopy lehké, krátké, tak i ti, co se zaměřili na stopy křížené (chtě nebo nechtě) a měli jsme možnost shlédnout i jednu pěknou stopu dvanáctihodinovou.
Dopoledne pak patřilo každý den „vodním radovánkám“ – díky vydatné pomoci lodivoda Čurdy jsme potrénovali jízdu na člunu, vyskakování ze člunu a plavání podél, aportování předmětů, ale i záchranu „tonoucího“, jízdu na surfu atd atd. Na letním soustředění na Zahradišti určitě na tyto cviky navážeme, protože výcvik moc bavil psy i psovody.
Navečer jsme každý den vyrazili do okolních lesů a trénovali plošné vyhledání včetně nácviku tolik obávaných „výšek“. Večerní ohýnek, Ivošova kytara, opékání špekáčků a povídání zakončily každý z těchto velice příjemných dní. Děkujeme hostům za jejich příjemnou společnost a doufáme, že příští rok budeme pokračovat v této příjemné tradici červencového vodního soustředění KZJ.
(Jolana Kaplanová)
4.6.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Letošní Intercup Humanity se konal v Nové Žihovošti, v kempu na břehu Slapské přehrady. V sobotu proběhly stopy a voda, bohužel bez účasti členů KZJ (stopaři, vodaři, šup šup!), ale v ploše i sutině jsme už svá želízka v ohni měli.
Poslušnosti se odehrávali přímo v kempu, na plochu se jelo jen pár kilometrů, jedině sutiny byly kousek dál, až u Prahy, ale naštěstí se nikdo neztratil a vše proběhlo tak, jak mělo. V ploše nás reprezentoval Fred Gutter s dobrmankou Iris a Kristina Somerlíková s irským teriérem Jerrym. Oba předvedli moc pěkné poslušnosti, ale v terénu i oni bohužel nenašli osobu vysoko na stromě (nalezli ji pouze dva psi!). Takže Kristina páté a Fred šesté místo bez splněného limitu.
V sutinách za KZJ nastoupili dva maliňáci, Sia s Reginou Samlíkovou a Dante s Lenkou Navrátilovou, a královský pudl Candy s Marcelou Rezkovou. Poslušnosti zvládli všichni tři psi a musím zdůraznit, že pudl opravdu předvedl, že není žádná rarita, ale soupeř, se kterým je třeba počítat. Bohužel se mu ale nezdařila výška v sutině a tak Marcela skončila na sedmém místě bez limitu.
Obě maliny splnili limit zkoušky RH-T B a body nakonec stačily Regině na druhé a Lence na třetí místo.
Gratulujeme všem úspěšným a moc děkujeme pořadatelům za parádně zorganizovaný závod na opravdu krásném místě (kdo měl čas na výlety, potvrdí). A samozřejmě velké poděkování patří i rozhodčím, panu Sedlákovi a panu Babičkovi, za korektní a příjemné posuzování. A už se těšíme na další ročník!
Výsledkové listiny ploch najdete zde a sutin zde. Článek na stránkách SZBK ČR zde.
19.5.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Akci pořádala Bratislavská záchranná brigáda v areálu Ministerstva vnitra v Malackách. Tento rozlehlý areál poskytl ideální podmínky pro uskutečnění jak teoretické části, tak pro sutinové vyhledání i stopování. Také terény na plochy byly v dosahu, jen několik minut jízdy autem.
Akce začínala v pátek večer, bohužel vzhledem k prudké bouřce se nekonalo naplánované plošné vyhledání. Stěžejní část programu probíhala v sobotu, kdy už od ranních hodin až do pozdního odpoledne měli účastníci možnost vyslechnout velice zajímavé přednášky. Lektorem byli p.kpt. Vladimír Makeš (Policie ČR) a p. Jindřich Nečas (Záchranáři Česká Kamenice) .
V první části nás p. kpt. Makeš seznámil s přesným postupem při vyhlašování pátrání po pohřešovaných osobách a také s legislativním podkladem, na základě kterého se akce vyhlašuje a svolávají se jednotlivé složky Integrovaného záchranného systému, včetně atestovaných psovodů.
V další části jsme byli seznámeni s metodikou plošného vyhledání zaměřeného na praxi, věnovali jsme se teorii šíření pachu, práci s větrem, práci dle členitosti terénu apod.
Znovu jsme si uvědomili markantní rozdíl ve způsobu práce týmu na praktické vyhledání oproti sportovnímu pojetí dle IRO. Z toho také plyne, že každý psovod si musí nejprve stanovit cíl a tomu přizpůsobit metodiku výcviku a způsob práce. V praxi je nutné, aby tým prohledal rozsáhlé území, aby pes vydržel spolehlivě pracovat minimálně 2-4 hodiny. K tomu je navíc potřeba, aby psovod měl hluboké znalosti o způsobu šíření pachu, aby uměl pracovat s větrem, perfektně se orientoval v terénu i v mapě atd.
Závěrečná sobotní přednáška byla zaměřena na práci s GPS. Jindřich Nečas shrnul všechny základní informace o GPS, které psovodi potřebují, aby mohli tuto dnes již v praxi zcela nezbytnou pomůcku co nejlépe a nejsnáze využívat. Umět najít požadovaný bod dle souřadnic, rozplánovat si svůj pohyb v terénu a systematicky terén prohledat, změřit požadovanou vzdálenost apod. -to jsou základní dovednosti s GPS, které je nutné často opakovat, aby se poté v „ostré akci“ staly rutinními a tedy použitelnými.
Praktické nasazení však samozřejmě není jen o použití GPS, každý psovod by měl umět dobře „číst“ mapu, měl by umět správně dle nastavených zvyklostí umět používat vysílačku atd.
Těch informací, které by měl psovod (a nemyslím, že jen atestovaný psovod, ale každý záchranář) obsáhnout, je velké množství a myslím, že v tomto směru má většina z nás co dohánět. Z mého pohledu byl tento seminář velice motivující, ukázal, na co se zaměřit a kde je velký prostor pro rozšíření našich schopností a dovedností.
Kromě teoretické části měli všichni psovodi příležitost v sobotu podvečer a v neděli dopoledne nově nabyté informace zkusit použít při výcviku, zatrénovat si v neznámém prostředí a s novými figuranty.
V neděli ráno jsme navíc měli možnost vidět práci tří atestovaných psovodů – naše členka Regina Samlíková, Martin Brandner a Jindřich Nečas dostali od organizátorů zadaný terén k prohledání a mohli sledovat způsob jejich přípravy před zahájeném pátrání, organizaci a rozdělení práce a následně již také samotnou práci týmu v přiděleném terénu. Všichni psovodi svůj zdárně úkol zvládli a všichni ostatní pak již mohli ujíždět domů s hlavou plnou nových informací, zkušeností a plánů. Dík patří všem pořadatelům za uspořádání akce a lektorům za perfektně připravené přednášky!!
(Jolana Kaplanová)
19.5.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Fotogalerie z Větřkovic od Soni a od Martina.
V rámci výcvikového srazu KZJ část naší jednotky využila pozvání Zlínské brigády a vyrazila směr Ostrava do Junior kempu ve Větřkovicích. A dobře udělala :)
Čekali nás prostorné chatičky s uzavíratelnými verandami, nádherné lesy i terény na stopy, vynikající společnost a skvělá pečená kuřata. Věnovali jsme se především plošnému hledání, vyzkoušeli jsme si i výšku – strom. A samozřejmě jsme neodolali a každý z nás zvládl několik stop. A i když počasí trošku zlobilo, sobotní večer patřil opékání špekáčků a povídání si dlouho do noci.
Moc děkujeme za pozvání a těšíme se, že se tahle příjemná akce ještě zopakuje.
28.4.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
rozhodčí: Ch. Geritzer, J. Ternovec, A. Russegger
FOTO 27. 4., FOTO 28. 4.
Z pohledu přípravného výboru:
Přípravy na mezinárodní zkoušky začaly už několik měsíců předem. Byl vytvořen přípravný výbor a rozdělena organizace na několik sekcí. Cílem bylo vytvořit tým lidí samostatně pracujících, kteří se navzájem informují o celé přípravě. I když je stále co zlepšovat, musím říct, že celý tým odvedl výbornou práci. Samotné zkoušky pak byly ohroženy rozhodnutím, zda sutiny ve Zbrojovce vůbec mohou být posouzeny. Na váhy osudu v tu chvíli bylo přiloženo více pro i proti. Za to, že všechno nakonec dobře dopadlo, vděčíme především velmi korektnímu přístupu paní rozhodčí J. Ternovec, ale také naší práci, kterou jsme všichni na Zbrojovce odvedli. Dále zkoušky běžely bez větších zaváhání, spíše s časovým předstihem, za což patří dík všem pomocníkům. Velké poděkování patří také rodinným příslušníkům, kamarádům a Soniným kurzistům, kteří všichni velmi obětavě pomáhali. Co říci na závěr? V mých očích tyto zkoušky ukázaly, že v naší KZJ je spousta velmi schopných lidí, že si všichni dokážeme pomáhat a spolupracovat na cestě za společným cílem.
(Jana Zavadilová)
Očima závodníka:
Mezinárodní zkoušky pod taktovkou KZJ pro mě byly první akcí letošní sezony a jsem moc ráda, že se tak vyvedly. Samochvála smrdí, ale snad nebude vadit, když vyzdvihnu práci našeho organizačního týmu – holky, děkuju. Vše parádně klapalo, vše se hned vyřešilo, prostě pohoda. Rozhodčí byli velice příjemní a pozitivně naladění, figuranti a pomocníci skvělí. To vše přispělo k fajn atmosféře zkoušek a navíc se nám s Kikínkem zadařilo, takže za mě akce na jedničku :)
(Lenka Navrátilová)
Očima výcvikáře
Pořádat mezinárodní zkoušky IRO je pro každou organizaci pocta, ale také velký objem práce, starostí a rozhodnutí, zda se zhostíme úkolu jen pořadatelsky nebo umožníme našim psovodům start. Domácí prostředí bývá výhodou ve spoustě věcí, najdou se samozřejmě i nevýhody, ale nakonec padlo rozhodnutí zvládnout organizaci i s tím, že každý náš člen bude moci nastoupit na jednu zkoušku. Druhý den zkoušek potom pomáhat. Z tohoto důvodu bylo moudré dát všechny disciplíny psovodů do jednoho dne. Zjednodušila se tím celkově organizace zkoušek pro všechny a samozřejmě i zkouškaře z ostatních organizací a zemí.
Vzala jsem si na starost sutiny a každé zkoušky pohledem pomocníka, který vidí výkony psů a psovodů a posuzování rozhodčího přinesou nové podněty a zkušenosti.
Nejdůležitějším nedostatkem u všech nastupujících bylo si rozmyslet taktiku hledání. S tím souvisí i chování psa, který by při hlášení a následně při komunikaci psovod-rozhodčí, která trvá i několik minut, měl být v klidu, nerušit a zároveň nespadnout do útlumu. Na taktiku jsou cenné body u zkoušek typu A a B a rozhodně je rozhodčí nehodlají dávat zadarmo. Níže najdete návod pod textem, na co se ptát v ploše a sutině a jak zvládnout taktiku se ctí. Samozřejmostí při pohybu sutinou bylo povinné vybavení, helma, pevná obuv, dlouhý rukáv a rukavice. Toto vybavení paní rozhodčí ze Slovinska Jerneja Ternovec vyžadovala i od pomocníků, neboli naprosto od všech, co se na sutině pohybovali. Náročnost zkoušky A a B kromě počtu schovaných osob a velikosti terénu je v samostatnosti pohybu psa (psovod chodí jen po vyznačené trase). Dále jsou to různé zvuky a hluky dle možností pořádající organizace a pohyb nejméně dvou osob na sutině, které ruší práci psa svojí přítomností. Může to být také oheň nebo kouř. Nový zkušební řád hovoří o typech úkrytu jasně a paní rozhodčí Ternovec se snažila udělat úkryty opravdu odpovídající stupni zkoušky – RH-E úkryt s následným očním kontaktem. T-A úkryt bez očního kontaktu již plně zavřený. T-B výška nejméně dva metry a zrakem nezjistitelná, spodní úkryty a úkryty ve tmě nejméně dva metry pod vrstvou. Co jsem ocenila a vyvolalo ve mně respekt bylo její ověření vlastním psem, zda jsou úkryty pro psovody a psy reálné a udělatelné. Použila speciální rozlišovač pachu, aby zjistila, jak se přímo z úkrytu pach line ven a kam dopadá a ještě nechala svého labradora úkryty vypracovat. Teprve potom nastupoval první zkouškař. K vidění na sutině byla řada opravdu hezkých prací jak ze strany psů tak psovodů. Opět tolik diskutované napájení psa během práce – bylo vidět, že je řada psů na to zvyklých a neberou to jako ukončení hledání, někde naopak psovod jen navlhčil nos a zkonstatoval, že po napití by již pes nepracoval. Dá se to určitě vhodně zařadit do tréninku. Paní rozhodčí nechala na psovodech, kdy udělali pauzu, nechali psa odpočinout, jak s ním komunikovali během práce. Samozřejmě čím méně povelů a nátlaku – tím více bodů. I když musel psovod sledovat psa při práci z dálky, musela jsem zkonstatovat, že jednou z nejdůležitějších věcí byla vzájemná spolupráce pes – psovod a umění číst svého psa.
Na plochách stejně jako na sutině nejvíce brala body neschopnost psovodů říct taktiku tak, jak si pan rozhodčí představoval a orientace v terénu u zkoušky B.
Na poslušnosti probíhalo vše hladce, ale i tak přinesly tyto zkoušky další poučení, je třeba natrénovat čtečku u prezence. Když na to není pes zvyklý, může se bát nebo být následně vyplašený. Takže nejen dlouhé losování cviků, ale také přečtení mikročipu musíme zařadit do běžného tréninku poslušnosti.
Na závěr něco k taktice na sutině a ploše, nejprve obecně:
1. vždycky je vítr, i když to vypadá, že není, a je třeba si jej zjistit na začátku práce a ideálně i během práce provádět kontrolu. Na zkoušce B plochy je možné měnit taktiku prohledávání i během práce právě se zřetelem na vítr, jen je třeba změnu nahlásit rozhodčímu. Na sutině může psovod u obou kategorií A i B chodit po nějaké určené trase a i tady může tím pádem posílat psa proti větru-pachu, pokud to jde. Vítr na cestě u plochy je jiný než přímo v terénu, na to pozor.
2. u taktiky v sutině lze kalkulovat i s tím, jak na tom je pes fyzicky a pohyblivostí, a nejprve ho rozpohybovat na terénu, který mu nevadí a následně poslat do míst, která jsou pro něj náročná – poučení od paní rozhodčí J. Ternovec.
3. toto patří do taktiky všeobecně, ani po nalezení všech osob práce nekončí, psovod má snahu hledat dál a je na rozhodčím, zda řekne, že mu to stačí nebo nechá ještě tým pracovat.
(Soňa Šabacká)
9.1.2013 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Po žádosti rodiny o pomoc při pátrání po dopravním policistovi J. K. na facebooku jsme nabídli příbuzným pohřešovaného pomoc psovodů. Ti ji přijali a domluvili jsme se na pátrání ve středu 9.1.2013. Na 9.00 hod jsme měli domluvenou schůzku s příbuzným, kde jsme se dozvěděli některé podrobnosti a domluvili se na prostorech, které by bylo nejvhodnější propátrat.
Po příjezdu na místo a zahájení pátrání jsme narazili na psovody PČR, kteří prohledávali stejné prostory, jako jsme si vytyčili my. Po domluvě s velitelem psovodů jsme se přesunuli na druhé vytipované místo a zahájili práci. Každý psovod dostal přidělen jeden terén a samostatně se jej vydal prohledat. Práce byla bez nálezu pohřešovaného ukončena těsně před setměním.
Akce se zúčastnilo sedm atestovaných psovodů (2x ZBK Praha, 2x ZBK Pardubice, 2x KZJ, 1x SDH a ZČK), jeden bez atestu (ZBK Pardubice), zdravotník (ZČK) a členové doprovodu. Štáb zajišťovala vedoucí pražské ZBK. V průběhu dne měli ještě přijet další tři atestovaní psovodi, ale ti se omluvili ze zdravotních či pracovních důvodů.
Pohřešovaný se nakonec našel živý v Brně. V prohledávaných oblastech se po nějakou dobu skrýval, ale nemáme informace, zda se tam vyskytoval i ve chvílích našeho pátrání.
Děkuji všem účastníkům za pomoc a celkový průběh.
(Jindra Nečas)
