Yearly Archives: 2013

Slaňování, 24. 11. 2013

fotogalerie

V neděli 24. 11. proběhla druhá hodina kurzu slaňování pod vedením kapitána Sotoláře ve školním a výcvikovém středisku HZS v Brně v Líšni. Nejprve jsme zopakovali základy a dovednosti z minula, tedy samostatně nasadit slaňovací postroj, zkontrolovat karabiny a zkontrolovat se vzájemně. Následovalo vertikální a horizontální vázání potřebných uzlů nejprve na „sucho“ na zábradlích a tyčích. Přidali jsme další uzly a následně také vlastní jištění v případě, že potřebuju mít během slaňování volné ruce. Vše šlo jak na drátku a tak jsme následně zvládli tři kola slanění. Nejprve lehké po stěně s pevnými body pod nohama, potom již těžší po postranní konstrukci, kde bylo třeba již držet rovnováhu. Na závěr opravdu pro statečné tečka :). Uvázat si zajištění lana, spustit se bez držení rukou, povolit lano, slanit do půlky, opět se zajistit a pověsit se hlavou dolů. A potom opět odjistit lano a slanit až dolů. Už se těšíme, co bude příště :)

Přebor KZJ 2013

fotogalerie

Přebor KZJ je na závěr sezony nejvyšší výcvikovou akcí naší organizace podle interního zkušebního řádu Testy KZJ. Testy byly původně vytvořeny jako protipól sportovního zkušebního řádu IRO a cílem byla jejich návaznost ve stupních 1 – 3 a následně atesty. Jako podklad pro přihlášku na atesty slouží splnění stupně 2. Trojku zatím v naší organizaci nikdo neskládal a to je výzva do roku 2014 pro ty, kterým se podařilo stupeň 2 pokořit. Za poslední roky se pozměnil a stále se mění zkušební předpis MV pro přezkušování psovodů na atesty a stejně tak se vyvíjí Testy KZJ, které prošly v roce 2011 úpravou náplně poslušnosti. CO ALE ZŮSTÁVÁ STEJNÉ JE ZATÍŽENÍ PSA VE DVOU SPECIÁLNÍCH PRACECH BĚHEM 48 HODIN, 1 PRÁCE NOČNÍ A 1 DENNÍ, PRO PSOVODA NEZNÁMÝ POČET OSOB (rozmezí od-do v každém stupni) A SNAHA POŘADATELE, ABY ZATÍŽENÍ NA PSA A PSOVODA BĚHEM TESTŮ BYLO CELOU DOBU OD ZAČÁTKU DO SPLNĚNÍ – tedy společný začátek, čekání, přesuny, stejně, jako je to na atestech MV.

Letos nastoupilo na Přebor KZJ celkem 14 týmů z KZJ a 1 host. Protože nemáme v Testech stopy, byl letošní přebor obohacen o kategorii stop (praktická stopa s osobou na konci, kilometr dlouhá, v různorodém terénu, hodinu stará).

Sutiny probíhaly noční práce ve Zbrojovce, kde psovodi halu znají jako své boty a tak dalo rozhodčí Jitce Hermanové práci vymyslet nějaké oživení známého prostředí, nějaký tzv. špek. Podařilo se a na nočních speciálech 3 psovodi z kategorie ST 2 bohužel nenašli jednu osobu. Pro denní práce byl zajištěn terén v Újezdě u Brna, kde jsme měli možnost trénovat jen jednou a ještě ne všichni psovodi, takže pro psy i pánečky nové prostředí. Děkujeme Romaně Meduňové za domluvení terénu. Psovodi se ale nachytat nenechali a v kategorii ST2 splnili všichni, v kategorii ST 1 bohužel jeden pes nenašel, možná spíše vinou únavy a věku (mlaďoch).

Rozhodčí na plochách Radka Marzyová na noční práci zvolila terén nad Klajdovkou a nudli 300 m dlouhou a 100 m širokou pro PT 1 bylo možné vzít najednou nebo samozřejmě účkem či jakkoliv dle rozhodnutí psovoda. Vítr šel krásně do proti a tak všichni psi obě osoby nasáli na někdy neuvěřitelných 150 i více metrů. V kategorii PT2 byl terén ještě delší (400 m), a i tady došlo k navětření téměř na 200 m. Rozhodčí prověřila práci psů s větrem, dokonale kondici psovodů, dále štěkací kondici psů a také „praktické myšlení“ psovoda, kdy po navětření první osoby bylo jistě logické doprohledat s větrem zbytek terénu a případně se vrátit druhou stranou zpět, než ztrácet čas přesunem na začátek. Na denní práci byl vybrán terén u Ergonu od závory vpravo, od plotu dole až po část zarostlého terénu 50 m do hloubky od horní cesty. Vítr byl bohužel v zádech, tak nejrozumnější bylo to vzít co nejrychleji na konec s tím, že pes už po cestě hledá a veškerou sílu dát do hledání proti větru cesto zpět. Díky aktivním hlubokým revírům se psi dostávali do protivětru a tak pro většinu psů nebyl problém najít osoby ani v díře na první průchod. Tuto těžkou denní práci se už nepodařilo splnit všem.

Původně měli ve stopách startovat 3 psovodi, ale bohužel jeden startující musel na poslední chvíli odříct z pracovních důvodů a tak jsem měla možnost posoudit dvě praktické stopy. Opravdu cestou – necestou bez ohledu na povahu terénu (louky, les a s tím spojená úskalí, křížení, rozrytá zemina od zvěře, koní atd.), 2 předměty a kladeč na konci. Díky záznamu do GPS jsem mohla sledovat práci psů s větrem a pachem. První stopa úspěšně došla do konce, začátek byl dobrodružný díky nejisté práci na nášlapu, ale zejména po příchodu do lesa se práce feny stala velmi jistou a chtivou až k nalezení osoby jako tečky na konec. Druhá stopa od začátku byla ve velmi aktivním tempu a možná právě rychlost způsobila 200 m před koncem sejití ze stopy. Na obranu druhého stopaře musím říct, že terén pro tuto stopu byl těžší a více různorodý než u první stopy. Ale bohužel právě o tom stopařina je, stejné podmínky nejde nasimulovat.

Velké poděkování patří všem pomocníkům, kteří se přišli schovávat a samozřejmě rozhodčím za korektní posuzování. Vždy je co zlepšovat a už teď máme řadu podnětů pro příští rok, ale přebor KZJ 2013 je za námi a velká gratulace patří všem, co se zúčastnili!

(Soňa Šabacká)

Spáleniště 2013

fotogalerie

Výcvikový sraz v říjnu jsme využili areál SZBK v Jižních Čechách, Spáleniště. Tímto děkujeme jihočeské brigádě za vstřícný přístup a pronájem areálu. Toto výcvikové středisko nemá díky vybavení a také lokalitě, ve které se nachází, konkurenci. Hlavní budova vybavená veškerým komfortem včetně obyvatelného podkroví. Chatky a sruby, sruby elektrifikované a tudíž použitelné i v zimě. Dva oddělené sutinové trenažery, krásné lesy do 50ti metrů od areálu a všude kolem terény na stopy. A samozřejmě velká plocha na trénink poslušnosti vybavená nejméně dvěma sadami překážek. Kromě členů KZJ se zúčastnili jako hosté členové Zlínské brigády a s sebou jsme měli také pár „dětí“, které jsme nenechali zahálet. Trénovalo se po skupinách, stopaři mizeli ráno na blízkých loukách a občas využili děti nebo někoho z nás na křížení nebo identifikaci pachu. Trenažer byl volný jen o polední pauze a kromě individuálních návštěv jsme podnikli jeden společný trénink poslušnosti zaměřený na nošení, skupinu osob, hlášení se čtečkou. Zapojili jsme i kulturní vyžití :))), návštěvu stromové stezky na Lipně a výlet na Vítkův hrádek spojený s obědem. V rámci vzdělávání nechyběl „závod“ připravený Tomášem Jochecem a Janou Zavadilovou. Dvoučlenný tým se psem dostal mapu a museli dojít na místo hledání. Podle mapy si pak určili terén a úkolem bylo najít dvě osoby a neztratit se. Zapojili jsme i mládež a Pavel, Honza a Igor s boxerkou Citou se vydali na cestu. Nakonec jsme je nemuseli hledat a Cita si vzpomněla, co se v ploše dělá a figuranty zachránila. Byl to velice příjemný prodloužený víkend, počasí vyšlo na jedničku a nezbývá, než se těšit na příště.

Kurz slaňování

fotogalerie

V neděli 20. 10. 2013 se 11 našich členů zúčastnilo kurzu slaňování pod vedením kapitána Sotoláře ve Školním a výcvikovém středisku HZS ČR v Líšni. Pro většinu z nás to byla první taková zkušenost a za všechny musím říct, že nejen výška v nás zanechala hluboký dojem. Náš lektor předvedl, že svou práci nejen perfektně ovládá, navíc své zkušenosti dokáže předat dál velmi poutavým způsobem. Z kurzu jsme všichni odcházeli nadšení, nabití novými vědomostmi a zážitky. Doufám, že brzy najdeme další společný termín na pokračování kurzu.

(Jana Zavadilová)

Mistrovství ČR IZS záchranných psů 2013

Pořadatelstvím letošního mistrovství byla pověřena ZBK JmK ČR. Navzdory tomu, že vedoucí organizace kolega záchranář Miroslav Švestka leží v nemocnici po autonehodě, zhostila se brigáda svého úkolu výborně a pokud byly nějaké opravdu „mušky“, nijak neohrozily ani nepokazily výsledný dojem této vrcholové soutěže. Opravdu setkání psovodů záchranářů na úrovni, kde šlo v prvé řadě o spolupráci a nalezení všech pohřešovaných osob, a potom teprve o body a umístění.

Od pátečního odpoledne do sobotního večera bojovalo celkem 11 týmů – 10 českých a 1 zahraniční (hosté z Německa) o titul Mistra IZS záchranných psů pro rok 2013 v kategorii družstev a jednotlivců.

Rozhodčí této soutěže byli jmenování z OKK , hlavní rozhodčí pan Gustav Hotový, rozhodčí pro plochy František Schejbal a Soňa Šabacká, sutiny Jiří Šlechta.

Z pohledu rozhodčí:

Hlavní rozhodčí Gustav Hotový navštívil Plumlov, tedy místo konání Mistrovství IZS již během týdne a udělal si představu o terénu a možnostech. V pátek odpoledne jsme potom na místě terén vyznačili a našli možné úkryty. Ve 20.00 nám přijelo první družstvo a s malou pauzou pro figuranty, aby se mohli občerstvit a zahřát, jsme jeli do 4.30 ráno. Terén na sutinu a plochu byl v jednom prostoru (bývalá cihelna) a oba psovodi z jednoho družstva byli zároveň nasazeni. Čas na vyhledání 30 minut, počet nálezů 4 živé osoby a počet byl znám dopředu a neměnil se na denní ani noční práci. Celkem mohlo tedy družstvo najít 8 ukrytých figurantů. Při nočním nasazení jsem jako rozhodčí „běhala“ za psovodem v ploše, abych si udělala obrázek o práci jednotlivých psovodů, jejich taktice a načerpala zase nové zkušenosti. Při denní práci jsem mohla sledovat zároveň práci psa na ploše i sutině. V ploše byl v noci terén hodně náročný a osoby rozmístěny tak, aby musel psovod se psem prohledat většinu terénu. Bylo vidět živé a přesvědčivé výkony, ale také psy, kteří sice neběhali, ale pokud ucítili pach nebo pachovou cestu, dali psovodovi jasně najevo, že mají nález a bylo to už jen na tom, aby to tým (psovod a pes) vyhodnotil a nález dohledal. Na ploše byl největší počet nálezů dohromady za denní i noční práci 6 nalezených figurantů. Už po noční práci bylo patrné, že mistrovskou disciplínou začínají být opravdu plochy, kde hraje roli práce psa, fyzička psa i psovoda, orientační smysl psovoda a ještě kousek štěstí. Výsledky ze sutin byly mnohem lepší a bylo spíše chybou psovoda a špatné taktiky, když nebyly všechny osoby nalezeny. Nedá se říct, zda byly sutiny lehké a plochy těžké. Na sutinách byly dvě výšky, spodek a v denní práci i volná osoba ve tmě. U některých úkrytů nebylo na psa při práci vidět. Ani v ploše ani v sutině se nemohlo během práce odměnit jinak než pochvalou, tedy žádné jídlo ani míček. Bylo to mistrovství a nechat znehodnotit terén kousky spadlé potravy nebo ztraceným míčkem není myslitelné. A vzhledem k tomu, že nerozhodovaly body, ale NAŠEL/NENAŠEL, a mohl najít i psovod, bylo to jedno z měřítek, které pomohly rozhodnout o konečném výsledku. Bez odměn musí mít pes opravdu motivaci a chuť, aby našel 4 osoby. Další z věcí, kterou je třeba zařadit do tréninku, je odložení za ztížených podmínek, kdy si vedoucí družstva a psovodi jdou někam pro instrukce a je třeba psy nechat venku, a v případě této akce venku na poměrně slušném dešti. Neukázněnost psa zdržovala práci týmu a také psovod nebyl v psychické pohodě, když se musel vracet a psa zkázňovat, místo aby poslouchal zadání úkolu a přidělený terén. U denní práce v ploše byla malá vychytávka na přemýšlení, součástí terénu byla budova, na oko prázdná. Většina psovodů ji neprohledala a na střeše budovy byl figurant. Mohl ho najít i psovod, stačilo se na střechu podívat nebo tam pejska vysadit z boku a nechat ho střechu prohledat. Nakonec tuto osobu našel jen Garp od Jitky Dědinové jako výšku a moc pěkně ji označil.

Jako rozhodčí jsem byla velmi příjemně překvapená úrovní psů a psovodů jak na ploše, tak na sutině. Práce našeho domácího týmu ve mně zanechala opravdu velmi pozitivní pocit. O Demince Davida Volného nemám pochybnosti, je to plochař jak vyšitý a jen jsem doufala, že to oba zvládnou a bude jim přát tak troška pověstného štěstí. Noční práce byla moc povedená, ze strany feny velmi chtivá a samostatná a jen nevykrytí jedné části terénu vedlo k nenajití poslední 4té osoby. Při denní práci se oba docela hodně naběhali, ale nakonec se podařilo najít opět 3 osoby ze 4 a v kombinaci s časem nálezů a 6ti osobami to vyneslo 2. místo v jednotlivcích a nejlepšího českého účastníka na Mistrovství IZS 2013. Na sutině měla po noci Jitka Hermanová s Kájou pozici přímo královskou, nejen nález všech 4 osob, ale také druhý nejlepší čas a určitě dobrý pocit z práce feny. Ve dne se kondice feny rozhodně potvrdila a hledala jak drak. Bohužel Jitka v malém prostoru vyhodnotila druhé štěkání Káji jako nový nález a tím pádem po 4tém nálezu ukončila svoji práci. Zbyla jim nejméně třetina terénu, kde nehledali, a 4tá osoba ve výšce. Druhý nález bylo tzv. falešné značení, kdy fena znovu označila zbytkový pach z prvního nálezu v úzké chodbě blízko prvního úkrytu. Nedalo se nic dělat, práce feny byla moc pěkná a chybami se člověk prostě učí. Je lepší poslat psa po nálezu do jiné části terénu, aby se mu vyčistil nos a hlavně si pohlídat, zda je terén komplet vykrytý před ukončením speciálu. Nakonec bylo pro Jitku a Káju krásné 6. místo z 11ti a dohromady s Davidem skončilo tím pádem naše družstvo na bramborovém 4. místě. A nesmím zapomenout na vedoucí družstva Reginu Samlíkovou, zkušenou psovodku , která oba psovody vedla a motivovala a byla jim oporou.

Na závěr snad jen, že mi bylo ctí posuzovat právě mistrovství IZS a těším se na další ročník, ať už jako psovod, rozhodčí nebo divák.

(Soňa Šabacká)

Mezinárodní zkoušky IRO, Jászberény, 11.–13. 10. 2013

fotogalerie

Po dvou letech jsem se vydali opět na Mezinárodní zkoušky do Jászberény v poměrně hojném počtu. Dva plochaři, pět sutinářů a jeden stopař. Původně nás mělo jet víc, ale nakonec byly tyto zkoušky zároveň jako Mistrovství Maďarska a tudíž se startovalo jen v kategorii B. Na prezenci a trénink většina dorazila ve čtvrtek odpoledne, někteří to nestihli a zdrželi se průjezdem krásné noční Budapešti. Ti si pak museli přivstat v pátek ráno. Harmonogram byl daný předem a mohlo se začít. Sutinový trenažer byl oproti naší minulé návštěvě bohatší na úkryty a záludnosti, ale nedá se říci, že by byl těžký. Navíc stejně jako na MS bylo psovodovi umožněno chodit do terénu za psem dle vlastního uvážení. Plochy byly cca 10 minut autem a byly velmi příjemné a prostupné, na orientaci také v pořádku. Stopy se odehrávaly na blízkých pastvinách a polích a všechny stopy nastupovaly až v neděli.

Díky možnému tréninku jsme zdolali i překážky, z nichž některé naše psy překvapily. Vodorovný žebřík měl velmi vysoké náběhové prkno, takže pes až po vyběhnutí nahoru zjistil, že to není kladina. Pohyblivá lávka se opravdu hýbala a nejvíc nás potrápily distance, stolky měly totiž velmi malou plochu a pro větší psy to byl oříšek se na ně vejít. Ale byla to jen otázka tréninku a chtění.

Sportovně se nám tentokrát nedařilo, limit se povedlo splnit jen Petře Bučkové na ploše a Ireně Málkové na sutině. Ostatním chyběla ta pověstná dávka štěstí, případně přebývaly hormony v případě háravky. Organizačně mistrovství hodně pokulhávalo, nezačínalo se podle harmonogramu, navíc se neustále měnil a psovodi to zjistili až v okamžiku, kdy byli nachystání a bylo jim řečeno, že jdou např. až za dvě hodiny nebo dokonce další den. Další slabinou byla málo zásobená kantýna, to se nám stalo poprvé v Maďarsku. Na druhou stranu musím vyzdvihnout práci obou rozhodčích, výborný přístup a naprosto korektní a citlivé posuzování. Díky hezkému prostředí a dobré partě i dalších kolegů záchranářů se budeme těšit na příště.

Závod první pomoci z pohledu účastníka

fotogalerie

V sobotu 5. 10. 2013 proběhl závod, který měl prověřit naše praktické dovednosti v poskytnutí první pomoci. Postupně popíšu, jaké úkoly před námi vyvstávaly.

Úkol č. 1: Najít start závodu. Dva dny předem jsem dostala souřadnice startu. Po zadání do vyhledavače seznamu jsem se dozvěděla, že start bude někde u Malorky. To vzbudilo mé podezření. Kontaktovala jsem Jolču (můj týmový spoluhráč) a dozvěděla jsem se, že vyhledávat souřadnice mám zásadně Googlem.

Úkol č. 2: Zakreslit do mapy stanoviště podle zadaných souřadnic v UTM formátu. Na startu jsme dostaly mapu s vyznačenými stanovišti. Jen stanoviště č. 2 chybělo. Tomáš nám dal jeho souřadnice v UTM, s tím, že si stanoviště máme do mapy zakreslit sami. Hotovo, splněno, odsouhlasen.

Úkol č. 3: Najít stanoviště č. 2. Zdálo by se to podle mapy snadný úkol, ale na udaném místě je pouze předchozí dvojice a také hledá. Po kontrole podle GPS voláme organizátory a zjišťujeme, že jde o drobné organizační pochybení. Stanoviště je o 500 metrů dál.

Úkol č. 4: Ošetřit oběti automobilové havárie. Na stanovišti č. 2 na nás čekají dvě sražená auta, několik odřených, vyděšených až hysterických osob, jeden člověk s tepenným krvácením a řidič automobilu v bezvědomí, ale dýchající. S Jolčou jsme předem domluvené, že na tomto stanovišti poskytuji já pomoc, ona telefonuje a zajišťuje psy. Má to tu výhodu, že všechny pobíhající a křičící osoby (tudíž nepotřebující okamžitou pomoc) nabalí Jolča na sebe a já mohu hledat lidi v ohrožení života. Ještě malý postřeh ode mne – je dobré zapojit do první pomoci každého, kdo je toho schopen. Jednoho z odřených mužů jsem požádala, aby držel obvaz na tepenném krvácení a já se mohla věnovat bezvědomému řidiči.

Úkol č. 5: Nenechat se zaskočit nenadálou událostí. Cestou na stanoviště č. 3 pouštíme psy, probíráme, co jsme právě prožily, a najednou jde ze stráně muž a ptá se na cestu. Jolča ochotně odpovídá, v tom se muž kácí na zem v epileptickém záchvatu. Chytám psy, Jolča letí přidržet hlavu. Volám, že telefonuji na 155, na ta slova vybíhá ostatní osazenstvo stanoviště zpoza keře a volá, abych nevolala (asi měli pocit, že se opravdu chystám vytáčet 155).

Úkol č. 6: Najít stanoviště č. 3 a ošetřit bezvědomého houbaře. Cesta je podle mapy přehledná, ale abychom nalezly trošku zašité stanoviště, musely jsme použít GPS. Na stanovišti je houbař v bezvědomí a nedýchá. Poskytujeme první pomoc (masáž srdce).

Úkol č. 7: Nalézt ztracené osoby ve vyznačeném území. Jana nám určila území k prohledání. Dostaly jsme každá jednu průvodkyni. Vypravuji se prohledat úsek vlevo, ale musím čekat, než projdou skupinky lidí se psy. Bojím se, že Hany označí kohokoliv z nich. Naštěstí si Hanča vybrala k označení ukrytou osobu. U ní přebírám vysílačku a hlásím veliteli zásahu (Jana) nález osoby.

Shrnutí z mé strany: Výborná akce, precizně naplánovaná, která přináší užitek nejen pro naši práci se psy, ale i do našeho všedního života. To, že něco takového budeme nebo nebudeme umět, může znamenat to, že zraněný člověk zemře nebo bude žít dál.

Jediná chybička na kráse je tak nízká účast lidí Z KZJ. Z celé jednotky jen jedenáct lidí. To je veliká chyba. Hodně lidí do tohoto závodu vložilo svůj čas a energii a to zcela nezištně a ve svém volném čase. Tak se nad tím prosím zamyslete.

Tímto vyjadřuji organizátorům a všem pomocníkům veliký dík za tuto mimořádně zdařilou soutěž.

(Táňa Pospíšilová)

Nakonec připojuji několik reakcí od účastníků závodu.

Je rozdíl v teple učebny poslouchat zásady 1. pomoci a potom stát tváří v tvář reálné situaci a přesně o tom to bylo. Pro mě cennější zkušenost než jakýkoliv závod či zkouška a vím, co můžu čekat od sebe, co můžu čekat od psa a na čem pracovat. Takže jen prostě – díky a doufám, zase brzy.

(Soňa Šabacká)

Dokázat správně pomoci, zachovat chladnou hlavu a využít všech svých znalostí a schopností k záchraně zdraví a života – to je to hlavní, co bychom se měli jako záchranáři učit… Tato skvěle připravená akce pro mě byla obrovskou zkušeností a výbornou možností prověřit své teoretické znalosti v praxi! Díky všem organizátorům a pomocníkům!!

(Jolana Kaplanová)

Mě to vtáhlo do děje (autonehoda a epileptik) a navodilo to skutečnou událost. Díky super přípravě a výkonům pomocníků jsem „zabíral“ jako ve skutečnosti. A proto je to potřeba opakovat! :-)

(Pavel Job)

Bylo to super! Nikdy předtím jsem se ničeho podobného nezúčastnila a nastupovala jsem s tím, že absolutně netuším, co nás může čekat. Orientace v mapě, věrohodná autonehoda, epileptik, houbař v bezvědomí a hledání dvou ztracených osob v terénu jsem nečekala! Herecké výkony byly naprosto úžasné (tleskám ještě teď!) a myslím, že mi tento závod dal víc než sebelepší teorie. Díky všem!

(Anna Malířová)

Ahoj, bylo to moc pěkný, pěkně nachystaný. Je opravdu rozdíl odříkat, co by člověk udělal, když sedí někde v lavici, a něco jiného dělat to v reálu i když vím, že je to jen naaranžováno. To si nepředstavuji, co bych dělala, kdyby to bylo opravdu skutečné. U situace s epileptikem jsem opravdu chvíli uvažovala, jestli to není doopravdy. Určitě stojí zato si to zase někdy zopakovat.

(Alena Jančíková)

Líbila se nám práce s mapou, i zajímavý okruh místy, kde jsme už dlouho nebyli… Stanoviště s první pomocí neměla chybu. Pomocníci byli skvělí, sami jsme si vyzkoušeli, co bychom dělali v určité situaci a také jsme zjistili, na co bychom (bohužel) zapomněli. Velký dík organizátorům za super odpoledne a těšíme se na další akci podobného charakteru.

(Irena Málková)

MS IRO 2013

Mistrovství světa IRO 2013 proběhlo částečně v Holandsku a částečně v Německu, kde byl sutinový trenažer. Bohužel letos se nám nepodařilo splnit ani jeden limit. Navnadilo nás několik velmi slibných výsledků na poslušnosti (Regina, Fred i Kristina), ale bohužel naše naděje zhatily speciální práce. Na ploše Jackovi a Iře chyběli dvě osoby, Jerrymu jedna, v sutině Sia našla také pouze dvě.

Organizačně se MS vydařilo, poslušnosti probíhaly na pěstěném trávníku stadionu, vedle byla dokonce možnost potrénovat. Plochy byly kapku zrádné, sem tam se někdo i ztratil, ale byly běhavé a sem tam i pěkně zaválo.

U sutin dostali závodníci předem zpracovanou „zprávu“ o tom, co se stalo, aby si mohli v klidu promyslet taktiku, nebyl problém s překladatelem. Jediné, co nás trochu překvapilo, bylo, že oproti původní informaci ze schůzky vedoucích mohli jak diváci, tak i závodníci sledovat práci psů, aniž by se úkryty výrazně měnily.

Děkujeme pořadatelům za skvělý zážitek, gratulujeme Mistrům světa a samozřejmě nesmíme zapomenout i na naše kolegy ze SZBK, protože i když jim chyběla ta troška štěstí k umístění na bedně, 4 splněné limity na mistrovství světa jsou skvělý výsledek!

Praktická stopa 2013

fotogalerie 1, fotogalerie 2

Ve dnech 20.–22. 9. 2013 pořádala kynologická záchranná jednotka druhý ročník akce Praktická stopa.

Místo setkání zůstalo stejné jako loni – areál Zahradiště nedaleko Žďáru nad Sázavou, a také hlavní myšlenka akce se nezměnila – závod, i když akce byla vyhodnocena jako soutěž s pořadím, šlo především o setkání stopařů, věnujících se stopování v praxi. Změnou bylo ztížení stopy a také odlišný způsob hodnocení – na základě objektivních kritérií. Drobným zpestřením byl také teoretický test první pomoci.

Celkem 12 týmů nastoupilo během dvou dní na stopu 1,5 km dlouhou, 2 hodiny starou, s vyhledáním nášlapu pomocí identifikačního předmětu, který dostal psovod k dispozici. Každá stopa byla také křížena hned v průběhu prvních sto kroků stopou stejně starou klamnou. Stopy vedly jak po cestách, tak přes lesy, louky, pole, občas i silnice, zkrátka cestou necestou.

K vidění byla velice pestrá paleta plemen psů – německý ovčák, belgický ovčák, border kolie, hovawart, erdelteriér, bloodhound, rotwajler, ale i kříženec. Také styly a způsoby práce s pachem se různily. Viděli jsme práci ve stylu mantrailingu, sportovní stopaře, záchranáře i velice pěknou práci profesionálního psovoda Policie ČR.

Každá stopa měla svůj příběh, který vymyslel kladeč a tomuto příběhu byla přizpůsobena jak trasa, tak předměty na stopě. Všechny týmy pozorným okem sledoval pan rozhodčí ing.kpt. Vladimír Makeš, který dokázal díky svým obrovským zkušenostem nejen spravedlivě posoudit práci psa a psovoda, ale zejména každému poradit, na co se v další práci soustředit, co a jakým způsobem zlepšit. Doufáme, že každý ze zúčastněných si z této záchranářské akce odnesl jak velice cenné poznatky a zkušenosti, tak příjemné zážitky a inspiraci pro další stopování.

Oproti loňskému ročníku bylo vidět znatelné zlepšení práce psovodů při nasazení a vyhledání stopy a také zlepšení ve stylu vedení psa. Dokázat se oprostit od sportovních návyků a uvědomit si cíl – najít rychle pohřešovanou osobu – není lehké.

Poděkování patří jak našim sponzorům (Cymedica, JUKO, Panda plus), tak panu rozhodčímu a všem pomocníkům, bez nichž bychom tuto akci uspořádat nikdy nedokázali.

Po skončení Praktické stopy ještě proběhly historicky první zkoušky prvního stupně sdružení Rescue Stopaři, o.s. Více na www.rescue-stopari.cz.

Těšíme se zase za rok na viděnou!

(Jolana Kaplanová)

Národní zkoušky IRO 8. 9. 2013

fotogalerie 1, fotogalerie 2

Původně měly být tyto zkoušky v období babího léta zaměřené na vodu a případně doplněné o další psovody. Nakonec byl o zkoušky obrovský zájem a k původním 4 vodám přibylo tolik zájemců, že se na všechny ani nedostalo a pan rozhodčí Květoslav Štibora měl k posouzení povolených 35 oddílů.

Funkce vedoucího zkoušek se zhostila poprvé Lenka Navrátilová. V půl osmé ráno jsme přivítali pana rozhodčího a v osm začínaly první speciální práce RH-E v ploše. Hned na to navazovaly plošná béčka ve složitém a neprostupném terénu. Tady se nepodařilo Aleně Francové dobře hospodařit s časem a nedošli k poslední osobě. Ostatní limit speciální práce splnili a následoval přejezd na sutiny. 3 sutinové éčka, 1 áčko a 2 béčka – všem se zadařilo a byly k vidění opravdu velmi pěkné práce. Zatímco se pan rozhodčí občerstvoval, chystala se na brněnské přehradě voda.

Když jsme ale dorazili na přehradu, začal se teprve nafukovat druhý člun. Hodně foukalo a tak se zvažovalo, zda vůbec na vodu jít, bylo jasné, že práce se člunem bude těžká a proud byl silný. Nakonec jsme začali a ukázalo se, že vodní zkoušky musí být opravdu separátní, maximálně 6 psovodů a ne v kombinaci s jinými druhy zkoušek. Člun byl na vodě místy nezvladatelný, motor na takové vlny a proud slabý a práce na vodě nám trvala téměř o 2 hodiny déle než bylo plánováno. Hned na začátku nám vypadl Erník Soni Šabacké, kterého odradily vlny na vodě a tak pokračovaly dvě vodní zkoušky až do zdárného konce.

Po krátké pauze pokračovaly na KK Zetor všechny zbývající poslušnosti a bylo jasné, že zatmíme. Kvůli překážkám začali poslušnost zkouškaři B a distance hledali pejsci již spíše po čuchu než vidu. Poslušnost E jsme tím pádem přesunuli pod lampu a zřejmě poprvé ji dělali psovodi opravdu za tmy. U boseronky Aničky Malířové se projevila únava za celý den a bohužel poslušnost za tmy nezvládla, ostatní se s tím poprali zdárně.

Papíry byly dopředu vyplněné, dopsat body, zapsat výsledky do knížek a kolem 22.30 jsme dospěli ke konci. Pan rozhodčí měl celou dobu dobrou náladu a zkouškaři byli opravdu stateční. Velký dík patří vedoucí zkoušek, která až do konce neztrácela humor a s obrovským nasazením vše koordinovala a zařizovala. Na výsledky zkoušek se můžete podívat v sekci výsledky, nyní jen pár postřehů na závěr:

1. Vodní zkoušky jedině samostatně!

2. K motoru musí být nachystaná náhradní baterka

3. Do skupiny osob při počtu zkouškařů více jak 5 je třeba nejméně 4 psi do skupiny, i ti imunní začínají po čase reagovat na střelbu a není třeba riskovat následky.

Pan rozhodčí Květoslav Štibora navzdory pozdní hodině zkonstatoval, že zkoušky byly úspěšné, a pochválil připravenost všech psovodů.

Takže dalším zkouškám ZDAR!