24.10.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
V sobotu 30. srpna se 7 našich členů vypravilo do Přibyslavi na největší setkání hasičů a hasičské techniky v ČR, která se pořádá jednou za 3 roky – Pyrocar 2014. Největším vystavovatelem a spoluorganizátorem této akce je firma Požární bezpečnost (www.po-bp.cz), kde součástí veliké expozice vybavení pro hasiče a zázemí pro děti byl i stánek firmy HTC Servis, dodavatele krmiva HAF (www.htc-haf.cz), kde jsme měli po celý den zázemí. Obě firmy podporují naši kynologickou jednotku.
Atestovaná psovodka Regina Samlíková se zúčastnila předvedení komplexního zásahu Integrovaného záchranného systému, kde byla nasimulována autonehoda, při které řidička v šoku utekla. V autě zůstala zraněná osoba. Záchranáři se spustili k nehodě z vrtulníku, než dorazila záchranná služba. Pro hledání ztracené řidičky byl nasazen záchranářský pes. Po nalezení opět byla poskytnuta první pomoc a převoz do nemocnice. Součástí ukázky bylo i předvedení uhašení hořícího automobilu z vrtulníku.
Po této akci IZS naši psovodi předvedli ukázku výcviku záchranářských psů, kousek základní ovladatelnosti a vyhledání ztracených osob v terénu. Ukázku okomentovaná Radka Marzyová. Zatímco se psovodi (Radka Volná, Zdena Okřinová a Regina Samliková) připravovali na předvedení a prezentaci KZJ, tak Fred Gutter a Jana Zavadilová ještě stihli před ukázkou poskytnout rozhovor do rádia ČRo2. Naštěstí vše stihli včas a přemístili se na předvedení i oni dva. Všechno jistil a fotil Martin Havlica.
Byla to opravdu pěkná akce, která vynikla i díky pěknému počasí. Přiznám se, že jsem netušil, jak ohromně velká akce Pyrocar je. Určitě stojí za to se jet podívat na Pyrocar 2017.
Fotogalerie od Martina zde.
(Pavel Job)
24.10.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Již pátým rokem se stalo místem letního výcvikového tábora KZJ Zahradišti, rekreační středisko poblíž Ždáru nad Sázavou, tedy místo uprostřed malebné Českomoravské vysočiny. A podobně jako v předchozích letech se na táboře během dvou týdnů objevili až na výjimky všichni členové jednotky a k tomu letos rekordní počet hostů – z pražské ZBK, od Rescue stopaři, z České Kamenice a dokonce i ze vzdáleného slovenského Martina.
Program byl doslova nabitý, stopy, plochy, sutiny, obrany, poslušnost… Vzhledem k pořízení nového motoru ke člunu nechyběl ani letos každodenní vodní výcvik. A protože psovodi by se měli stále vzdělávat, proběhlo na táboře několik přednášek a školení – Radek Turín a první pomoc, Jolana Kaplanová a první pomoc psovi, Soňa Šabacká a informace o nových trendech v poslušnosti.
Úplnou novinkou zde byla přednáška pana Františka Šusty o pozitivní motivaci zvířat, která všechny zúčastněné doslova nadchla a otevřela nám zcela nový pohled na práci se zvířaty, který lze velice dobře aplikovat i v kynologii.
V průběhu tábora proběhly také testy pro praktické využití psovoda se psem dle zkušebního řádu KZJ, při kterých se prokázala poměrně velká náročnost, takže testy úspěšně složili jen dva psovodi – Soňa Šabacká s Erniem ST1 a náš host Katka Švarcová test PT 2.
V závěru tábora proběhla pod záštitou organizace Rescue stopaři ukázka výcviku maintrallingu pro členy Odborné kynologické komise při IZS. Nezapomněli jsme ani na program pro děti a připravili pro naše malé „záchranáře“ jednak branný závod, kde mohli prokázat spoustu dovedností (střelba, hod na cíl, jízda dovednosti na kole, paměťové hry, atd. atd.) a také jsme mohli shlédnout ukázku výcviku našich mladých psovodů se svými psy. A bylo vidět, že naše děti jsou se psy sžité a je radost je při výcviku sledovat.
Během soustředění probíhaly také přípravné práce na třetí ročník akce Praktická stopa, který na Zahradišti pořádá KZJ v září. Tentokrát souběžně s Praktickou stopou na Zahradišti proběhne sraz KZJ se zajímavým a netradičním programem, takže se těšíme, že již za necelé dva měsíce se zase celá naše jednotka v tomto krásném místě sejde!
Fotogalerie najdete u Martina na rajčeti.
(Jolana Kaplanová)
24.10.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Letošní Intercup Humanity se opět konal v krásném prostředí výcvikového areálu Spáleniště, jen kousíček od přehrady Lipno. KZJ mělo nakonec svá horká želízka jak v ploše (Soňa, Aleš, Radka, Kristina, já s Kikínem), tak v sutině (Irena, Marcela, já s Dantíkem).
Nejdříve bych chtěla zapět nějaká ta slova chvály ohledně organizace celého závodu. Dá se popsat jen krátce pár slovy: vše krásně klapalo. Na registraci samé úsměvy, o všech změnách jsme byli informováni s předstihem, překladatelé parádní, vše zajištěno do nejmenších detailů, kafíčko i skupina na poslušnosti. Prostě milí organizátoři, děkujeme!
A teď něco k tomu, jak se nám dařilo a nedařilo. Na sutinách jsme nezačali zrovna nejlépe, Irena bohužel nahlásila falešný nález a i když Tim krásně našel všechny tři osoby, bodově to na limit nestačilo (126 bodů). I práce Candyho byla výborná, ale nevykrytí terénu znamenalo nález pouze dvou figurantů (125 bodů). Dantemu se nakonec podařilo najít všechny tři osoby a splnil limit zkoušky na 172 bodů. Pan rozhodčí hodně dbal na stanovení správné taktiky i na její dodržení, body rozhodně nerozdával, sutina byla odpovídající stupni B a zvukové efekty značné, takže z 32 závodníků nakonec splnilo limit jen 9 týmů. Dantemu body nakonec stačily na druhé místo, předběhla jej Omaha Zdeňka Čmejreka a na třetím místě se umístila Kristýna Sedláková s Baby Cross Krumbox Czech.
Páteční plocha zaznamenala pouze jeden splněný limit (výtečný Garp Jitky Dědinové), tak jsme v sobou nastupovali značně nervózní. Osud nám ale přál a na rozdíl od pátku občas foukl i nějaký ten větříček, byť to nepřeháněl, takže v B plochách dva splněné limity, Jack 192 bodů a Ernie 180 bodů). Bohužel Jerry po pěkné poslušnosti nakonec ze speciálu odstoupil pro zranění tlapky. Náročnost Béčkové plochy potvrzuje i konečný výsledek, pouze čtyři splněné limity z 16ti nastoupených týmů.
Jackovi nějak sedla i poslušnost a předvedl výkon ohodnocený 91 body, což nás vyneslo na 1. místo, hned za námi s 89 body na poslušnosti stála na stupních vítězů Soňa a třetí místo obsadila zahraniční závodnice Dr. Löcher Zsuzsanna s Keltou.
Áčkové zkoušky dopadly na výbornou, oba naši členové, Aleš i Radka, splnili limit zkoušky a stáli i na bedně (Aleš 1. místo, Radka 2.místo).
Za sebe musím říct, že se mi závod stejně jako předloni moc líbil, krásné prostředí i vynikající organizace, odpovídající terény, přísní, ale spravedliví rozhodčí, to vše přispělo k nádherné atmosféře Intercupu Humanity 2014. S výkony psů byli všichni naši členové spokojeni (tedy až na tu Dantíkovu poslušnost, ale vzhledem k tomu, že jsme se o možnosti nastoupit dozvěděli až v pondělí po dovolené, budiž mu odpuštěno, speciálem to napravil), někde nám bohužel nepřálo tolik potřebné záchranářské štěstí. Gratuluji všem úspěšným, byly to zasloužené limity! A těším se, že se zase někde potkáme :)
Fotogalerie zde a zde.
(Lenka Navrátilová)
24.10.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
První letošní mezinárodní akce, na kterou se naši členové vydali, dopadla pro KZJ velmi úspěšně. Z 8 nastoupených psovodů jich 6 splnilo limit zkoušky.
Pro kategorii FL byl nachystán velmi zajímavý terén. Středem byla poměrně velká louka, okraje pak byly hodně neprostupné a na levé straně val, který pro psy tvořil přirozenou hranici při hledání a bylo třeba dostat psa až za jeho úroveň. Zejména v úrovni FL-A to bylo důležité, psovod se nemůže hnout z osy postupu. Sutinový terén jsme neviděla, ale dle líčení to byl starý statek, budovy, upravené na trenažer. Poslušnost probíhala na stadionu a překážky byly standardní, velmi bytelné a zejména u distancí jsme ocenili jejich viditelnost.
Někteří naši účastníci přijeli jen na jeden den, 4 z nás si udělali výlet a strávili jsme v Eggendorfu pátek, sobotu a neděli. Navzájem jsme si fandili, doprovázeli se na jednotlivé disciplíny a měli možnost sledovat práce ostatních psovodů v ploše. Jako za „starých dobrých časů“.
Na ploše posuzovala paní rozhodčí Resi Gerritsen, poslušnost Karel Pavlík, sutina Jerneja Ternovec. V ploše bylo nutné se domluvit, nejlépe anglicky a znovu bylo patrné, jak je důležité znát zkušební řád a vědět, jak si poradit s taktikou a na co se zeptat. A případně mít sebou překladatele, když se nedomluvíme.
Obecně byla organizace zkoušek výborná, nic neskřípalo, občas se časy posunuly dopředu, ale to je lepší varianta, než někde čekat. V sutině byl pro kategorii B zrádný jeden velmi těžký úkryt – kombinace bočního a spodního. V ploše je třeba trénovat figuranty ležící na zádech s obličejem nahoru a také učit psa nevnímat přirozené přírodní překážky jakou jsou právě cesty, valy, potoky atd. Máme další tipy na trénink a to je hlavní.
Fotogalerii od Soni najdete zde.
(Soňa Šabacká)
1.10.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
www.iro-worldchampionship.org
MS IRO 2014 je za námi! Barvy naší organizace hájili Regina Samlíková a Irena Málková v kategorii sutin a Soňa Šabacká v kategorii ploch.
Letos se nám podařilo dovézt limit a to v kategorii ploch Soni Šabacké a Erníkovi, 9. místo, 88 bodů z poslušnosti a 155 bodů ze speciálu! Gratulujeme!
Velké díky patří vedoucí výpravy Petře Gabrišové, která se o celý tým svědomitě starala, a samozřejmě také reprezentantům.
A už se můžeme těšit na příští rok na MS v Dánsku.
Fotogalerie zde a zde.
VELKÁ GRATULACE IVĚ LŽÍČAŘOVÉ A JEJÍ CHIŘE (ZBK JMK) K ZÍSKÁNÍ TITULU MISTR SVĚTA VE STOPÁCH PRO ROK 2014!
19.9.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Ve dnech 19.–21. 9. 2014 uspořádala Kynologická záchranná jednotka třetí ročník závodu Praktická stopa. Již tradičně se stává tato ojedinělá stopařská akce nejen závodem, ale především setkáním stopařů, které zajímá praktické stopování, při kterém se neudělují body. Stopování, kdy hlavním cílem je nalezení ztracené osoby týmem psovod-pes.
Každá ze dvanácti stop měla svůj příběh, takže byla hledána např. turistka, jezdkyně spadlá z koně, poraněný myslivec nebo matka s dítětem. Danému příběhu odpovídalo také pět předmětů rozmístěných na stopě, např. brýle, cigarety, žvýkačky, mobil, jezdecké rukavice.
Začátek stopy musel vyhledat pes na základě nasumování předmětu kladeče, který byl psovodovi předán ve sklenici před zahájením stopy. Ukazuje se, že pokud pes není zvyklý provést důkladné nasumování a následné ztotožnění pachu kladeče, velice často schází na klamnou stopu, která správnou stopu kříží ve stejný čas a hned po nášlapu.
Jakmile pes zvládl tuto první náročnost, čekala ho 1,5 km dlouhá a dvě hodiny stará stopa, která vedla opravdu cestou necestou. Snahou bylo přiblížit stopu zcela praxi, tak jak by se opravdu ztracená osoba v životě chovala. Kladeč se tedy pohyboval nejen normálním krokem, ale občas se motal, vracel, chvíli poseděl nebo naopak běžel. Pes se psovodem procházeli jak po krásných loukách, tak vzápětí přes oraniště, neprostupný les, přes bažiny i přes potoky, nechyběly ani lesní a polní cesty.
Každý ze závodníků, ale i diváků, kteří měli možnost sledovat všechny stopy, si uvědomil, že je potřeba přestat být v daný okamžik svázaný sportovními návyky, pracovat dobře se stopovačkou, s větrem a především umět psa „číst“ a dokázat mu v potřebnou chvíli pomoci.
Rozhodčím na Praktické stopě byl již tradičně ing.kpt.Vladimír Makeš, který umí velice citlivě posoudit práci psovoda a psa, zhodnotit celou práci daného týmu a především poradit jak dál v nácviku, na co se zaměřit, co zlepšit a jakým způsobem. A to jsou rady opravdu k nezaplacení.
Věříme, že všichni zúčastnění na letošní Praktické stopě získali nové zkušenosti, náměty k dalšímu tréninku a že se se všemi těmito stopařskými nadšenci sejdeme zase za rok na dalším ročníku Praktické stopy.
Fotogalerii od Martina najdete zde.
(Jolana Kaplanová)
13.9.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
fotogalerie
Organizací letošního jubilejního 10. Mistrovství záchranných psů ČR IZS byla pověřena jedna ze složek IZS a to Svaz záchranných brigád kynologů ČR, konkrétně Ústecká brigáda. Svaz má velmi dobré zkušenosti s organizováním velkých akcí a tak jsem nepochybovala, že bude akce probíhat bez komplikací. Jednou z diskutujících skutečností byly vhodné terény na sutinové práce, které bývá zvykem zajistit nové a bez možnosti tréninku všech nastupujících psovodů. Výhodu mívá zpravidla jen startující pořadatelská organizace. Na druhou stranu přímo v dějišti konání závodu je jeden z trenažerů, které má ČR k dispozici a tak bylo na nás rozhodčích, jak budou sutinové práce vypadat a čím je ztížíme pro úroveň mistrovství.
Hlavním rozhodčím byl Gustav Hotový, plochy posuzovali pánové Vladimír Makeš a František Schejbal, sutiny pan Josef Žalud a já.
Startovní pole bylo plné, 11 družstev z ČR- organizace zastoupené v IZS, a jeden host, německá organizace THM. Tato organizace startovala již loni a tak jsem byla zvědavá na případný posun v jejich nasazení. Rozhodčí jsme měli sraz v 15.00 ve Chbanech a vydali jsme se na prohlídku a přípravu denních a nočních terénů. Protože na trenažeru nejméně dvě třetiny účastníků již trénovali, zvolili jsme na tomto terénu noční práci. Pro denní nám pak pořadatel nachystal bývalý „prasečák“, na kterém se netrénovalo, a byl to tedy nový terén opravdu pro všechny účastníky. Noční plošný terén byl hned vedle trenažeru, a protože to byl velmi řídký a dobře ohraničený les, rozhodli se pánové rozhodčí dosáhnout úrovně mistrovství takto: uvnitř terénu byl na mapě ohraničený terén k prohledání, kromě mapky, kterou dostal psovod do ruky, nebyl nijak označen (světla, pásky). Jedním z úkrytů byla výška cca 4m v koruně stromu. Kromě samotné práce psa tedy rozhodovala dobrá orientace psovoda, jeho sluch (centrála v zázemí na hranici terénu) a pak kvalita osvětlení týmu.
Pro sutinové noční práce jsme vybrali vhodné úkryty, které nebyly nijak těžké – výška cca 2 m, středně vysoká skruž, klasický spodní úkryt a volná osoba v rouře ve větší díře, kdy musel pes překonat skok dolů cca 0,5 m a mohl dojít až k osobě. Sbor rozhodčích se rozhodl, že v obou pracích, jak denní tak noční, budou psovodi hledat 4 figuranty a počet bude předem znám a bude stejný pro všechny. Trenažer ve Chbanech byl v poslední době obohacen o novou navážku a tak na kraji sutiny jsou vysoké valy cihel, které brání výhledu na samotný trenažer níže. Rozhodčí pro sutinu se rozhodli, že práce bude zaměřena na samostatnost a taktiku psovoda a nebylo tedy nutné vymýšlet žádné těžké úkryty. Tato dvě kritéria se objevila na minulých atestech a bylo vidět, že s tím řada psovodů bojuje a je třeba to trénovat. V praxi se navíc může stát často, že jsou části terénu, které musí prohledat kvůli bezpečnosti jen pes a navíc musí být z případného místa nálezu odvolán. Z hlediska metodiky jsme se dohodli, že se psi odvolávat od úkrytů nebudou a byla povolena i odměna, ale mimo terén, aby nebyl terén znečištěn pro ostatní psy. V ploše potom bylo možné odměnit psa cca 20 m od figuranta.
Po zhlédnutí terénů a schůzce rozhodčích následovalo slavnostní zahájení a losování. A aby šance všech účastníků byly vyrovnané, mohli se následně všichni psovodi podívat a projít si trenažer ve Chbanech po dobu 10 minut. Závodníci odjeli na ubytování do kempu Vikletice a rozhodčí se občerstvili a vyrazili do terénů.
Jednotlivá družstva-týmy obsahovali dva psovody /sutiny, plochy/ a vedoucího družstva. Vedoucí byl komunikační kanál pro psovoda a rozhodčího, hlídal čas a hlásil do vysílačky nálezy jednotlivých psovodů. U ploch bylo třeba předat vysílačku do ruky nalezené osobě a ta potvrdila svoji identifikaci. U sutiny na celou práci dohlížel rozhodčí a teprve na jeho pokyn mohl být nález pomocí vysílačky předán vedoucímu družstva.
Na tomto typu soutěže se nebalancuje na hranici bodů, existuje jen jedno číslo – nalezená osoba 100 bodů, nenalezená nula. V ploše se může stát, že osobu nalezne i psovod, pohyb psovoda a psa je naprosto neomezen a jediná snaha a cíl je zachránit. V sutině musí pes pracovat samostatně a musí dát najevo předem nahlášeným způsobem značení, že nalezl osobu. Vzhledem k tomu, že na psa není vždy vidět, nejčastější způsob značení je štěkání. Na sutině rozhodčí rozhoduje o tom, zda je značení dostatečné, a pokud pes nesetrvá u úkrytu, je práce přerušena a psovod se musí vrátit na začátek a poslat psa znovu. Nález je mu uznán v případě, že pes značí a setrvá do dvou metrů místa nálezu do příchodu psovoda. Rozhodčí také může řídit pohyb psovoda po sutině.
První tým nastupoval ve 21.30, poslední kolem 5.00 ráno. Sutina byla velmi kvalitně osvětlena, aby nedošlo ke zranění psa ani psovoda. Na celou práci v sutině i ploše měli psovodi 25 minut i s navrácením se ke stolečku rozhodčím. Pokud se tým opozdil, za další čas navíc se mu odpočítal jeden nález, tedy 100 bodů. Úkolem vedoucího týmu bylo tehdy opravdu dobře hlídat čas zejména na ploše a přimět psovoda plošňáka k včasnému návratu. Na sutině bylo největším ztížením to, že psovod musel svůj pohyb omezit jen na kraj sutiny podél celého prohledávaného prostoru a pes musel samostatně překonat první hromady suti a hledat bez podpory a kontaktu se psovodem. Samotné úkryty byly cca jen 30 – 40 m od kraje terénu a navíc byly rozmístěny jako žebřík, pokud by pes pracoval, značil a psovod dobře takticky posílal, jen by si pes každým vysláním do terénu šel postupně po ose pro další a další nález. Tato informace navíc byla psovodům na sutině již na úvodním meetingu sdělena hlavním rozhodčích Gustavem Hotovým.
Tréma ale udělala své a opět se ukázalo, že největším nedostatkem se jeví při práci v sutině samostatnost psa a výdrž při značení, na ploše potom orientace psovoda, zejména ve tmě.
Práce všech týmů byla velmi vyrovnaná a každé družstvo si odneslo z nočních prací mezi 2 – 3 nálezy na ploše i v sutině. Náš tým Petra Gabrišová a Kristina Somerlíková udrželi průměr a obě měly po dvou nálezech. Vedoucí týmu Regina Samlíková dobře hlásila čas oběma psovodkám a tak ve stanovených 25ti minutách doběhli ke stolečku rozhodčích a získali celkem 400 bodů. Musím pochválit Kristinu, že se v noční ploše neztratila a dobře zorientovala a Petru za velmi hezkou práci v sutině, kdy Extra byla jeden z nejsamostatnějších psů v noci vůbec.
Kolem půl šesté jsme se rozhodčí dostali na hotel do Žatce, abychom v 9.30 přivítali na denní práci první tým. Denní práce byla velmi zajímavá zejména v ploše. Celý areál bývalého prasečáku lemuje plot s porostem a na plochu byl vytyčen terén do tvaru U, který lemoval celý areál po délce cca 1 km a psovod dostal za úkol prohledat na každé straně od plotu terén cca 25 m. Na kraji terénu do plochy patřil ještě kraj jedné budovy. Jednou z možných taktik bylo do U obejít nejprve jednu a potom druhou stranu plotu, řídit se alespoň na první průchod prouděním větru a nebo si terén rozdělit na dva menší úseky do U a pokaždé skončil u stolečku rozhodčích, který byl cca v půlce terénu. To se jevilo výhodné zejména kvůli požadavku vrátit se ve 25té minutě. Na sutinu jsme připravili opět variantu prověřující samostatnou práci psa a jen lehce obtížné úkryty (jeden spodní, dvě osoby velmi lehce dostupné pro psa, ale mohl je značit i bez kontaktu a ještě jeden spodní těžší. Na prohledání musel psovod poslat psa nejprve průchodem zepředu a po prvním nálezu se mohl přesunout na pravou stranu sutiny a vysílat ze zpevněné komunikace nebo posílat stále zepředu či střídavě. Z levé strany ale ne a ani tam nesměl nechat zaběhnout psa cíleně. Na levou stranu sutiny přes zídku se mohl dostat pes překonáním zídky, výška cca do ¾ m a právě za zídkou byly dva úkryty. Další úkryt byl hned na kraji dveří sutiny, takže pokud si psovod stoupl psovi do terénu a neposílal takticky před terénem, stál psovi v pachu na úkrytu. Poslední úkryt se nacházel na konci terénu v rohu. Opět systém žebříku, kdy postupným vysíláním mohl pes najít v řadě vedle sebe 4 osoby. Nejobtížnějším momentem na sutině bylo značení psa na zídce a následně pohyb psovoda, který měl za úkoly se ke psovi dostat okolo sutiny, aby měli všichni stejné podmínky a na tak malém prostoru nevznikly pro další a další psy pachové tunely, kterými si psovodi chodili k úkrytům. Jakmile pes zahlédl, že se psovod vydává do jiného směru než přímo ke psovi, ihned opustil místo nálezu a jeho práce byla zastavena.
Toto je rozhodně jeden z největších námětů k tréninku. Dalším velkým námětem je potom zvykání psa na ovládání v terénu, kdy je třeba mít samostatnost, chuť do hledání ale také dobrou reakci na povely a vysílání do stran či zastavení psa v terénu s následným vysláním. Jen takto zvládnutí psi dokázali najít v sutině všechny 4 nálezy a uspět.
V ploše bylo největším úskalím si dobře rozvrhnout terén, nevynechat rohy J a dát do hledání takové tempo, aby bylo možné v časovém limitu prohledat celou plochu a vrátit se zpět ke stolečku. Náš tým nastupoval kolem poledne. Petře se podařilo opět uspět a Extra označila celkem 3 nálezy. Samostatná a velmi chuťová práce s výborným značením. Chyběla cílená ovladatelnost, která je stála jednu nenajitou osobu. V ploše se Kristina špatně zorientovala a nepochopila správně hranice terénu, a tak se vrátili s Jerrym jen s jednou nalezenou osobou. Tyto chyby, které si udělá psovod sám, mrzí nejvíce, ale je to ponaučení pro příště. Celkově tedy náš tým 800 bodů (8 nálezů) a 8. Místo v družstvech. V jednotlivcích se podařilo Petře dosáhnout na bramborovou medaili, 4. Místo J a rozhodně patřila její práce k těm nejlepším. Vedoucí družstva Regina odvedla výbornou práci, svůj tým správně motivovala, podporovala a radila. První příčky patřily profi záchranářům – hasiči, policie ČR, městská policie a horská služba. Tentokrát nebyly ve startovním poli tak velké rozdíly jako jiné roky, bylo vidět, že úroveň byla opravdu mistrovská a žádné družstvo nemělo plný počet nálezů.
Výsledkovou listinu přiložím, nyní ještě moje osobní postřehy jako výcvikáře a člověka.
1. Velký rozdíl v práci profi týmů a týmů dobrovolníků – a to teď nemyslím kvalitu předvedených výkonů. Dobrovolní záchranáři si přišli „na plac“ svoji práci užít, netlačili na psy, nekřičeli na ně, až do konce limitu z nich vyzařovala pohoda a pokud neuspěli, přesto svoje psy pochválili a odcházeli v normálním rozpoložení.
2. Bohužel totéž se nedá napsat o práci profi týmů – velký tlak na psa, hodně nucení, povelování, místy křičení a např. v rámci soutěží jiných ZŘ nepovolená povelová technika. Občas zazněla i sprostá slova a některé druhy chování nebyly z mého pohledu korektní. Bylo cítit velkou rivalitu a napětí. A snahu uspět.
Nehodnotím, jen píšu svoje postřehy z práce jednotlivých týmů.
3. Všichni psovodi měli slabinu v samostatnosti psů ve chvíli, kdy pes nevidí na psovoda a má samostatně pracovat a značit
4. Velký problém je odchod psovoda kamkoliv při značení kromě přímé cesty ke psovi, toto je velký námět na trénink
5. Ovladatelnost v terénu, která není na úkor samostatnosti – skloubení dvou velmi těžkých prvků, ale nezbytných pro úspěch v těžších podmínkách hledání
6. V ploše opravdu trénovat přesun a orientaci podle mapy, plocha je dnes svým způsobem těžší pro psovoda než psa, a GPS zatím není v rámci hledání na těchto typech akcí dovolena
7. Trénovat vytrvalost značení resp. Zůstání na místě nálezu, velmi důležité zejména v případě, kdy se musí psovod dostat ke psovi z velké dálky nebo komplikovaně vzhledem k povaze sutiny.
Organizace akce:
1. Zázemí na jedničku
2. Občerstvení a komfort pro rozhodčí super
3. Terény odpovídající
4. Velmi hodnotné ceny
5. Harmonogram v rámci možností byl v pořádku
Za rok nás čeká další již 11. ročník Mistrovství IZS a pokusíme se na něj náš tým co nejlépe připravit.
14.6.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Ve dnech 11.–14. června 2014 proběhlo v Kaznějově V. mezinárodní setkání kynologických týmů USAR odřadů. Námětem cvičení bylo zemětřesení o síle 7,6 Richterovy škály.
Dne 10. června 2014 v 03:03 hodin místního času zasáhlo zemi Kaznějovsko ničivé zemětřesení. Epicentrum zemětřesení bylo v hloubce 10 km a vzdáleno 18 km severně od hlavního města Plasko. Vlivem zemětřesení došlo ke zřícení většiny budov městské zástavby města Vitacit, kde došlo k silnému poškození továrny na výrobu průmyslových výbušnin. Je reálný předpoklad zavalení mnoha osob pod troskami budov. Vzhledem k tomu, že Kaznějovsko nemá dostatek sil a prostředků na zvládnutí této situace, požádálo o zahraniční pomoc. Na základě této žádosti jsou do oblasti vyslány záchranné týmy. Generální ředitelství HZS ČR aktivuje USAR odřad CZ v úrovni Medium.
Cvičení se zúčastnilo 12 týmů složených vždy ze dvou psovodů se psy. Za ČR se zúčastnili zástupci dobrovolných záchranářských organizací i profesionální složky. Přijelo i několik zahraničních týmů z Polska, Slovenska, Francie či Lucemburska.
Družstvo KZJ ČR: Kristína Somerlíková a Jerry + Regina Samlíková a Sia
Čekaly nás 2 denní a dvě noční práce. Každý nález museli překrýt oba psi. Na prvním denním pracovišti se nám podařilo najít 3 osoby ze 4. Na nočním pak 2 osoby ze 4. Další denní zásah byl spojený s pěším přesunem na sutinu, kde se pak hned hledalo. Zde jsme v prvním terénu našli všechny 4 osoby a mohli se přesunout do druhého terénu. Tam jsme museli Siu slanit z výšky cca 10 m a já za ní slezla po žebříku. Pak Sia našla další 2 osoby a jako jediné družstvo jsme v tomto denním terénu měli všech 6 osob. Na poslední noční práci jsme označili 5 osob ze 6 a tím nám naši skvělí a trpěliví psi vybojovali krásné třetí místo!!
(Regina Samlíková)
Odkaz na televizní reportáž (cca 9 min.)
Odkaz na článek a fotky Požáry.cz
Kaznějov 2014 očima posuzujícího
Ráda jsem přijala pozvání posuzovat mezinárodní soutěž záchranných týmů v Kaznějově. Všechny tyto akce jsou opravdu doslova studna nových zkušeností a vidět pracovat celkem 12 družstev – tedy 24 týmů psovod a pes je pro mě inspirací a velkým přílivem dalších zkušeností. Protože vše podstatné najdete v článku výše, připojím jen pár svých postřehů z práce týmů. Jednotlivé práce denní i noční nebyly rozhodně těžké obtížností úkrytů, ve spoustě případů se mohl pes dostat až k osobě na kontakt. Těžký byl terén samotný, a bylo vidět, že řada psů nemá možnost na takových terénech trénovat a to se samozřejmě na výkonu podepsalo. Další z věcí, která hraje roli, je nutnost v některých případech odvolat psa od úkrytu (koresponduje s praxí) a také nemožnost odměny. V praxi to tak samozřejmě není, ale na soutěži, kde musí mít všechny týmy stejné podmínky, nelze psy u nálezu krmit nebo házet míčky. Obojí může zapadnout a znečistit terén. V neposlední řadě se také pozná motivace a pracovitost jednotlivých psů, když po nálezu nedostanou odměnu a musí pracovat dál. Z hlediska metodiky jsme ale na konci soutěže při poslední noční práci zvolili jako rozhodčí možnost odměnit psa mimo terén. Tento ročník byl vyjímečný tím, že každý nález museli překrýt a označit oba psy a teprve tak se počítal. Bylo velmi zajímavé sledovat práci jednotlivých dvoučlenných týmů, jejich taktiku a souhru v terénu. Jako rozhodčí jsme se shodli, že nejlepší komunikaci měli mezi sebou neprofesionální složky – tedy např. SZBK ČR, ZBK JmK nebo KZJ. U profi složek byl cítit tlak, soutěživost a v některých případech to bylo na škodu výsledku. Pro naše psovody, kteří se pomalu chystají na dráhu praxe a mají zájem se účastnit takových soutěží – práce s gps, velká motivace psa, slušná fyzická kondice, dobrá ovladatelnost v terénu a znalost varianty, že musím pracovat bez odměny, tedy odměnou je pochvala psovoda. Víc potom přinesou osobní zkušenosti z akce jako takové.
Fotogalerie zde.
(Soňa Šabacká)
25.5.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Tento velmi horký květnový víkend jsem měla opět možnost být členem atestační komise spolu s panem Gustavem Hotovým a Jiřím Šlechtou na sutinových atestech. Dějištěm jejich konání byl Kaznějov za Plzní, kde v prostoru bývalé továrny je shozeno několik budov a den před konáním atestů se vždy přímo na atestovaný terén shodí nějaký další objekt. Podmínky pro atestované psovody tedy více než reálné. Začínalo se denní prací a po obvyklém poučení všech 12 ti psovodů a losování jsme se zhruba v deset hodin pustili do práce. Denní práce obsahovala 2 terény, pokud psovod našel v prvním prohledávaném terénu vše, co měl, mohl se přesunout na další terén. V první části se nacházely 2 ukryté osoby, jedna na kontakt se psem, druhá boční úkryt těžký tím, že pes musel při značení držet rovnováhu na velmi nerovném terénu. Druhý terén byl výrazně menší, ale obtížnost zde byla v tom, že pes musel již po mírné zátěži z prvního terénu označit figuranta v úkrytu bez kontaktu se psovodem a tato práce byla zaměřena na samostatnost psa. To se ukázalo jako největší úskalí, na kterém si bohužel vylámaly zuby i zkušení psovodi a psi obhajující atesty. Po denní práci na noční se dostali jen tři psovodi, Ladislav Pozdníček, Martin Wilaschek a Regina Samlíková. Z mého pohledu chyběla některým psům kondice pro velmi teplé počasí, což není divu, ještě před pár dny bylo o téměř 20 stupňů méně. Roli hrálo také souznění týmu a schopnost namotivovat psa i ve chvíli, kdy už docházejí síly. A v neposlední řadě trénink značení bez očního kontaktu se psovodem a po zátěži. Noční práce byla na malé, ale velmi složité sutině a vzhledem k těžké denní práci a počasí jsme zvolili variantu dvou ukrytých figurantů. Všichni tři psovodi v noci uspěli a zejména výkon Sii Reginy Samlíkové byl opravdu zážitek. Na Reginu jsem byla jako výcvikář opravdu pyšná, její chování psovoda bylo bezchybné a fena předvedla velmi spolehlivý a přesvědčivý výkon. Velká gratulace všem třem úspěšným a těším se na další atesty.
(Soňa Šabacká)
17.5.2014 ·
jitka
·
Ze života KZJ
Protože nejen záchranařinou je člověk živ a je pro nás, členy KZJ jasnou prioritou, jsou občas akce, na kterých se nám daří a nepatří do záchranářské kynologie. Tento víkend se v areálu MSKS Zbraslav u Brna konalo Mistrovství AT klubu ČR a Memoriál Dory Geblerové a protože máme v KZJ početnou bandu erdelkářů, vydali jsme se hájit naše barvy a zazávodit si.
Nejmladší účastnící byla psí slečna Ruby Radky Marzyové, nastupovala v kategoii ZZO (Memoriál Dory Geblerové) a byla také nejmladším účastníkem této kategorie. Trošku mě mrzelo, že není tato kategorie omezena věkem, ale nakonec jsem se bála zbytečně. Radka a Ruby předvedly krásný výkon za 57 bodů a získaly 1.místo!!!! Jen škoda, že tato zkouška nebyla se zápisem a to jen neinformovaností pořadatelů. Je to škoda, určitě by to byl takový zasloužený bonus na závěr, ale i tak patří Radce velká gratulace.
V kategorii ZVV1 Mistrovství AT klubu startovali Zdena Okřinová a Gin a Soňa Šabacká a Ernie. Gineček si vybral svou daň pravého „erdela“ a trošku zlobil na stopě a hodně zlobil na obraně, tak z toho pohár nebyl. Ernie se snažil a i když na stopě nezalehl předmět a na poslušnosti rozhodl los, že bodově stejná poslušnost (95) byla vylosována jako nejlepší a los nebyl příznivý pro nás, pořád to bylo 2.místo a nejlepší obrana – body 86 stopa, 95 poslušnost a 92 obrana.
V kategorii FPR 3 Mistrovství AT klubu nastupoval Pavel Job s Baty a podařilo se jim získat 2.místo a krásnou stopu za 91 bodů.
Fotogalerie z Mistrovství zde.
V ten samý víkend Jana Zavadilová nastoupila na zkoušky se svými motýlky Sunny a Bugatti a se Sunny složila zkoušku FPR 3 a s Bugginkou BH. Myslím, že kdo netrénoval s malými pejsky, neocení :) a já tedy rozhodně smekám!
(Soňa Šabacká)
Ve dnech 11.–14. června 2014 proběhlo v Kaznějově V. mezinárodní setkání kynologických týmů USAR odřadů. Námětem cvičení bylo zemětřesení o síle 7,6 Richterovy škály.
